V měsíci září se chodí nejen do škol, ale i do autoškol. Zeptali jsme se neslyšících na jejich zážitky z autoškol, kde se učili řídit auto v souladu se silničními pravidly, a na jejich zkušenosti s komunikací. Komunikace neslyšících a slyšících s neslyšícími v autě je totiž docela specifická. Položili jsme jim tyto otázky:
1) Kam jsi chodil/a do autoškoly?
2) Jaký měli k tobě přístup, měli tam už nějaké zkušenosti s neslyšícími?
3) Jak bys hodnotil/a lektory, výuku?
4) Jak u tebe probíhalo zkoušení apod.?
5) Máte nějaké zážitky?
Eva Kučerová
1) Chodila jsem do autoškoly v Brně v ulici Svratecké, kam chodili neslyšící na plážový volejbal.
2) Měli již zkušenosti s neslyšícími. Neslyšící hojně chodili do této autoškoly. Bohužel, tamější instruktoři neměli ke mně pěkný přístup.
3) Svého učitele z autoškoly bych hodnotila špatně. Slyšela jsem, že ostatním neslyšícím, když udělají třeba chybu – maličkost, tak jim to vysvětlí. U mě se to nestalo. Můj instruktor na mě křičel a já mu vůbec nerozuměla. Jen na mě křičel, vztekle brzdil a zle mě provokoval…
4) a 5) Ze začátku se mi to líbilo, měla jsem příjemný pocit, že řídím. Je to jiný pocit než chodit. V chůzi se díváme před sebe na blízké objekty, kdežto při řízení zaostřujeme zrakem i na daleké objekty. Prostě paráda! Jenže řízení s sebou nese riziko ztráty života. Ale celkově mě to bavilo, jenže pak při dalších jízdách to už bylo horší a horší. Učitel na mě jen křičel a nadával. Např. jsem chtěla pustit důchodce na přechodu, ale můj učitel na mě křičel, že zdržuji provoz. Na závěrečnou zkoušku jsem se rozhodla, že se nenechám. Když na mě učitel zas křičel, nečekaně jsem se rozhodla se mu vzepřít. Teď jsem za to ráda… Co se týče řízení auta, budu se nadále učit buď s rodiči, nebo s mým přítelem.
Martin Kulda
To bylo již před 13 lety, pokusím se vzpomenout si…
1) Do autoškoly jsem chodil ve Valašském Meziříčí, kde jsem studoval střední průmyslovou školu pro počítačové systémy. Na autoškolu DUHA mám dobré vzpomínky.
2) Slyšící lektor měl již zkušenost s předchozími neslyšícími studenty. Co se týká jízd, neměl jsem s ním žádný problém při komunikaci, uměl základní znaky – např. dvojka, trojka, řazení převodovky, brzda, apod. Uměl opravdu vše pěkně vysvětlit. Byl jsem z toho nadšený, z mého pohledu to byla výborná spolupráce, autoškola mi opravdu pomohla.
3) Na výuku chodila se mnou ještě skupinka asi pěti šesti neslyšících, hlavně mých spolužáků. Odezíral jsem, když jsem něčemu nerozuměl, a jeden nedoslýchavý spolužák mi pomáhal pochopit problém. Byl jsem ze všech nejmladší a nebyl jsem ještě plnoletý.
Na zkoušku jsem proto mohl až po prázdninách v září, zatímco mí spolužáci šli už v červnu. Čas jízdy jsem si volil hlavně po vyučování, málokdy před vyučováním. Ohodnotil bych lektora zejména při praktickém výcviku velmi dobře, měl s neslyšícími dobré vztahy.
4) Těsně před zkouškou jsem si procvičoval hlavně e-testy a trénoval jsem cvičné zkoušky nanečisto. To byl podle mě nejlepší způsob, jak se to naučit. Závěrečnou písemnou zkoušku jsem zvládl a též řízení jsem zvládl na výbornou.
5)Po získání řidičáku jsem jezdil velmi málo, teprve letos jsem si koupil nové auto. Od té doby, co mám auto, pořád jezdím. Bohužel jsem velmi zpohodlněl. Naopak mohu déle spát a nemusím brzo vstávat, protože jezdím do práce autem. Opravdu nelituji, že jsem si auto koupil. Vždy mě poslouchá, jeho nejdelší cestou byla cesta do Švýcarska. Ale na sport nesmím zapomenout, to bych byl jinak tlustý.
Jan Borovanský
1) Před třemi lety jsem chodil do autoškoly pro neslyšící v Hradci Králové.
2) S lektorem tam byl též tlumočník pro neslyšící.
