V APPN (Agentura profesního poradenství pro neslyšící) se ve čtvrtek 22. března konala akce „Neslyšící a jejich životní příběhy“. V útulných suterénních prostorách na Vyšehradě bylo úplně plno. Akce byla určená zejména pozvaným hostům z řad zaměstnavatelů neslyšících, sponzorů a novinářů, mezi návštěvníky však převažovali neslyšící. Moderovala Lenka Slížková a do znakového jazyka, ale především do mluveného slova tlumočila Monika Boháčková.
Kdo se těšil, že se dozví několik životních příběhů, mohl být zklamán. Výstižnější název akce by byl: Neslyšící a jejich pracovní příběhy. Celkem devět mladých neslyšících vyprávělo o své práci, kterou se mnohým z nich splnil sen a práce představuje i jejich koníček. Jestli si myslíte, že všichni z nich byli klienty APPN, mýlíte se. Přes APPN, která funguje teprve necelý rok, získala práci polovina z nich. Třeba Daniel Pilař si práci taxikáře našel sám přes inzerát. Součástí akce byla i výstavka výrobků a výtvorů některých přednášejících. Vystavovali keramiku, tkané koberečky, dekorativní předměty, ale i fotografie nebo obrazy. Mohli jsme zhlédnout kadeřnické umění Evy Sattler, která před zraky všech ostříhala svou kamarádku Moniku Čechovskou, shodou okolností první neslyšící kadeřnici. Na závěr večera, který se protáhl téměř až do nočních hodin, se dražily některé z vystavovaných předmětů. Největší zájem o ně byl mezi neslyšícími návštěvníky.
Eva Marková pracuje v keramické dílně B.P.T., která je chráněným pracovištěm a pomáhá zdravotně postiženým se začlenit do běžného pracovního procesu. „Pracuji tam už půl roku, předtím jsem pět let dělala keramiku ve firmě s majitely Bulhary. Pracovala jsem tam na živnostenský list, jenže zákazek ubývalo. Když jsem tam měla už málo práce, odešla jsem. Pak jsem velmi krátce dělala v mezinárodním hotelu, ale to nebylo nic pro mě,“ vypráví Eva, která vystudovala střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni. Proč zrovna tento obor? „Maminka mi doporučila, abych šla na keramiku.“ Ve své současné práci je Eva celkem spokojená. „Keramika mě baví. Někdy víc, někdy méně, záleží na tom, jakou náladu zrovna ten den mám.“ S kolektivem v práci vychází dobře, je tam jediná sluchově postižená. „V práci nejsem moc společenská, spíš se soustředím na svoji práci,“ říká Eva.
Tadeáš Plescher je nedoslýchavý a pracuje v chráněné dílně SALET jako tkadlec. Je tam už tři měsíce. Chráněná dílna SALET je jedním ze zařízení tzv. „na půl cesty“. Lidé s handicapem se zde naučí pracovním dovednostem a návykům, které jim pak pomůžou se začlenit do běžného pracovního procesu. „Není to moje první práce, dřív jsem lepil papírové krabice kousek od Sparty,“ vypráví Tadeáš, který v současnosti vyrábí hlavně tkané koberečky.
Neslyšící kadeřnici Evě Sattler se nástupem do kadeřnického salónu ESELA splnil velký sen. Práci, kde je velmi spokojená, si našla přes APPN. Eva líčila své začátky v práci: „Když jsem tam přišla poprvé, bála jsem se, jak bude naše komunikace probíhat. Asi i díky tomu, že majitelka salónu je cizinka a také neumí perfektně česky, jsme si rychleji padly do oka. Brzy jsem se tam cítila dobře, kolegyně byly díky APPN připraveny a věděly, jak mají se mnou komunikovat. V práci nosím sluchadla, která mi také trochu v komunikaci se slyšícími pomáhají. Chodí ke mně hodně neslyšících zákazníků, vyhovuje jim, že se se mnou domluví na účesu podle svých představ. Ale ani se slyšícími zákazníky nemám problém, kolegyně je předem upozorní, že neslyším. A kdybychom si se zákazníkem nerozuměli, mohou mi přijít na pomoc.“
Na zdech jsme mohli obdivovat krásné fotografie Jakuba Malíka, který se dostal k focení přes otce, rovněž fotografa. „Začal jsem fotit, když mi bylo 12-13 let, rád jsem se díval, jak táta pracuje. Nějakou dobu jsem moc nefotil, ale před šesti lety jsem zase začal. Pořídil jsem si první digitální foťák, pak zrcadlovku, později digitální zrcadlovku, a moje fotky se stále zlepšovaly. Tátovi se také líbily, to mi dalo chuť do další práce. Stále fotím, dává mi to radost a své fotky rád ukazuji svým blízkým. Na podzim nastoupím do rekvalifikačního kurzu, kde bych měl získat osvědčení. Focení bych se v budoucnu chtěl věnovat naplno, spojit to s prací. Zatím je focení jen můj koníček. Fotím vše a hodně, snažím se zlepšovat a „otevírat se“, aby se o mých fotkách víc vědělo,“ vypráví Jakub, který se v současnosti živí umýváním aut.
