Když jsem se dozvěděl, že Nick Vujicic
bude mít seminář v Praze v TOP hotelu,
ihned jsem věděl, že si půjdu koupit lístek.
Na konci semináře jsme ho s jednou neslyšící
slečnou ze Zimbabwe mohli jako jedni
z 500 slyšících účastníků objímat. Bylo to
silně emocionální. Nick Vujicic se narodil
v Austrálii. Bez jakéhokoli důvodu přišel
na svět bez rukou a bez nohou. Co bude
moci dělat nebo čím se může stát, když
musí žít s tím, co ostatní považují za obrovský
handicap?
Nikdo tehdy netušil, že z nádherného miminka bez končetin se jednoho dne stane osobnost, která bude inspirovat a motivovat lidi všech společenských vrstev a která zapůsobí na životy lidí po celém světě. Jako mladík bojoval Nick s depresí a samotou – jako každý handicapovaný školák měl typické problémy: šikanu a nedostatek sebeúcty.
Čím více Nick rostl, tím více se začal spoléhat sám na sebe. Naučil se zvládat čištění zubů, česání, psaní na počítači, plavání, sportování a spoustu dalších činností. Postupně dosahoval velkých úspěchů. V sedmé třídě byl zvolen zástupcem školy a spolupracoval se studentským výborem na benefi čních akcích pro místní charitu a handicapované.
Cílem jeho přednášek je čelit výzvám. Svou houževnatostí a vírou dodává ostatním odvahu, aby poznali svou vlastní perspektivu a defi novali své vize. Podívejme se, říkal Nick na semináři, kolikrát se T. A. Edison pokoušel, aby žárovka svítila? Až 5000krát, možná i víckrát, než se mu povedlo rozsvítit žárovku.
Nick dokáže dělat skoro vše! Nick třeba stokrát padal na zem, až jednou se mu povedlo se postavit. Ani mu nevadí, že nemůže někoho obejmout nebo vzít jej za ruku, ale dokáže chytit srdce a vidět do očí. Přeji si rovněž, aby si Neslyšící (píši to takto záměrně) nemysleli, že nic nemohou dokázat. Je to absolutní nepravda. V tomto případě se dá mluvit o krabí teorii. Ale také i o době komunistického režimu, kdy nám nedali možnost vzdělávat se, pracovat či jinak nás omezovali. Bohužel, i dnes mají lidé předsudky o nás.
V současné době máme demokracii, svobodu, a přesto si stále někteří Neslyšící stěžují: „Nemohu se stát dobrým řemeslníkem nebo ředitelem, protože jsem neslyšící.“ To je pocit méněcennosti. Nevzdávejte se a dělejte jen to, co se vám líbí. Dělejte jen to, co vám příroda nadělila a co umíte.
Připojte se! 