Nejlepší palačinky v Praze

Ledová káva se zmrzlinou, banánovo-oříškový koktejl, horký štrúdl se zmrzlinou, zapékané sýrové tousty s bazalkou, jablečná palačinka s plátky mandlí, horké maliny s tvarohem a piškoty, kus-kus plný sýrů a čerstvé zeleniny...

Taky se vám sbíhají sliny? Pak zajděte do Vesmírny, poněkud netradiční kavárny. Obslouží vás tu číšníci nebo servírky s mentálním postižením a budete si pochutnávat na nápojích a pokrmech připravených neslyšícími kuchaři.

Kavárna s pracovně-tréninkovým programem

Vesmírna je příjemná kavárna v samém srdci Prahy, kousíček od Václavského náměstí. A~štulné nekuřácké a bezbariérové prostředí s dětským koutkem osloví malé i velké návštěvníky, vítáni jsou i jejich psí miláčkové. Provozovatelem kavárny je občanské sdružení Máme otevřeno?, jež podporuje integraci lidí s mentálním postižením do společnosti. V kavárně se mohou dospělí lidé s mentálním postižením, kteří už nechtějí zůstávat doma a žít jen z invalidního důchodu, zapojit do pracovního procesu, získávat pracovní návyky a zkušenosti. Po úspěšném absolvování dvouletého pracovně-tréninkového programu si klienti s mentálním postižením mohou za pomoci tranzitního programu najít opravdové zaměstnání. "Pracuje tu deset klientů ve třech směnách, střídají se po čtyřech hodinách. Nejdřív se učí uklízet, pak obsluhovat, připravovat nápoje a nakonec pomáhat kuchařům v kuchyni," popisuje koordinátorka pracovně-tréninkového programu Šárka Kysilková.

Kavárnu Vesmírnu znám už od jejího vzniku v roce 2002. Občas si sem jdu sednout a tak mi neušlo, že jídlo je tu čím dál lepší a někdy lze mezi stolky zahlédnout znakový jazyk. Když jsem se dozvěděla, že oba kuchaři, kteří připravují pro hosty všechny pokrmy, jsou neslyšící, říkala jsem si, že o Vesmírně musím napsat do Gongu.

Do Vesmírny přes úřad práce

Nejprve bych asi měla zdůraznit, že kuchaři nejsou součástí pracovně-tréninkového programu pro zájemce o práci s mentálním postižením. Šárka Kysilková vysvětluje, že jde o běžné pracovní místo: "Petr i Petra tu pracují na plný úvazek, podmínky mají stejné jako by měli v jiném podniku. Myslím, že i jejich plat je srovnatelný."

Petr Korábečný (22) i Petra Kubálková (25) se do Vesmírny dostali přes úřad práce. "V roce 2004 jsem se vyučil na SOU v Holečkově ulici v Praze kuchařem. Do práce jsem se nehrnul, přes léto jsem si užíval prázdnin. Rodiče mě honili, abych si začal něco hledat. Byl jsem dva měsíce na úřadu práce, kde jsem se dozvěděl o této práci. Nejdřív jsem tu byl měsíc na brigádě a v listopadu jsem nastoupil jako kuchař, "vzpomíná Petr Korábečný.

Petra Kubálková se vyučila v Holečkově cukrářkou. "Vesmírnu jsem znala už dřív, protože tu pracoval můj kamarád Petr a pozval mě sem i s dalšími kamarády." Pak jí úřad práce náhodou nabídl tutéž práci, jenže se o ni ucházelo více zájemců. "Byla jsem na pohovoru se šéfem a domluvili jsme se, že nastoupím do kuchyně na zkoušku a pak se uvidí. Povedlo se a pracuju tu už rok a půl," vypráví Petra a pokračuje: "S Péťou se známe už přes osm let a jsme výborní kamarádi, dokonce jsem dříve chodila s jeho bráchou." Petr i Petra jsou rádi, že díky náhodě pracují spolu, i když se kvůli směnám moc nevidí. "Pracujeme na dvě směny, jeden z nás je na dopolední směně od 8 do 16 hodin a druhý má odpolední od 14 do 22. Večer se tu vaří do třičtvrtě na osm, pak se přesuneme na bar a připravujeme nápoje. Klienti totiž pracují jen do osmi, takže jsme večer místo nich na baru," popisuje Petra běžný pracovní den. Ve Vesmírně je spokojená: "Ještě na učňáku jsem chodila na praxi do cukrárny v Carrefouru na Andělu. Byla tam zima a venku teplo, byla jsem kvůli tomu často nemocná. Jsem náchylná na angínu, bolesti v krku a bolesti hlavy, bývám často nemocná. Tady ve Vesmírně je teplo, a proto mi zdejší prostředí vyhovuje."

