Paní Jílková je neslyšící dáma. V organizaci Helppes, která se zabývá speciálním výcvikem psů, je spíše známá jako „babí Jílková". Proč? Protože v rámci výcviku na cvičitelku všichni volali „babí", aby se fenka naučila svou paničku upozornit, že na ni někdo z rodiny volá. Roxi se původně jmenovala Jessica, ale toto jméno nešlo paní Jílkové dobře vyslovit a tak ji přejmenovali. Roxince nové jméno vůbec nevadí, dobře si na něj zvykla a svoji „babí“ moc miluje.
Labradorský retrívr Roxi je jedním z deseti signálních psů, které již organizace Helppes od roku 2003 předala sluchově postiženým majitelům. Helppes je vůbec první neziskovou organizací svého druhu v ČR, která pomáhá osobám se zdravotním postižením na cestě k integraci a samostatnosti – samozřejmě pomocí speciálně vycvičených psů. Zabývá se canisterapií, výcvikem asistenčních psů pro vozíčkáře a tělesně postižené, asistenčních signálních psů pro osoby trpící záchvatovým onemocněním (epileptici, kardiaci apod.), vodících psů pro nevidomé a signálních psů pro neslyšící.
Jak psi pomáhají?
Úkolem signálního psa pro neslyšící je v prvé řadě kompenzovat sluchovou vadu. Označí blížící se auto, zvonek u dveří, fax, SMS zprávu, zvonící tramvaj, pláč dítěte, přetékající vodu z vany či umyvadla, vypnutí domácího spotřebiče, vzbudí člověka při signalizaci budíku apod. Signální pes pro záchvatová onemocnění dokáže přivolat pomoc, podat léky, upravit ležícího člověka v bezvědomí do požadované polohy apod. Vodicí pes pro zrakově postižené dokáže nahradit lidského průvodce a umí bezpečně vést majitele v různorodém terénu venku i uvnitř. Asistenční pes pro tělesně postižené dokáže částečně nahradit službu osobního asistenta či rodinných příslušníků při běžných denních úkonech.
Všem druhům těchto psích pomocníků je společné, že pomáhají handicapovaným bez rozdílu věku či pohlaví k návratu do aktivního života, v zapojení do vzdělávacího či pracovního procesu a do běžného života, jsou "komunikačním mostem" na veřejnosti, zvyšují soběstačnost a sebevědomí svých majitelů, jsou připraveni ke službě pro svého majitele 24 hodin denně. Většina z těchto psů plní i úlohu psa – canisterapeuta. Canisterapie vlastně doslova znamená léčba psem, a tak tomu také ve skutečnosti je. Pes přináší postiženému člověku do života radost a lásku. Dává mu najevo, že ho má rád, bezvýhradně a navěky! Jistě mi dáte za pravdu, že taková „hrdinská služba“ je k nezaplacení.
Tým pracovníků organizace Helppes
Helppes již za dobu své existence předal zdravotně postiženým lidem 120 speciálně vycvičených psů. Takové číslo v sobě samozřejmě ukrývá mnoho hodin výcviku pod vedením zkušených kynologů, ale nejen jich. V pracovním týmu organizace naleznete lidi mnoha profesí - od pedagogů a sociálních pracovníků až po fyzioterapeuty, psychology a psychiatry. Jedním z pracovníků je i zástupkyně ředitelky, metodička výcviku a osobní asistentka pro hluchoslepé a zrakově postižené Jana Brožová.
