Staví se most vzájemného respektu a porozumění

Česká komora tlumočníků znakového jazyka oslavila v prosinci 2005 pětileté výročí. O tom, kolik práce je kolem organizování různých projektů nebo jaké největší úspěchy Komoru za těch pět let potkaly, jsem si povídala s jejím novým předsedou – Naďou Dingovou.

Děkuji za optání. Musím říci sama za sebe, že jsem byla z našich Oslav velmi příjemně překvapená. Všichni zúčastnění se dobře bavili. Ještě dnes, když potkám některého z účastníků Oslav, nezapomenou podotknout, že rádi vzpomínají na některé oslavenecké „kousky“. Teď vím, že se dlouhé přípravy vyplatily. My, organizátoři, jsme byli potěšeni, že se našich Oslav zúčastnilo i mnoho neslyšících. Velmi nás potěšilo zjištění, že neslyšící mají zájem o děni v profesní organizaci tlumočníků. Je to velmi milé zjištění. Též jsem byla mile potěšená tím, že se vytvořil velmi kvalitní realizační tým Oslav, který vše zvládnul na výbornou. Chtěla bych všem, kteří se na Oslavách podíleli, alespoň tímto způsobem poděkovat. A už dnes se těším na další Oslavu Komory.

Komora má velmi široký záběr činnosti. Asi nemá smysl jmenovat všechny projekty a všechny akce, které jako organizace pořádáme a na kterých spolupracujeme. Obecně lze říci, že se nejvíce zaměřujeme na vzdělávací programy, které jsou určené specifickým skupinám. Jsou to jednak tlumočníci českého znakového jazyka, transliterátoři znakované češtiny i vizualizátoři mluvené češtiny a jednak neslyšící děti. Máme mnoho projektů zaměřujících se na umělecké tlumočení, stále více se podílíme svou publikační činností v odborných časopisech i ve specializovaných periodicích pro neslyšící na osvětě, na šíření informací o komunitě neslyšících o jejich jazyce a samozřejmě i o tlumočení. Díky tomuto informování se nám společně daří pomalu nabourávat předsudky a mýty spojené s problematikou hluchoty. Všem, kteří by měli zájem o podrobnější informace o naší činnosti, doporučuji shlédnout naše webové stránky www.cktzj.com.

Komora zaznamenala mnoho úspěchů. Možná to zní neskromně, ale jsem přesvědčená, že to je pravda. V řadách našich členů je mnoho schopných odborníků, kteří přikládají svou odbornou prací cihlu k cihle a diky nim pak společně stavíme most porozumění mezi slyšícími a neslyšícími lidmi. Je jasné, že tento most nebude postaven ze dne na den, a všichni počítáme s tím, že svými dílčími úspěchy - vyškolením tlumočníků profesionálů, poučením neslyšících jedinců o jejich právech i povinnostech, tlumočenými divadelními inscenacemi, koncerty, otištěnými osvětovými články, zpracovanými televizními i radiovými pořady o neslyšících, vytvořenými materiály o českém znakovém jazyce a mnohými dalšími neméně důležitými aktivitami - se krok po kroku blížíme k jeho dostavění. Opět mohu odkázat na naše webové stránky, které potvrzují to, co jsem právě zde řekla.

Ano, samozřejmě i my se dopouštíme mnoha chyb. Ale tady platí: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“. My se ze všech chyb snažíme poučit. Jednou velkou chybou bylo, že jsme si v Komoře zapomněli vychovávat své nástupce. Zapomněli jsme na to, ze brzy už budou naše názory překonány a mladá generace bude mít mnoho sil a mnoho energie nastoupit na naše místa a pokračovat v námi započaté práci. My bychom je měli připravit tak, aby na naše místa mohli přejít brzy a bez větších problémů. Máme v současné době novou Radu, která začíná pracovat na mnohých věcech jinak než doposud a zaměří se i na předávání zkušeností a rad svým profesně mladším kolegům.

Jde o přirozený vývoj. Rada i její předseda se po nějakou dobu snažili být dobrým vedením profesní organizaci, nabízeli jí své zkušenosti znalosti a dovednosti. Po nějaké době se začaly zásadním způsobem lišit názory na to, jakým způsobem by se měla Komora nadále vyvíjet. A tak přišel čas dát prostor jiným.