"Rádi dáme přednost lidem se zdravotním postižením, dáme šanci někomu, kdo ji jinak nemá tak velkou," tvrdí Šárka Kysilková. Na můj dotaz, jestli by přijali i další sluchově postižené, odpověděla: "Kdyby bylo místo, proč ne? S Petrem a Petrou máme dobré zkušenosti."

Pracovně-tréninkový program je určen klientům s mentálním a kombinovaným postižením. A co případní zájemci, kteří mají kromě mentálního i sluchové postižení? Podle Šárky Kysilkové to není problém: "Zájemce s těžkou sluchovou vadou určitě předem neodmítneme. Mohl by to zkusit a pak se uvidí, jak mu to bude vyhovovat. Šlo by to asi přizpůsobit, nastavit podmínky. My klientům nabízíme podporu a jsme tu proto, abychom jim pomáhali... Společně nalézáme cestu, jak překonávat překážky. Někdy jsou problémy s motivací, ne každému se chce pracovat... Moje zkušenost je, že když někdo pracovat opravdu chce, tak to jde. Klienti chodí nejdřív na dvě hodiny ráno uklízet, pak pomalu postupují dál. Každý má svoje tempo. Důležité je i chodit včas, taková ta zodpovědnost."

V komunikaci nejsou bariéry

Možná si kladete otázku, jak se neslyšící dorozumívají se svými kolegy, z nichž někteří mají mentální postižení. Podle Šárky Kysilkové nemají neslyšící kuchaři ve Vesmírně s komunikací žádné problémy. "Oni umějí komunikovat s lidmi s mentálním postižením. Mají obrovskou trpělivost, je hrozně fajn vidět, jak si uvědomují potřeby klientů. Když někdo špatně myje nádobí, Petra za ním jde a vysvětlí mu, co dělá špatně a pak to znova opakuje, aby si to klient zapamatoval." Klienti se v rámci pracovně-tréninkového programu také učí vařit. Zaučuje je Petr Korábečný. "Hrozně je to s ním baví, domluví se úplně v pohodě a Petr je rád, že má někoho k ruce," usmívá se Šárka Kysilková.

Petra Kubálková je nedoslýchavá, chodila do školy v Ječné ulici v Praze. "Když jeden z nás někomu hned neporozumí, ten druhý si toho hned všimne a zopakuje mu to. Někdy Péťovi pomáhám, třeba když nerozumí šéfovi, ale to je málokdy. Já odezírám a je to bez problémů. Komunikace s klienty je sice trošku náročnější, ale taky dobrá, dá se s nimi domluvit. Klienti vědí, že jsme sluchově postižení. Když sem nastoupí někdo nový, kolektiv mu vždy oznámí, že neslyšíme a jak s námi má komunikovat... Ale že bychom se s klienty nějak moc bavili, to ne. Většinou nám říkají jen objednávky a tak."

Petr Korábečný chodil na základku do Radlic. "Když jsem nastupoval, byla na pohovoru vedoucí, která uměla trochu znakovat. Jiná kolegyně měla neslyšící sestru. Jak jsem si zvykal, naše komunikace se stále zlepšovala, pak to bylo úplně super. Byl tu skvělý kolektiv, chtěli se naučit základy znakovky. Když jsem měl přestávku a šel jsem si ven zapálit, znakovali na mě přes sklo nové objednávky. Proto jsem nebyl nadšený, když hodně lidí odešlo jinam a přišli noví, musím si zase zvykat na novou komunikaci. Byl jsem překvapený, když sem přišla Šárka, že i ona umí trochu znakovat. Jsem rád, že je tu se mnou Petra, spolu vždycky znakujeme. Je s ní velká legrace a rádi se navzájem provokujeme. S klienty s mentálním postižením jsem se nejdřív nebavil, ale postupně se to zlepšovalo, je s nimi legrace. Taky tady byl jeden kluk, který špatně slyšel na dálku, často jsme spolu kecali o fotbale."

