Neslyšící a právo na pracovní uplatnění odpovídající jejich schopnostem II.

Redaktor (R): Myslím, že v našem cyklu teď probíráme velice závažné téma. To se věnuje neslyšícím a jejich právu na pracovní uplatnění tak, aby odpovídalo jejich schopnostem. Dnes mým hostem zde ve studiu je Petr Vysuček, předseda organizace Pevnost – Českého centra znakového jazyka. Já Vás opět vítám v našem studiu, protože se spolu setkáváme už potřetí. Dobrý den.

Petr Vysuček (PV): Dobrý den

(R): Jaké máte zkušenosti s hledáním pracovního uplatnění? A teď myslím Vaše osobní zkušenosti.

(PV): Mé osobní zkušenosti se pojí s velkým štěstím. V současné době vyučuji na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Měl jsem velké štěstí , že jsem studoval obor právě na této fakultě a hned po ukončení studií jsem na stejném místě začal pracovat. Vždy jsem se setkával s lidmi, kteří mi rozuměli, protože jejich znalost znakového jazyka byla dostatečná. Vždy jsem se setkával s maximálním respektem, takže v tomhle ohledu já problém nemám. Ale jsem velkou výjimkou. Mí kolegové řeší mnohem závažnější problémy.

(R): Můžete říci něco blíže o těch, kteří takové štěstí jako Vy neměli?

(PV): Těch problémů, které řeší mí neslyšící přátelé a kolegové, je obrovská spousta. Když si vyberu například někoho na Moravě, kde je ta situace zcela specifická, tak musím říci, že tam je spousta lidí, kteří neměli například ani přístup ke vzdělání. Mám přímo jednu kamarádku, která neměla maturitu, šla na úřad práce a doufala, že jí tam pomohou tu situaci vyřešit. ��ekla: ,,Já jsem neslyšící, nemám maturitu, ale ráda bych udělala něco pro to, abych našla dobré pracovní uplatnění.“ Tak jí doporučili, aby se přihlásila do rekvalifikačního kurzu. Ten rekvalifikační kurz se zaměřoval na manipulaci s vysokozdvižným vozíkem. Ona, jako žena, kurz dokončila s krásným výsledkem – s vyznamenáním – a získala certifikát. Poté, co získala tyto doklady, zavolala přes bratra na jeden inzerát, který nabízel právě tuto pozici. Zavolala tam tedy s tím, že má o to místo zájem a zda by se tam pro ni našlo místo. Oni jí řekli, že když neslyší, tak ji nemohou přijmout. Na to hned reagovala tím, že je to tedy asi tím, že to zmínila hned v úvodu a že to zkusí jinde. Našla tedy jiný inzerát, kde bylo napsáno: ,,Hledáme řidiče/řidičku vysokozdvižného vozíku.“ Myslela si, že tam by jí tedy určitě měli vzít. Ale tentokrát jí řekli, že berou pouze muže. Když nad tím potom přemýšlela, tak si uvědomila, že jí všichni vesměs odmítli stejně jenom proto, že neslyší. Ale tady máme případ, kdy máme už rekvalifikovaného a velmi šikovného nesyšícího, který ale práci nenajde proto, že se s ním ostatní bojí komunikovat.

Podobně to vypadalo u mého jiného kamaráda, který je výborný programátor, je to technik, který opravdu platí za odborníka v naší komunitě. A on se chtěl této práci věnovat i profesně, tak si řekl, že zareaguje na inzerát, který našel v novinách, protože říkal, že ty požadavky, které tam uvádějí, všechny spl��uje, a proto si myslel, že ho do druhého dne musí přijmout. V tomto duchu také reagovali, řekli mu, že mají ještě tři volná místa a jestli chce, ať se zastaví. Tento neslyšící tedy přišel na vrátnici a řekl, že před chvílí volal a že má domluvenou schůzku. Na tom recepčním bylo vidět, že je z toho dost vykolejený. Za chvilku tedy přišel ten vedoucí, že prý ať se nezlobí, ale že už mají obsazeno. Jak se ale mohl ten neslyšící kamarád cítit? Když tam přišel okamžitě, spl��oval všechny podmínky a po telefonu to místo měl přislíbené, ale když se tedy dostavil a oni zjistili, že je to neslyšící člověk, tak najednou byla všechna ta místa obsazena… Jak asi mohl takový člověk reagovat? Dostal se do depresí a říkal, že už vůbec nemá chuť se o něco snažit. A tohle by nevyřešila ani třeba žaloba nebo soudní jednání.