3) Bylo to moc dobré. Všemu jsem rozuměl, s neslyšícími spolupracovali velmi dobře.
4) Tato. Velmi vyhovující je učit neslyšící pomocí počítače.
5) Autoškolu jsem ukončil ústní, písemnou a řidičskou zkouškou. Také jsem dobře absolvoval řízení automobilu v silničním provozu.
Anonym
1) K Ondřeji Masopustovi na Pankrác, ulici si bohužel nevzpomenu.
2) Velice slušně, brali ohled na to, že špatně slyším a klidně to několikrát zopakovali (např. probíranou látku), dokud jsem to nepochopil/a.
3) Neměli, byl/a jsem první neslyšící.
4) Celé to probíhalo naprosto v pořádku. Lektor upozornil komisaře na moji sluchovou vadu. Společně se domlouvali, jak to udělají při zkoušce řízení auta, když komisař sedí vzadu. Za těchto podmínek jsem mohl/a při jízdě těžko otáčet hlavu dozadu, abych pochopil/a jeho přání, např. kde odbočit doleva, doprava, kde zaparkovat atd.
5) Byl/a jsem maximálně spokojený/á, žádné problémy nebyly.
Jakub Peřina
1) Chodil jsem do autoškoly na Smíchově. Jméno autoškoly naleznete na: www.autoskolapraha.kvalitne.cz
2) Jejich přístup byl skvělý, právě že zkušenosti s neslyšícími neměli. V porovnání s jinou autoškolou, kde mě odmítli s tím, že neslyším. Zde mi řekli, že to zvládneme, a taky jsme to zvládli. :–)
3) Lektoři byli skvělí, ve výuce se mi snažili se vším pomoci.
4) Zkoušení sem se docela bál, ale nakonec to šlo. Nejprve se chodilo každé pondělí na přednášky (celkem čtyři), odjezdilo se 24 hodin (1 hodina = 45 minut), a pak už se jelo na testy do Berouna. Zkušební jízda s komisařem se konala také v Berouně.
5) Často jsem s instruktorem jezdil převážet mu nějaké věci z místa A na místo B. Třeba od jeho bývalé manželky jsem vezl prádlo k němu domů atd. :–)
Daniela Pořízková
1) Když jsem studovala Biskupské gymnázium v Brně, chodila tam jedna skupinka neslyšících. Já měla zájem se naučit řídit, tak jsem vyzvídala, např. jak ta výuka dlouho probíhá. Povídali, že prý půlroku, ale to jsem odmítla. Potkala jsem pak dvě holky, které mají známého – výborného instruktora. Všechny tři jsme se přihlásily k němu.
2) Lektor byl ale mladý a nezkušený. Ze začátku byl strašně nervózní a zmatený. Požádal nás, abychom ho naučily pár jednoduchých znaků pro možnou výuku autoškoly. Např. znaky s významy pomalu, brzdit, doprava a doleva atd.
3) Výuka probíhala naprosto v pohodě. Autoškolu jsem dělala v zimě, kdy byl sníh a náledí. Naučila jsem se mnoho věcí a jsem za to moc vděčná.
4) Zkoušení probíhalo také naprosto v pohodě, bez problémů. Komisař seděl na zadním sedadle a mluvil na lektora, ten mi jeho pokyny (kam jet, kde odbočit apod.) opakoval.
5) Teď mám 11 let praxe, a za to co umím, děkuji speciálně jemu! Můj přítel chtěl také chodit k němu, ale bohužel ten lektor odešel do jiné autoškoly. Jeho nynější šéf odmítá přijímat neslyšící. Můj bývalý lektor se tak rozhodl, že co nevidět založí svou autoškolu a bude se věnovat zdravotně postiženým lidem. Opravdu to byla báječná škola.
Jakub Venglář
1) Chodil jsem do Valašského Meziříčí. Můj otec je majitel autoškoly, takže mám výhodu. :–)
2) Jedna velká pohoda. Můj otec používal znakový jazyk, takže nebyl problém. V jiných autoškolách je s neslyšícími problém, proto většinu neslyšících z okolí učí můj otec.
3) Jak říkám, měl jsem za učitele otce, takže vše bylo bez problémů.
4) Komisař byl velice příjemný, testy proběhly v pořádku, jen zkouška údržby auta byla trošku náročnější – nejsem technický typ. Zato jízda autem se povedla.
5) Ježíši, co bych měl ještě odpovědět?! No, největší zážitek je pro mě to, že jsem dostal řidičák a mohu sám řídit auto, což mě neskutečně baví.
Připojte se! 