Prvotním impulsem byl samotný fakt, že u nás neexistuje žádné systematické vzdělávání tlumočníků znakového jazyka, že se neoddělují profese tlumočníků, transliterátorů a vizualizátorů, a tak jsme se snažili toto hluché místo vyřešit. Při sestavování vzdělávacího programu jsme vycházeli ze vzdělávacího programu tlumočníků mluvených jazyk a ze vzdělávacích programů pro tlumočníky znakového jazyka v zahraničí.

Certifikační vzdělávací program pro tlumočníky, transliterátory i vizualizátory byl odstartován v březnu 2004. Vše běží podle plánu. Semináře a přednášky jsou realizovány pravidelně, frekventanti sbírají potřebné množství kreditu, provozují potřebný počet hodin řízené praxe a dá se očekávat, že v horizontu roku a půl bychom mohli uspořádat první certifikační zkoušky, ze kterých nám, jak všichni doufáme, vyjdou první certifikovaní tlumočníci českého znakového jazyka.

Tak na to nedokáži odpovědět. Je pravda, ze občas se té práce sejde víc než dost. Dokonce jsou chvilky, kdy si říkám, jestli to všechno má nějaký smysl. Ale potom stačí, aby se dostavily první výsledky této mravenčí práce a hned to vnímán jinak. Někdy přijdou neslyšící poděkovat za hezký divadelní zážitek, tu si neslyšící popláče u televizního přenosu tlumočeného koncertu, tu si děti ve škole v případě nutnosti sami zařídí tlumočníka. V těchto okamžicích je mi hned jasné, že to přece jen stojí za pár probdělých noci, ne?

Trápí mě, že je stále málo kvalitních tlumočníků. Trápí mě to, že právě nedostatek tlumočníku je limitujícím faktorem pro samotné neslyšící. Jsou velmi schopní neslyšící, kteří mají ambice být aktivní politice, ale nemohou, nemají kvalitního tlumočníka. Jsou neslyšící, kteří by chtěli medializovat problematiku hluchoty, ale nemohou, neboť nemají kvalitní tlumočníky. A tak je to stále dokola. Je to velmi nepříjemné zjištění, když si uvědomíme, jak moc tlumočníci, ať už přímo nebo nepřímo, mohou ovlivňovat kvalitu života neslyšících.

Děkuji za pochvalu, ale k takovým hodnocením přistupuji velmi opatrně. Každý tlumočník na sobě musí systematicky dlouhodobě pracovat a ani já nejsem výjimkou. To je vlastně podle mého názoru základní povinnost a zároveň podmínka každého tlumočníka-profesionála: stále se vzdělávat, nikdy nebýt sám se sebou spokojen, stále mít zpětnou vazbu od neslyšících, být v nejužším kontaktu s děním v komunitě neslyšících..Zdá se to jednoduché a samozřejmé, ale paradoxně právě tyto záležitosti se mnoha adeptům tlumočnické profese zdají být zbytečné.

V současné době tlumočím ve třech divadelních představeních. Každé je úplně jiné, každé má své diváky, každé vznikalo za jiných podmínek a okolností. A které z nich se mi nejvíce líbí? Nedokáži adekvátně odpovědět, protože mi k srdci přirostla všechna tlumočená představení. A vy, milí čtenáři, jste na všechna srdečně zváni. Kulturní zážitek v podobě shlédnutí tlumočeného divadelního představení Vás buď pohladí na duši nebo se Vám může stát to, že vás některé z nich úplně vezme za srdce.

Ano, všichni cítíme, že je nejvyšší čas připravit další divadelní představení přístupné neslyšícím.V poslední době jsme jednali s divadlem Nablízko o několika možnostech, ale zatím nejsme na žádné z nich pevně domluveni. Proto se tímto čtenářům omlouvám, ale budou se muset nechat překvapit. Jediné, co mohu snad prozradit je, že bychom nové představení měli připravit ještě tento rok.

Je pravda že na odpočinek mi v poslední době moc času nezbývá. Ale jsem si dobře vědoma toho, že unavený tlumočník, je vlastně nekvalitní tlumočník. Snažím se odpočívat alespoň tím, že si čtu nějaké jiné knihy než jsou podklady pro tlumočení, zajdu si do kina nebo do divadla (kde netlumočím). Do budoucna bych si ráda vyšetřila více času na sportování, které kdysi tvořilo velkou část mého života.