Dawn Jani (DJ): Neslyšící sportovci i fanoušci z celého světa jsou stále v šoku z nedávného zrušení Deaflympiády. Dnes jsme se sešli proto, abych zjistil odpovědi na několik otázek.
Tiffany Granfors (TG): Dobrý den. Děkuji za pozvání k tomuto rozhovoru a nabízím Vám vysvětlení.
DJ: Dobře, pochopila jsem, že jste sem přijela dříve, ale narazila jste na nějaké komplikace. Můžete nám prosím přiblížit, co se stalo?
TG: Ano, určitě. Jsem šokovaná stejně jako Vy. Budu se snažit být maximálně stručná, ikdyž se toho od našeho příletu stalo mnoho.
Přiletěli jsem do Vídně, odkud jsem jela do Štrbského Plesa, abych se setkali s organizačním týmem her. Ale nikdo z organizačního týmu tady nebyl. Začala jsem tedy psát SMS a zjišťovat co se děje. Dozvěděla jsem se, že organizační výbor je stále v Bratislavě, což je 6 hodin cesty ze Štrbského plesa. Z toho jsem byla opravdu zmatená, protože Deaflympijské hry měly začít už za několik dní a v tu dobu už měl být organizační výbor přeci už dávno v místě konání. Slíbili mi, že přijedou druhý den. Potřebovala jsem také pokročit ve své práci, v přípravě kongresu ICSD.
Celkově bylo důležité, aby všechno proběhlo tak, jak má. Hlavně s ohledem na to, že počet sportovců a reprezentntů, dosáhl nového rekordu: 333 lidí. Totéž platí i pro počet zemí, jejichž reprezentanti se měli kongresu zúčastnit. Měli přijet neslyšící z 58 zemí.
Šla jsem tedy do hotelu Bellevue, kde se měl kongres za pár dní konat. Chtěla jsem se na něj připravit, ale k mému překvapení mně nechtěli do hotelu pustit. Z vedení hotelu mi řekli, že ještě neobdrželi platby za objednané služby. To už jsem začala být nervózní, protože jsem si předem u organizačního výboru ověřovala, zda je vše zaplacené. Navíc mi lidé z organizačního výboru zaplacené faktury ukázali. Přesto se mnou nikdo nechtěl o ničem mluvit. To už bylo vážné varování. Přemýšlela jsem o všech způsobech, jak to vyřešit.
DJ: A Vy jste přijela sama? Nikdo z členů ICSD nepřijel s Vámi?
TG: Ano, úplně sama. Neměla jsem tu ani auto, abych někam mohla zajet. Potřebovala jsem zázemí, abych mohla dělat svou práci, ale nic tu pro mně nebylo. Další den jsem se rozhodla, že se alespoň podívám, jestli je připravený lyžařský areál. Tam se mělo soutěžit v pěti sportech: ledním hokeji, curlingu, sjezdovém lyžování, snowboardingu a běhu na lyžích. Chtěla jsem se sejít s majiteli areálu, abychom domluvili přesný program závodů. Kompletní seznam sportovců pro jednotlivé sporty jsme dostali od jednotlivých národních asociací 4. února. Ale majitelé se se mnou nechtěli do doby, než obdrží platby za pronájem areálů, bavit. Platby očekávali druhý den.
Přišlo ráno a stále platby nepřiházely. Do začátku her zbývalo stále méně a méně času.
Zkusím to zkrátit. Chvíli po půlnoci jsem dostala zprávu, že jsou bohužel nuceni celý program zrušit, protože platby nedostali.
V té chvíli mi bylo jasné, že není možné hry na Slovensku uskutečnit.
Musela jsem jednat velmi rychle. Musela jsem všem představitelům jednotlivých zemí oznámit, že se hry neuskuteční a zastavit přijíždějící sportovce. Slovenský organizační výbor stále nebyl na místě a také všechny smlouvy musely být zrušeny. V nejlepším zájmu jsem vše odvolala co nejdříve. Hlavní zodpovědností organizačního výboru bylo zajištění zdrojů financování a zabezpečení zázemí pro konání her. Když to nezajistili, dopadlo to tak, jak to dopadlo. Na tom se už nedalo nic změnit.
DJ: Když jsem se dozvěděla, že Deaflympiáda na Slovensku byla opravdu zrušena, byla jsem zklamaná a šokovaná. Svět byl zdrcen. Když se něco takového stane, tak je normální, že se lidé rozzlobí a jsou i smutní. V tomto případě lidé začali obviňovat ICSD z toho, že může za zrušení her. Dnes jsem se ale se dozvěděla, že oficiální zpráva slovenského organizačního výboru svoji vinu na zrušení Deaflympiády přiznává. Není to tedy vina ICSD. Je to tak?