S paní Brožovou jsem se setkala na letošní dubnové výstavě Non-Handicap v Praze na Výstavišti, kde se organizace Helppes spolu s jinými neziskovkami prezentovala. Vzpomínaly jsme společně na jednotlivé pejsky, kteří byli vycvičeni, aby pomáhali neslyšícím klientům. Pochopila jsem, že vztah cvičitele a psa je sice vřelý, ale již od počátku výcviku musí pes pochopit jednu věc – jeho páníčkem bude zdravotně postižený klient. Domnívala jsem se proto, že cvičitelé vítají, když si klient přivede svého psa, tedy svoje štěňátko, které chce vycvičit. Ale paní Brožová mě vyvedla z omylu:
„Když přijde klient, že si teprve chce pořídit štěně, a to dát k nám vycvičit, rozmlouváme mu to. Lepší je, když psa dodáme my. My máme z čeho vybírat a můžeme zvolit psa vhodného pro klientův handicap. Ale když už klient štěně má a chce ho dát na výcvik, vycvičíme mu ho, pokud je pes pro výcvik vhodný.“
Nelze lámat psa
Ale jak se pozná, jaká plemena jsou pro výcvik vhodná? Jaké vlastnosti musí mít pes, který má pomáhat zdravotně postiženému člověku? Paní Brožová se domnívá, že vycvičit se dá téměř každý pes, ale musí být k tomu vhodný svou povahou. „Buď je pejsek schopen se něco naučit, nebo ne,“ vysvětluje, „my psa otestujeme a zjistíme to. Pes musí být kontaktní a ochotný s vámi spolupracovat. Musí být nekonfliktní, mít chuť pomáhat. Každý, kdo si pořizuje psa, by měl vědět, proč si ho pořizuje.“
Protože jsem sama majitelkou bígla, o kterém se říká, že je velice obtížně vychovatelný, zajímalo mne, zda je možné vycvičit jako asistenčního psa i psy loveckých plemen. Při zmínce o bíglovi se paní Brožová usmála: „No, bígl je hodně svůj pes. Je smečkový, chytrý, ale je takzvaně zásekový. Poslechne, ale ne teď, až později, až se mu bude chít. Bígla vycvičíte tak jednoho z padesáti. Ale třeba jack russel teriér. To je pejsek, který je pořád zvědavý, co se bude dít, chce se učit nové věci a chce hru. To je určitě pro výcvik dobré. Nebo retrívr, to je také lovecké plemeno a je velmi vhodný jako asistenční pes. Má chuť pomáhat, podávat, nosit. Na druhé straně je to pes, který dohoní, přinese, ale třeba se vůbec nehodí na výcvik obrany. Výmařského ohaře vycvičíte na obranu, ale retrívra ne. Nejde lámat psa.“
Osobní strážce a pomocník
Protože rukama paní Brožové prošla již více než stovka psů speciálně vycvičených k tomu, aby pomáhali zdravotně postiženým lidem, nepamatuje si je samozřejmě všechny. Kdybyste se chtěli seznámit se všemi těmito „hrdiny“, najeďte si na webové stránky Helppesu. Mě zajímali signální psi pro neslyšící. Prvním předaným psem byl zlatý retrívr Dali, o němž jsme již v Gongu psali. V roce 2003 ho dostala 5členná neslyšící rodina Čiperových.
Dalším byl v roce 2004 Šemík, kříženec border kolie a springer španěla. Ten žije i se svojí paničkou, paní doktorkou Janou Vacatou na Floridě. Paní Vacatová ho adoptovala z útulku pro opuštěná zvířata v Kanadě. Bylo to jen několik hodin před smrtící injekcí. Protože paní Vacatová měla těžkou vadu sluchu a Šemík byl nesmírně vnímavý pes, kontaktovala Helppes. Po dobu, co pobývala v Čechách, si nechala svého Šemíka vycvičit jako signálního psa. Ve spolupráci s cvičiteli se sama podílela na výcviku poslušnosti svého psa. Pomáhal jí, jako kdyby nahrazoval její pravé - to nefungující ucho. Umí ji upozornit na jakékoliv hrozící nebezpečí z pravé strany. Ráno ji umí vzbudit nebo jí říci, že na ni někdo volá, zvoní mobil, nebo že jí přišel fax a mnoho dalšího. To, co si u nás v Čechách nedokážeme ani představit, je upozornění na přítomnost aligátora, kterého prý na Floridě můžete potkat i na ulici. Pokud uvidí krokodýla, strčí Šemík do paničky čumákem, jako kdyby říkal: „Copak ty ho nevidíš?" Šemík složil všechny zkoušky úspěšně, ale jak značí aligátora cvičitelé samozřejmě přezkoušet nemohli, protože pražskými ulicemi se běžně aligátoři neprohánějí.