Ve Vesmírně pracuje i sympatická klientka Míša, která nosí na jednom uchu sluchadlo. Petra jí může předávat své zkušenosti se sluchadly: "Třeba ji upozorňuji, že tvarovku musí mít vždycky utěsněnou, aby sluchadlo nepískalo. Také ji podporuji v tom, aby sluchadlo nosila pravidelně."

Šárka Kysilková ještě dodává: "Občas se stane, že Petr má vybitou baterii, něco mu říkáme a on kýve, i když nerozumí. Míša, která rovněž špatně slyší, si na sluchadlo teprve zvyká a také musí myslet na to, aby se jí nevybila baterka. Míša je cílevědomá, nenechá se odradit a komunikuje se zákazníky úplně v pohodě, pokud tedy nemá zrovna vybitou baterii. Nemáme nikde napsáno, že tu pracují i neslyšící. Tady to funguje tak, že si lidé navzájem pomáhají, nejsou tu bariéry. Vždyť i klient s mentálním postižením může pomoct nevidomé paní."

Nejlepší palačinky v Praze

Do Vesmírny chodí čím dál víc lidí, odpoledne a večer bývá často plno. Pokud chcete mít jistotu, že si sednete, je lepší si rezervovat stůl. Stačí, když napíšete SMS Petře nebo Petrovi. Jejich kamarádi si ve Vesmírně docela často rezervují stůl. "Většinou přijdou kolem osmé, kdy už jsem na baru, tak můžeme víc pokecat. Když si kamarádi objednají u mě jídlo, udělám jim někdy trošku větší porci. Taky se někdy provokujeme. Jednou sem přišel Jirka Kolíska a objednal si bagetu. Dal jsem mu do ní tolik dresinku a zeleniny, že se do bagety nemohl pořádně zakousnout, jak z ní ten dresink tekl," směje se Petr.

A jaká jídla od neslyšících kuchařů jsou ve Vesmírně nejlepší? "Hodně lidí mi říká, že děláme skvělé tousty. V létě jsou nejoblíbenějším jídlem zeleninové saláty a koktejly. V zimě si lidé rádi objednávají palačinky, sýrovou pitu, horké čaje - hlavně tibetský s medem - a sahlep - to je mléčná turecká pochoutka z kořene vstavače se skořicí, je to sladké a moc dobré," vyjmenovává Petra nejoblíbenější pochoutky. Šárka Kysilková potvrzuje: "Hodně zákazníků si vychvaluje naši kuchyň. Lidé sem chodí na Petrovy palačinky, podle jednoho pána nemají v Praze konkurenci." V horkých dnech se můžou návštěvníci Vesmírny podle Petry těšit na další specialitky: "Nově připravujeme lehká letní jídla - kozí sýr, zmrzlinový pohár s malinami, šlehačkou a karamelem, koktejly navíc..."

Nejhorší zážitek

Ve volném čase Petra jezdí často do Německa za svým přítelem. "Bydlí v Teltowu u Berlína a navštěvujeme se o víkendech dvakrát do měsíce." A má vaření v práci plné zuby nebo si vaří i ve volném čase? "Nedávno jsem se přestěhovala od rodičů do svého bytu. Když jsem doma a mám chuť, něco menšího si uvařím," odpovídá Petra, jejíž maminka je také kuchařka. "Pracuje ve školní jídelně ve Štefánikově ulici. Chodí tam na praxi neslyšící učni z Holečkovy."

Petr přítelkyni momentálně nemá, "Ve volném čase nejraději hraju fotbal, baví mě sport. Také si rád dělám něco na počítači a koukám se na DVD na filmy."