TG: Ano. Chápu, že lidé obviňují ICSD, protože to bylo právě ICSD, které zrušení her oznámilo. Organizační výbor nezaplatil za objednané služby. Toto selhání způsobilo zrušení celých her a já jsem musela rychle zastavit sportovce, kteří se na Slovensko chystali. To byl poslední pátek před začátkem her – 11. února a někteří už přávě byli na cestě. Musela jsem uvažovat rychle, jako v době nějaké krizové situace. Musela jsem se rozhodovat tak rychle, jak to bylo možné. Nebyl čas ani prostor na vysvětlování podrobností a důvodu zrušení her. Proto byla naše zpráva krátká a lidé si začali myslet, že ICSD může za zrušení her. Ale to nebyla pravda.
Dnes už lidé znají podrobnosti a naše důvody chápou. O těch jsem mluvila již dříve: nebylo zajištěné ani financování ani zázemí. Navíc nikdo z organizačního týmu stále nebyl na místě. Nebyla to naše vina, ale vina slovenského organizačního výboru.
DJ: Vím, že máte slabost pro Deaflympiády, protože jste se jedné účastnila jako aktivní závodník. Nyní jste výkonnou ředitelkou ICSD s velkou zodpovědností.Zrušení letošních her pro vás musí být velmi smutné. Co byste chtěla světu, tedy sportovcům, zástupcům jednotlivých zemí i ostatním vzkázat?
TG: Ach ano, máte naprostou pravdu, že mám pro Deaflympiády slabost a právě proto nebylo lehké hry v Tatrách zrušit. Jistě víte, že jsme letošní Deaflympiádu před několika měsíci již skoro zrušili, ale pak jsme se rozhodli dát Slovensku druhou šanci ji uspořádat, ale pod kontrolou. O tom bych mohla mluvit hodiny.. ach... Spolupracovala jsem s organizačním výborem několik měsíců... je to opravdu dlouhý příběh. Osobně jsem na tom strávila mnoho času. .. Kdyby jste viděli, co se ve mě dělo a jak jsem se cítila na Deaflympiádě v roce 1985, proto vím jak se sportovci dnes asi cítí. Není možné jednoduše říct, omlouvám se. Bylo by to jednoduché, ale levné a nečestné řešení. Ale... je to těžké... měl by tu sedět organizační výbor a ne já z ICSD, abych na ty dotazy odpovídala. To ale neznamená, že by ICSD bylo bez viny. ICSD teď musí intenzivně spolupracovat se sportovními federacemi, sportovci a také s Deaf Sports Reform, abychom zabránili tomu, aby se podobná situace v budoucnu opakovala. Ano a to je těžké. Velmi těžké.
DJ: Ano, všichni víme, že svět v současnosti čelí ekonomickým problémům a to se týká všech. Jak slyšících, tak neslyšících. Jak chcete v budoucnu stále zvyšovat počty neslyšících sportovců a celkově sport neslyšících zlepšovat? Jak otevřít světlejší budoucnost pro sport neslyšících?
TG: Tato otázka má dva rozměry... někteří lidé mají pocit, že sport neslyšících se v posledních letech vytrácí a upadá. Já musím říct, že to není pravda a že sport neslyšících je na momentálně právě na vzestupu. To co se říká, není pravda a takové řeči musíme uvádět na pravou míru. Ano, je pravda, že všichni nyní čelíme ekonomickým potížím a všichni musíme hledat způsob, jak se z nich dostat. Ale řeknu Vám, že ve světě je mnoho lidí, kteří se o Deaflympiády zajímají. Musíme se snažit zájmy veřejnosti co nejvíce posílit a rozšiřovat více informací přes Deaf Sports Reform.
Ještě bych Vám chtěla říci, že podle naší databáze se ukazuje, že stále se nám daří získávat nové neslyšící sportovce pro Deaflympiády. Přesto, že jsme tu letošní museli zrušit, celkový počet nových sportovců dosáhl čísla už 1600, takže toto číslo stále roste. Při poslední letní Deaflympiádě jsme měli 1600 nových sportovců, kteří se účastnili Deaflympiády poprvé.
Myslím, že na Slovensko mělo přijet závodit 100 nových sportovců. Takže počet neslyšících sportovců rozhodně neklesá. Sportovci jsou naší prioritou a musíme udělat všechno, abychom je podpořili a pomohli jim. Samozřejmě, že je tu ještě další otázka, která se týká financí. Musíme najít způsob, jak to vše propojit. Přesto všechno je to vzrušující doba a nemyslím si, že bychom o tom měli uvažovat jako o problémech.
DJ: Děkuji Vám moc za rozhovor…
TG: Také Děkuji.
DJ: Ještě jednou děkuji za to, že jste se s námi podělila o některé podrobnosti. Budeme Vás dále podporovoat v této složité době. Hodně štěstí!
TG:Děkuji.
Připojte se! 