V květnu 2006 byla Romanovi Doubravskému předána labradorka Bela. Ta byla v majetku neslyšícího Romana ještě před tím, než se rozhodl pro její výcvik. Po úspěšném absolvování speciálního výcviku se vrátila do své milované rodiny, které pomáhá, co jí síly stačí. A jak? Umí poslouchat na posunky, značit třeba domovní zvonek či příchozí SMS a upozorňovat na další zvuky.
V roce 2007 Helppes vycvičil border kolii Best pro Katarínu Brázdovičovou. Výcvik si objednal a přispěl na něj Slovenský svaz sluchově postižených. Ale jak uvedla paní Brožová, pes nemůže být vycvičen pro organizaci, musí mít majitele. Tím se tedy stala Katarína. Best je vycvičen, aby pomáhal upozornit svoji sluchově postiženou paničku na různé zvuky - dokáže ji po zazvonění budíku probudit, vyhledá a přinese zvonící mobil, oznámí, že někdo zvoní či klepe na dveře, že pláče dítě, že houká požární hlásič. Katarína Brázdovičová ze Slovenské Smolenice je silně nedoslýchavá, velmi dobře se slyšícími komunikuje, protože dokáže výborně odezírat, ale doma nebo venku se tak jistě necítí. Best je jejím každodenním pomocníkem a průvodcem v mnoha nelehkých situacích. Psa využívá také organizace, například speciálně pro něj napsali i divadelní roli. Pes v ní využívá a na jevišti předvádí to, co umí – upozorňuje na zvuky, jak byl naučen. Svaz tímto způsobem popularizuje právě problematiku výcviku signálních psů a informuje veřejnost o tom, co tito psí pomocníci umějí a že existují.
Dalšími z řady hrdinů, kteří již pomáhají svým neslyšícím majitelům, jsou pejsci těchto plemen: převažují labradorští a zlatí retrívři, například labradorka Eliška pomáhá hluchoslepému klientovi. Cairnteriér Dag pomáhá neslyšícímu chlapci z Moravy a Helppes vycvičil jako signálního psa i border kolii a 2letou fenku yorkshirského teriéra. Ta bohužel ve věku dvou let těsně před předáním rodině zemřela na srdeční selhání. Pro cvičitelky to byl naprostý šok, ze kterého se dlouho nemohly vzpamatovat. Fenka byla totiž do té doby naprosto zdravá, což ostatně platí pro všechny cvičené psy – zdravotní stav je jednou z podmínek, aby pes mohl být vůbec pro výcvik vybrán.
Financování psích pomocníků
Cena asistenčního, signálního a vodicího psa je téměř stejná a v průměru vychází na 195 tisíc korun. Všichni psi, bez ohledu na druh výcviku, musí splňovat stejná zdravotní i povahová kritéria. Doba a náročnost výcviku je také téměř stejná. Přitom však pouze vodicí psi pro zrakově postižené jsou plně hrazeni státem, protože jsou uznáni jako „kompenzační pomůcka“. Na tuto „kompenzační pomůcku“ dostávají jejich majitelé také měsíční příspěvek na krmivo ve výši 800 korun. Všichni ostatní handicapovaní, bez ohledu na typ jejich postižení, nedostanou na své psí pomocníky příspěvek žádný – ani na pořízení psa, ani na jeho výživu. Proto jsou pro možnost získání svého psího pomocníka plně závislí na grantových řízeních, sponzorských darech, veřejné sbírce apod. Helppes dlouhodobě usiluje o změny legislativy, které by docílily zrovnoprávnění všech handicapovaných majitelů psích pomocníků se zrakově postiženými majiteli psů vodicích.
Pomoci Helppesu můžete i vy, například jednorázovým příspěvkem nebo trvalým příkazem určité částky z platu na účet číslo 175188017/0300 nebo sponzorováním a převzetím patronátu nad vámi vybraným handicapovaným a jeho asistenčním psem. Můžete poskytnout hmotný dar či zakoupit si výrobky handicapovaných klientů či reklamních předmětů.
foto: autorka a Helppes