V návaznosti na předchozí článek jsme se rozhodli vyzpovídat Tomáše Koutného, spolumajitele kominické firmy Caminus, s. r. o., ve které pracuje jeden neslyšící zaměstnanec. Chtěli jsme vědět, jaké to je být zaměstnavatelem neslyšícího, chtěli jsme vědět, jaké byly trable s komunikací – pokud byly. Zajímalo nás, co pan Koutný potenciálním budoucím zaměstnavatelům neslyšících doporučuje. Otázek ovšem bylo i více…
Mohu se zeptat úplně obyčejně? Jak došlo k tomu, že ve Vaší firmě pracuje neslyšící zaměstnanec?
Došlo k tomu tak, že znám příbuzné onoho neslyšícího, respektive jeho slyšící sestřenici, která bydlí ve stejném domě jako já. Přes ni jsem poprvé potkal neslyšícího Petra. Je jasné, že když jsem ho potkal poprvé, nevěděl jsem, jak s ním komunikovat. Úplně absurdně jsem na něj chtěl mluvit anglicky. Postupně jsem začal Petra lépe znát, poznával jsem i jeho přátele a svět neslyšících mě začal zajímat čím dál více.
Předtím má firma sídlila ještě v Benešově a Petr pracoval ve firmě Letov. Poté však došlo k tomu, že v březnu 2008 se má firma přestěhovala do pražských Modřan a uvolnilo se v ní pracovní místo. V té době nezaměstnaný Petr o něj projevil zájem. Chtěl jsem mu dát šanci a i mě samotného zajímalo, jaké to je být zaměstnavatelem neslyšícího člověka.
A co komunikace? V té době jste již ovládal alespoň základy českého znakového jazyka?
Cha, vůbec! Sešel jsem se s Petrem den před jeho nástupem do práce a požádal ho, ať mě nějaké důležité znaky pro naši počáteční komunikaci naučí. Bylo to stresující, ale na druhou stranu velmi zajímavé. Průběžně jsem se český znakový jazyk učil i díky tomu, že u mě Petr pracoval a i nadále pracuje. Musím však zmínit, že k osvojení českého znakového jazyka muselo nezbytně dojít. Jako spolumajitel stavební firmy, která působí na různých stavbách v ČR, musím dodržovat všechna opatření stanovená zákonem a také zejména splňovat požadavky stanovené Inspekcí bezpečnosti práce. Jednou při kontrole na stavebním pracovišti inspekce vyjádřila pochyby o tom, že zde pracuje neslyšící. Nelíbilo se jim, že Petr jako neslyšící nemá k dispozici tlumočníka. Vyslovili obavy, že se může stát, že Petr nebude rozumět - tudíž může například dojít k závažným pracovním proviněním. Tehdy jsem měl dvě možnosti: buď propustím neslyšícího, anebo se sám stanu tlumočníkem. Objednat externího tlumočníka nebylo možné, protože pracujeme nejen po celé ČR, ale i v zahraničí.
Co jste pro to musel udělat?
Začal jsem chodit na kurzy do Pevnosti – nyní jsem ve čtvrtém modulu. Zapsal jsem se i do Centra zprostředkování tlumočníků pro neslyšící a občas chodím tlumočit svým kamarádům. Stále se učím, ale při takové kontrole už mě nikdo nemůže napadnout, že na pracovišti se nenachází žádný tlumočník pro našeho neslyšícího zaměstnance. I to je dobrá škola.
Jak jste zvládal zaměstnání a kurzy českého znakového jazyka?
Musím ocenit hlavně podporu rodiny. Moje práce mne zaměstnává skutečně na plný úvazek, k tomu musím zvládat ještě výuku českého znakového jazyka. Zároveň se musím věnovat druhé firmě, kde pracuji jako instruktor parašutismu. Začátky byly hodně těžké, ale naštěstí jsem potkal skvělé lidi, na které se můžu spolehnout.
Takže teď s Petrem doslova bez problémů komunikujete?
Tomáš Koutný s neslyšícím
zaměstnancem Petrem Herzánem
Myslím, že mohu říci, že komunikace mezi námi funguje bez nějakých větších problémů. Setkáváme se i mimopracovně.
Takže jste nejen jeho šéf, ale i tlumočník…
Přesně tak.
Není to tak trochu nebezpečné? Tlumočník by měla být neutrální osoba, nijak nepodjatá…
Ano, přesně tak. Proto odděluji tlumočení od normální komunikace nebo asistence. Když máme objednané školení řidičů, bezpečnosti práce nebo interních certifikačních směrnic, případně nových norem ČSN nebo EN, tak tam jsem tlumočníkem.
Zaměstnáváte jen jednoho člověka se sluchovým postižením?