Víkendy mají volné, protože Vesmírna je otevřená jen od pondělka do pátku. Petr Korábečný vysvětluje: "Dříve jsme měli otevřeno i v sobotu, ale zrušilo se to, protože to bylo pro kavárnu finančně nevýhodné. Mně práce v sobotu moc nevyhovovala, sice bych dostal víc peněz než v pracovní dny, ale také potřebuji volno. V sobotu navíc často mívám fotbalové zápasy nebo oslavy." Petra ho doplňuje: "Od září budeme možná mít v sobotu zase otevřeno."

Petr přidává historku, jaký byl jeho nejhorší zážitek v práci. "Jednou jsem slavil až do rána a rovnou z oslavy jsem přišel do práce, ještě jsem ani nebyl střízlivý. Samozřejmě si toho všichni všimli a poslali mě domů. Pak jsem měl pohovor s šéfem, dostal jsem podmínku. Bylo to poprvé a naposledy, už bych si nic takového nedovolil."

Přijčte se podívat

Dopila jsem výborný banánovo-oříškový koktejl, namíchaný Petrem. Před placením u pokladny jsem se zeptala obou kuchařů na jejich plány do budoucna. Zatím neuvažují o tom, že by z Vesmírny odešli, ale záleží i na kolektivu a dalších okolnostech. "Taky se může stát, že půjdu na mateřskou...," směje se Petra. Petr Korábečný, aniž by u toho byl, mi později na tutéž otázku v nadsázce odpoví, že z Vesmírny odejde, až Petra bude těhotná.

V létě jistě zajdu do Vesmírny na osvěžující čokoládový koktejl, možná s sebou vezmu i svého psího miláčka. Raději si však předem zarezervuji místo. Neslyšící kuchaři ve Vesmírně vzkazují čtenářům Gongu: "Budeme rádi, když se přijdete do Vesmírny podívat!"

"Jak se vám ve Vesmírně líbí?" Tuto otázku jsem položila několika sluchově postiženým návštěvníkům.

Honza: Jsem tu poprvé, už jsem o této kavárně slyšel. Ale právě teč začínám být trochu nervózní, protože bohužel pospíchám a ještě mi nepřinesli pití, které jsem si objednal... Musím už odejít, pití za mě vypiješ ty.

Milča: Je tu příjemné prostředí a ráda podporuju dobré věci. Na to, že je Vesmírna v centru, je tu dobrá cena a také tu mají bio věci, to se mi líbí. Dostanu se sem tak čtyřikrát za měsíc.

Lenka: Já sem chodím především pracovně, scházíme se tu s kolegy. Je tu příjemné prostředí a dobrá nabídka pití, ale moje nejoblíbenější podniky jsou jiné... Tady se mi líbí i barevná kombinace interiéru.

Šimon: Já sem chodím pracovně, je tu příjemné prostředí, dobré jídlo a taky rád podpořím dobrou věc.

Martin: Je tu hezky, jen se mi nějak moc nelíbí podlaha. Nemám rád, když je v kavárně dlažba. Taky nevím, proč má tento podnik název kavárna, vypadá to tu spíš jako v čajovně. Nabízí tu vše a jsem rád, že tu pracují lidé s postižením. Chápu, že jsou občas problémy s komunikací a nevadí mi to. Oceňuji, že ten člověk, který mi přinese jídlo a pití, je užitečný a může se zapojit do pracovního procesu. Když se zdejší obsluha usměje, je to moc příjemné. Slyšel jsem, že bude otevřená i kavárna, kde budou pracovat nevidomí. Chtěl bych vědět, kdy vznikne kavárna neslyšících, v zahraničí už existují...

Jana: Chodím sem ráda, je tu dobré jídlo, klidné prostředí a dobře si tu pokecám s kamarády.

Kontakt: Kavárna Vesmírna Ve Smečkách 5 (směrem od Václavského náměstí na konci ulice po pravé straně) Praha 1, www.vesmirna.cz
PO-PÁ: 9-22 hod.
Rezervace přes SMS: 608 866 425 (Petra Kubálková)
777 182 066 (Petr Korábečný)