Další téma je o nezaměstnanosti neslyšících, či o jejich problémech s hledáním práce. Náš neslyšící si vybral anonym GO. Tady je jeho příběh…
Loni v červnu jsem dokončil školu. Vyučil jsem se zámečníkem v Brně, a potom jsem ještě studoval střední školu ve Valašském Meziříčí, kde jsem se vyučil elektrikářem. Po třech měsících, v září, jsme si s kamarádem našli práci. Bylo to na letišti. Pracovali jsme jako modeláři – modelovali jsme dveře letadel. Ale po třech měsících jsem dal výpověď, protože jsme se se šéfem nějak špatně dohodli a hlavně jsme si moc nerozuměli. Nerozuměl jsem, co po mně chce. A navíc jsem se potřeboval více pohybovat. Proto jsem odešel.
Začal jsem chodit na úřad práce. S úřednicí jsem komunikoval pomocí psaní (dopisování). S hledáním práce byl obrovský problém, protože nejčastějšími nabídkami práce bylo vaření a zámečnictví, jiných nabídek bylo jen velice málo. Potřeboval jsem najít práci elektrikáře nebo svářečské práce, kde podmínkou je vlastnit svářečský průkaz CO2 – školení sváření. Přemýšlel jsem proto o tom, že bych si našel svářečský kurz, kde bych mohl získat svářečský průkaz CO2, abych mohl dělat lepší práci.
Paní úřednice mi poradila a já začal chodit na kurz.
Můj tatínek má firmu, takže jsem u něho chvíli dělal na brigádě. Chtěl jsem pak u něj pracovat. Tatínek to ale odmítl, protože mě chce chránit. Lidé pracují v jeho firmě dost těžce, jde o sváření a také o práci s těžkými velikými kusy dřeva, které se pilují na velkých pilách.
Z úřadu jsem nedostal příspěvek, protože moji rodiče mají dobrý plat.
Nakonec se na úřadu po dlouhé době našla práce v tiskárně. Už jsem byl na pohovoru a samozřejmě se mnou šla tlumočnice z Centra. Pohovor proběhl dobře. Na práci v tiskárně se přihlásilo pět zájemců. Musím týden čekat, zda se mi ozvou.
Jinak nejvíce ze všeho jsem chtěl být truhlářem. Táta z této myšlenky není moc nadšený – bojí se totiž, aby mi při práci neublížily třísky. Zrak je totiž to jediné, čím vnímám svět…