(R): Určitě ne, protože u zaměstnavatelů se velmi často stává, že už dopředu vědí, koho chtějí a koho ne, ale do inzerátu to samozřejmě podle zákona uvést nesmějí. Ani rozdělení na muže, a ženu, natož že nechtějí lidi s handicapem. Jaké problémy ale mají potom neslyšící v zaměstnání nejčastěji, pokud se tedy na ně usměje štěstí, zaměstnavatel je přijme a to zaměstnání už dostanou? Tam bude záležet samozřejmě na typu zaměstnání…

(PV): Já teď nebudu mluvit sám o sobě nebo o své situaci, ale budu se snažit mluvit obecně. Velmi často takový neslyšící řeší v zaměstnání komunikační a hlavně kulturní problémy. Já vím, že spoustě slyšících lidí, tedy spoustě slyšících Čechů, připadá divné, že neslyšící Čech řeší na území České republiky problémy kulturního rázu. Ale ono to tak ve skutečnosti opravdu je. Dále je tu problém, že jsou (slyšící) zaměstnavatelé, kteří si řeknou: ,,No tady mám před sebou neslyšícího chudáka, tak já mu dám nějakou jednoduchou práci.“ Což také není řešení! Ten neslyšící má pro tu práci kvalifikaci, je velmi šikovný, velmi často především manuálně, takže zvládne svou práci stejně dobře, jako slyšící člověk. Ale on tohle musí obhájit, o tomhle musí přesvědčit ty své zaměstnavatele a má to tak v té situaci mnohem těžší, než slyšící člověk na stejném místě.

(R): Je asi jasné, jak mi odpovíte, když se zeptám, co neslyšícího člověka v zaměstnání nejvíce trápí? Je to asi ten odstup od ostatních lidí, který ovšem nezavi��uje on, ale ti ostatní…

(PV): Celkově z té situace a z těch všech problémů bych vybral jednu takovou věc: Většinová společnost, když se dostane do kontaktu, například do pracovního kontaktu s neslyšícím člověkem, tak velmi často využije toho, že ten člověk nerozumí situaci kolem, a využívá ho. Začíná to třeba tím, že mu dávají práci, kterou má dělat někdo jiný než on. Doufají, věří a spoléhají na to, že si ten neslyšící nikde stěžovat nebude, protože se bude bát o to svoje pracovní místo, které horko těžko získal. Takže někdy opravdu sprostě využívají v práci neslyšící kolegy.

(R): Tato situace, kterou jsme probírali, je nesmírně složitá. Dá se s ní do budoucna něco dělat? Protože toto už asi nebude v legislativě, ale opravdu v tom vztahu lidí k lidem neslyšícím…

(PV): Já můžu říci, že už se to v současné době začíná řešit - tyto vztahy v zaměstnání. Máme Agenturu pracovního poradentství pro neslyšící, která je velmi dobrým krokem k tomu, aby se zlepšila situace neslyšících v zaměstnání mezi slyšícími. V současné době, ale Agentura působí vesměs na území Prahy. Stále to není území celé České republiky, kde neslyšící řeší opravdu velké problémy. Třeba konkrétně můj otec (mám neslyšícího otce), který pracuje v Novém Bydžově jako malíř - a to je opravdu malinké městečko . On musí dělat tu práci, kterou má, protože tam nemá žádnou jinou pracovní možnost. Takže on dělá celý život jednu práci, jedno zaměstnání. Je velmi šikovný, svou práci dělá dobře, ale dělá jen toto. On by třeba chtěl dělat i jinou věc, ale nedokáže si představit, kde by ho vzali nebo kde by mu to umožnili.

(R): Já děkuji za dnešní návštěvu v našem studiu panu Petru Vysučkovi, který je neslyšícím, je předsedou organizace Pevnost – Českého centra znakového jazyka a vyučuje také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dnes jsme si povídali o neslyšících a právu na pracovní uplatnění, které by odpovídalo jejich schopnostem. Já mu moc děkuji za všechny příspěvky do našeho seriálu, protože pro dnešek se s ním loučím, ale do budoucna věřím, že se spolu nesetkáváme naposled. Děkuji, na shledanou.

(PV): Také velmi děkuji.