Rozhovor s dobrodruhem Jakubem Peřinou

Sešli jsme se na Andělu, dorazila i naše fotografka Eliška Stráníková a pro ji stotu dorazila i šéfredaktorka Lenka Hejlová, neboť ji zajímá potápění a od Kuby se chtěla dozvědět něco zajímavého. Možná nás i chtěla zkontrolovat. Nakonec jsme všichni čtyři seděli v útulném prostředí jednoho baru, kde byly úžasně červené stěny, což nám přišlo pro rozhovor a focení úplně nejlepší.

Dozvěděla jsem se od neslyšících, že jsi dobrý v potápění a zároveň i v tzv. free-ski. Potápíš se odmalička?

Kdysi mě hodně zajímaly obrázky potápěčů a potápění v různých časopisech. Ale abych se potápěním zabýval, to jsem, samozřejmě, odvahu neměl. Před třemi lety mi však ředitelka PIPANu paní Jana Fenclo-vá nabídla účast na potápěčském kurzu, který měl vést jeden zkušený potápěč. Ten kurz byl tím pádem pro nás, neslyšící, levnější. Tak jsme to přijali, proč ne? Byli jsme nakonec čtyři: já, Milan Novotný, jeho matka Monika a kamarádka matky Karin. Do kurzu jsme docházeli pravidelně.

Bylo potápění pro tebe nebezpečné?

(Kuba se zamyslí) No, potápění v jezeře až tak nebezpečné není. Samozřejmě, první potápění jsme nacvičovali v bazénu. Ale kdyby

to potápění bylo v moři, tak určitě by to bylo nebezpečné, třeba kvůli žralokům apod.

A kde se ty kurzy konaly?

Začátky jsme cvičili v bazénu, kurzy se konaly v Edenu (Praha 10, pozn. redakce). Šli jsme tam asi tak desetkrát a vše potřebné jsme si natrénovali. Když jsme vše uměli, tak jsme jeli do Chorvatska k moři a tam ten kurz úspěšně dokončili. Za úspěšné zvládnutí kurzu jsme všichni čtyři dostali certif-kát opravňující nás k potápění.

Stalo se někomu z Vás, že jste se při potápění dusili nebo měli jiné problémy?

Nestalo, ale když jsme se poprvé začali potápět, tak jsme měli problémy s tlakem v uších.

A měl jsi nějaké zdravotní komplikace na kurzu potápění?

Ne, neměl, jen problém s tím tlakem v uších. Ale to je zcela běžné i u ostatních potápěčů. Když jsem se jednou potápěl do hloubky, tak jsem najednou cítil nepříjemný tlak v uších. Ihned jsem dostal strach a začal jsem urychleně plavat nahoru k hladině. Po tomto rychlém vynoření mi instruktor řekl, že nesmím plavat tak rychle nahoru, že se to má dělat postupně. Uvedu příklad: když jste dole a cítíte tlak v uších, tak musíte plavat nahoru třeba o dva metry, počkat chvilku, pak zas plavat nahoru další dva metry a zas odpočívat a takto postupně plavete nahoru, až se vynoříte úplně. Tento postup se jmenuje dekompresní zastávka. Když to nedodržíte, tak se může stát, že vám prasknou bubínky v uších. A můžou nastat jiné problémy, např. kesonová nemoc, barotrau-ma atd. A právě tato nedbalost a nedodržení bezpečnostních pravidel způsobily smrt po-tápěčů-začátečníků. To se opravdu stalo.

Ještě někdo z tvojí rodiny má rád potápění?

Ne, z naší rodiny jsem jediný. A to díky naší ředitelce Janě Fenclové, která nám tento kurz nabídla. Jinak ostatní z mé rodiny se potápí jen rekreačně, ne s potápěčskou výstrojí, jak tomu bylo u mě.

Co se týče té výbavy, měl jsi všechno půjčené nebo všechno bylo tvoje?

Něco jsem měl půjčené. Na první hodině jsem s sebou nic neměl, takže jsem si věci prozatím vypůjčil. Normálně jsem za to měl platit, ale ten muž, co nám půjčoval výbavu,

mi řekl, že nemusím nic platit. Ale na příští hodinu kurzu jsem si musel některé věci pořídit, takže jsem si koupil boty a ploutve. Kdežto vestu a speciální hodinky na potápění jsem si nekoupil, protože byly až moc drahé.

A po absolvování kurzu ses chtěl věnovat potápění?

Ano, chtěl jsem, ale veškerý můj volný čas mi „kradla“ škola, takže na potápění jsem mohl chodit až večer v osm hodin. Jenže, i kdybych chodil na tu osmou, tak bych se vracel domů až o půlnoci, a to bych školu opravdu nezvládal. Kdyby kurz potápění začínal někdy odpoledne, tak by to šlo. Ale jak už vím, škola mi to neumožňuje. Možná někdy později.

Plánoval jsi podat přihlášku do nějaké soutěže potápění slyšících?

(Kuba se usměje) Ne, ještě nejsem tak dobrý. Když jsem viděl triky, které předvádějí ve flmech, jen jsem zíral. Prozatím umím jen základní věci, třeba skok do vody, kde udělám ještě nějaký cvik před dopadem do vody. Třeba na nafukovacích matracích, mají je například v Liberci, můžeš trénovat tyto základní cviky. Ve světě je to běžná věc, kdežto u nás ještě ne…

Je o tobě známo, že jsi dobrý i ve free-ski…?!

Ano, díky ŠŠŠ Campu, který organizovala Iveta Smutná a uskutečnil se v létě. Nejprve jsem to bral spíše jako zábavu, ale pak mě to hodně zaujalo, takže někdy v budoucnu bych se chtěl stát i profesionálem.

Co jste na té akci ŠŠŠ Camp přesně dělali? Skákali jste do vody nebo sjížděli po něčem?

Skákali, sjížděli, jezdili na U-rampě. Já jsem se na nic nespecializoval, všechno mě bavilo a všechno mi šlo. Ale kdo ví, třeba později si oblíbím jeden styl a budu se mu věnovat víc. Zatím mě nejvíce zaujal skok na lyžích, kde ještě před dopadem do vody můžeš udělat salto ve vzduchu nebo něco jiného.

A co by sis tak přál? Jaké přání vůbec máš?

Tak třeba se stát profesionálem v nějakém oboru. Ale jedna překážka mi v mém přání brání – z Prahy do hor to mám daleko.

Až budeš starší, nechtěl bys své děti učit potápět nebo freestylové kousky?

Jsem ještě mladý, vůbec jsem nad tím nepřemýšlel.

slovníček

certifkát – potvrzení o tom, že jsem úspěšně dosáhl/a zkoušky, kurzu atd.
potápět se rekreačně – potápět se pro zábavu, třeba na dovolené
potápěčská výstroj – vybavení, které potápěč potřebuje (např. bomby, hodinky, brýle…)
barotrauma – poškození organismu náhlými změnami okolního tlaku, např. bubínek v uších nebo plíce se mohou roztrhnout
kesonová nemoc – 1) potápěč stoupá při vynořování příliš rychle, bez dodržení bezpečnostních přestávek; 2) potápěč je pod hladinou příliš dlouho a dostane se mu příliš mnoho dusíku (plyn) do krevního oběhu; 3) potápěč se vynoří se zadrženým dechem a způsobí si přetlak plic a vzduch vnikne do krevního oběhu, nemoc může skončit smrtí

U-rampa – ¹
salto – ²
freestyle ski – akrobatické lyžování (zahrnuje skoky ve vzduchu, salta atd.)