Ano, zatím jednoho. Původně jsem chtěl zaměstnat více neslyšících, ale současná ekonomická krize trošku překazila plány. Teď aktivně vytvářím prostor pro další pracovní místo. Bohužel, stalo se, že mnoho neslyšících zájemců jsem musel odmítnout. Ale věřím, že najdou vhodnou práci.
Co musí tedy splňovat neslyšící, aby mohl pracovat u vás?
Prvním předpokladem pro přijetí je zájem neslyšícího o práci, jeho slušnost a poctivost. Zájemce, který by chtěl pracovat u nás (nebo i v jiných firmách obecně), by neměl používat v pracovním procesu „FIFI“ a nechodit pozdě do práce s omluvou, že právě to je kultura neslyšících… Zároveň nelze používat neslušné znaky, a to ani v situaci, kdy šéf a kolegové neumí znakový jazyk. Takový zaměstnanec není žádoucí v žádné firmě.
Jsou nějaké problémy v komunikaci mezi Petrem a kolektivem?
Nejprve jsem uspořádal schůzku, na které jsem slyšícím zaměstnancům vysvětlil pravidla komunikace s neslyšícím. Pokud oni potřebují s Petrem komunikovat, tak mají hodně jiných možností. Já však myslím, že Petr dobře odezírá, takže komunikace se zaměstnanci není pro něj velký problém. Problémem bylo, že při jeho nástupu do firmy (po počáteční nervozitě) se chtěli zaměstnanci učit především neslušné znaky českého znakového jazyka. Jinak naši slyšící zaměstnanci s Petrem komunikují zcela přirozeně – v rámci možností – a dnes ho již nevnímají jako „toho sluchově postiženého“.
Když pomineme problémy s komunikací, jaké další ožehavé problémy pro neslyšící v zaměstnání tu jsou?
Jako zaměstnavateli a zároveň i zprostředkovateli pracovních míst pro neslyšící mi osobně vadí, že někteří zaměstnavatelé neumí své neslyšící zaměstnance zařadit na stejnou úroveň jako slyšící. Nabízí především podřadné práce a nemají snahu začlenit neslyšící kolegy do systému firmy. Na základě osobních zkušeností a toho, co jsem se dozvěděl od mých neslyšících přátel, tak často někteří zaměstnavatelé nabízí mzdu pro neslyšící na úrovni minimální zákonné mzdy. Vím o neslyšících, jejichž mzda činí jen osm tisíc hrubého, což je na pováženou! Nějak se jim stává, že zaměstnavatel jim zcela automaticky připočítává důchodovou částku k platu. A pak to vypadá, že neslyšící s důchodem pět tisíc a platem osm tisíc vlastně vydělá třináct tisíc korun měsíčně. Jednoznačně by výplata měla být na stejné úrovni a záležet by mělo na kvalitě jednotlivých zaměstnanců, nikoliv na jejich postižení. A jsme zas u té komunikace. Neslyšící bez znalostí pracovně-právních poměrů nemá šanci vyhrát. Chce to mít znalosti, informace a mít k dispozici tlumočníka. Musím však na obranu zaměstnavatelů říct, že případnou snahu o zařazení neslyšícího zaměstnance může komplikovat i psaná forma českého jazyka neslyšících.
Co byste doporučil potenciálním budoucím zaměstnavatelům neslyšících?
Nebát se. Nevzdávat se při prvním problému. A pokud budou chtít, tak ať se přijdou podívat k nám a popovídat si. Vždy jim rádi podáme potřebné informace.
Chcete pokračovat ve vzdělávání se znakovým jazykem?
Ano, a nejen že se chci vzdělávat, ale už od července 2009 jsem se začal aktivně zajímat o problémy a obavy případných zaměstnavatelů zaměstnávat lidi se sluchovým postižením, co se týče bezpečnosti práce. Chci pokračovat ve výuce českého znakového jazyka a zaměřit se více na tlumočení v pra-covně-právní oblasti. Na podzim chci udělat průvodce pro lidi se sluchovým postižením, kde budou postupy vysvětlující jak začít samostatně podnikat, a budu mít konzultační hodiny, v nichž mohou se mnou (a případně dalšími kolegy) zkonzultovat jejich podnikatelský záměr. Zároveň v těchto dnech zahajujeme společně s APPN (Marií Horákovou) první noční pohotovostní službu pro neslyšící.
Zažil jste již nějakou nepříjemnou konfrontaci ve Vašem snažení?
Na Vaši otázku nemohu odpovědět jednou větou, tak to budeme muset nechat třeba na příští rozhovor.
Děkuji za rozhovor a budu Vám držet palce ve Vašem snažení!
Připojte se! 