Amsterdam 2. 10. 2009: Na valném shromáždění EUDY vystoupil Dr. Ádam Kósza se svým příspěvkem o Evropských institucích, a tak jsem této příležitosti využil a požádal jsem ho o rozhovor. Velmi ho to potěšilo a ochotně mi vyprávěl v mezinárodním znakovém systému o politice neslyšících.
V Maďarsku vstoupí 1. 1. 2010 v platnost nový zákon o znakovém jazyce a užívání znakového jazyka. Mohl byste nám, prosím, tento zákon více přiblížit?
Zákon obsahuje čtyři velmi důležité části, za prvé přiznává neslyšícím jejich právo užívat znakový jazyk jako první jazyk a jako plnohodnotný jazyk komunity neslyšících. Dále se v zákoně přiznává neslyšícím právo na kulturu, právo na tlumočení zdarma ve veřejných službách (policie, úřady apod., pozn. redakce Unie) a pak velmi důležité právo na bilingvální vzdělávání neslyšících. Toto jsme se snažili velmi dlouho prosadit.
Jak tento zákon řeší problematiku proplácení tlumočnických služeb? Je tam přímo napsáno, kdo to vše hradí, jak se to zprostředkuje atd.?
Všechno bude hradit vláda, a to pomocí vyhlášky, ve které je přímo stanovena cena tlumočnické služby za hodinu. Jedná se samozřejmě o profesionální tlumočení, nemůže to dělat každý! Zákon nekompromisně pamatuje na kvalifkaci každého tlumočníka a jeho povinnosti během výkonu tlumočení.
Zmínil jste se, že zákon přiznává neslyšícím právo na znakový jazyk jakožto jejich první jazyk. Co když se ve slyšící rodině narodí dítě, které jako první akceptuje mluvený jazyk. Je pak znakový jazyk jeho druhým jazykem?
Ne, tím je myšleno to, že se jedná o preferovaný jazyk toho neslyšícího. Samozřejmě, že později se znakový jazyk může naučit a přijmout ho za svůj první jazyk. Bude to pak jeho volba.
Co si myslíte o novém zákoně o komunikačních systémech neslyšících a hluchosle-pých osob, který si prosadili neslyšící v ČR?
Pro neslyšící je velmi důležité, aby měli právo užívat znakový jazyk. Toto by měl každý zákon daného národa řešit především ve svém názvu, od toho se pak odvíjí používání dalších komunikačních systémů, či jak tomu říkáte. V Česku jste tento zákon po letech zkušeností upravovali, kdežto u nás to proběhne najednou. Politická kultura je v každé zemi jiná.
V našem zákoně o znakovém jazyce jsou zahrnuty samozřejmě všechny komunikační systémy, které vy máte již schválené. Současně s tímto zákonem bojujeme o to, aby televize vysílaly skryté titulky. Zákon ukládá šiřitelům televizního signálu povinnost každý rok postupně navyšovat procenta titulkovaných pořadů.
V roce 2010 to budou dvě hodiny denně, další roky čtyři, šest, osm, deset a v roce 2015 už budou titulkované všechny pořady v televizi.
Nedávno jste byl zvolen poslancem za Maďarsko do Evropského parlamentu. Mohl byste nám říci, jaké problémy Vám to přináší z hlediska vizuální, nikoliv zvukové komunikace. Prosím, svěřte se nám s nějakou tou perličkou. :–)
Problém byl s telefony. Můj první projev v komisi ve znakovém jazyce všechny nadchl a já jsem právě ten den dostal kancelář, takže jsem usedl do svého křesla. V tu chvíli začalo na telefonu po mé pravé ruce blikat světlo. A neustávalo. Tak jsem ho vytáhl ze zásuvky; nechtěl jsem být rušen!
Jenže v tu chvíli přiběhl technik, že prý si kolegové stěžují, že se ke mně nemohou dovolat. Chtějí mi pogratulovat a zeptat se na spoustu informací. A že to okamžitě opraví, abych jim mohl ihned zavolat. Vysvětlil jsem mu, že jsem neslyšící a že mi to nepomůže.
Jenže on to zapojil a ještě mi pohrozil, ať to neodpojuji! Nebylo to lehké. Všem jsem musel vysvětlovat totéž: „Neslyším, tak mi, prosím, pište e-maily, chatujte se mnou přes Skype atd. To mi úplně bohatě stačí a na vše stihnu odpovědět!“
Jak to vypadá s prosazováním znakového jazyka na evropské úrovni?
Evropský parlament požádal Radu Evropy v letech 1988–1998 o vytvoření návrhu doporučení ofciálního uznání znakového jazyka, které by umožnilo řadě států zavést uznání znakového jazyka. Bohužel v tom není zakotvena povinnost pro členské státy. Právě tady chci uvést, jak je velmi důležité, aby v nejbližší době byla schválena Lisabonská smlouva (L. smlouva v době publikování článku již byla schválena, pozn. red.).
V dnešní době nemůže Evropský parlament sám navrhovat směrnice, ale musí žádat Evropskou komisi. Jenže ta cesta není jednoduchá. A právě schválení Lisabonské smlouvy by této situaci hodně pomohlo, přiznalo by totiž parlamentu další práva.
Díky tomu bychom pak mohli prosadit, že evropské státy musí na národní úrovni schválit uznání znakového jazyka. To bude můj a mých kolegů cíl. Dále se chci zasadit o větší otevřenost úřadů, což obnáší velkou informační kampaň, a donutit úřady v Evropě, aby se více otevřely lidem se zdravotním postižením. Je třeba říci, že řadu vlád tato problematika stále nezajímá, tato záležitost je celoplošně dost podceňována. Neexistují ani ucelené evropské fondy vyčleněné na tuto problematiku. Také o to se chceme zasadit, neboť je opravdu třeba, aby byly naplněny formality ve věci vzdělání a zajištěn bezproblémový tok informací.
Především je nutno zdůraznit, že řada lidí o problematice neslyšících skoro vůbec nic neví. Například i dnes se divím, že řada slyšících lidí vůbec netuší, jak jsou pro nedoslýchavého člověka důležité například skryté titulky, pro neslyšícího tlumočník atd.
Už dlouhou dobu prosazujete v Maďarsku konvenci OSN o právech osob se zdravotním postižením. Co je na tom tak důležité?
Tady na tom právě zdůrazňuji – a to opakuji stále dokola – že neslyšící nemohou v této věci být samostatnou skupinou. Musí hlavně spolupracovat s vozíčkáři, s nevidomými, neboť to jsou jedny z nejdůležitějších skupin osob se zdravotním postižením. Jinak si nic neprosadí. Ta spolupráce je velmi důležitá. V konvenci jsou zmínky o znakovém jazyce a je to jeden z nejdůležitějších dokumentů, o které se mohou neslyšící opřít. Schvalování zatím postupuje pomalu, já ale věřím, že k tomu dojde již brzy.
Připojte se! 