Tomáš Wirth spojil svůj koníček s prací. Vyučil se jako zámečník, ale čím dál víc ho zajímaly počítače. Počítačovou grafiku měl osm let jen jako vedlejšák, jinak by se neuživil. Svými radami mu pomáhali František Tichý a Jakub Malík, vzájemně si vyměňovali zkušenosti. V současnosti Tomáš vytváří webové stránky například pro APPN, Kompone, ale i soukromé stránky pro lékaře. Pro Gong připravuje stránku se znakovým jazykem a v APPN učí na počítačových kurzech. Tomáš k tomu dodává: „Mám radost z toho, že na kurzy sem chodí docela dost starších lidí nad 60 let. Učím je vyhledávat si informace a komunikovat na internetu. Těší mě, že je to baví a někteří si s internetem už dobře poradí.“
Myslíte si, že neslyšící člověk se nemůže stát DJ (dýdžejem) a mixovat na diskotékách hudbu? Pak vám neslyšící DJ Totalmachine dokáže, že se mýlíte. Petru Schusterovi, který si říká DJ Totalmachine, se po letech tréninku začíná plnit sen. Asi měsíc dělá dýdžeje v pražském podniku Pekelnej bar. Jak se k mixování hudby dostal? „Po vyučení jsem hrál počítačové hry. Od her jsem přešel k mixování hudby, dlouho to byl jen můj koníček. Hledal jsem kurz, kde bych se mohl zdokonalit. V Praze a Ostravě mě jako neslyšícího odmítli. Nakonec se mi podařilo dostat se na kurz v Pardubicích, kde jsem se naučil hrát a získal jsem kontakty. Pak jsem si koupil vlastní přístroj a začal jsem hrát… Když jsem se poprvé přišel představit do Pekelného baru, zahrál jsem svou hudbu a majiteli se to líbilo.“ popisuje Petr. „Mám zbytky sluchu 10-20%, které mi pomáhají vnímat zvuk,“ vysvětluje DJ Totalmachine, který dělá progressive house a techno.
Návštěvníci mohli obdivovat obrazy Michala Å těpánka, který pracuje jako referent administrativy ve firmě Marks&Spencer. Vyučený zubní laborant s maturitou je se svojí prací spokojený: „Je to hezké místo, příjemní lidé, komunikují se mnou pomocí odezírání a psaní a snaží se.“ „Dělám poslíčka, chodím se zásilkami po Praze, vyřizuji e-maily, přepisuji texty, kopíruji a podobně,“ popisuje Michal náplň své práce. Ve volném čase rád maluje a vytváří na počítačovém programu Brice 5 trojrozměrné návrhy budov.
Neslyšící taxikář Daniel Pilař vyprávěl o své práci, ke které se nedostal přes APPN (tehdy ještě neexistovala), ale hledal inzeráty na internetu a v Annonci. Práce taxikáře byl jeho sen, který se mu podařilo zrealizovat. Daniel se nám svěřil s několika zajímavými zážitky, které mu přinesla jeho práce v taxíku. S neslyšícím taxikářem jsme přinesli podrobnější rozhovor v Gongu 10/2006. Můžete si ho objednat přes SMS: 739 245 197 nebo e-mail: taxi-daniel.pilar@tiscali.cz.
Na akci jsme mohli zhlédnout i dekorační doplňky Lucie Vackové, která bohužel nedorazila, její příběh vám tedy nemůžeme přinést.
Připojte se! 