Gambler je člověk, který je závislý na automatech. Musím říct, že pro mě bylo strašně těžké někoho takového sehnat. Když se mnou už čtvrtý neslyšící člověk odmítl dělat rozhovor, pochopila jsem, že pro všechny z nich to byl velký životní problém. Jejich problémy byly natolik osobní, že si je chtěli nechat pro sebe a neměli odvahu se o nich s kýmkoliv bavit.
Po dlouhém hledání jsem jednoho ochotného vypravěče našla. Říkejme mu třeba Bolek, svoje pravé jméno pochopitelně prozradit nechtěl. Bolek hodně pil, ale časem pít přestal a s gamblerstvím měl problémy jen krátce. V rozhovoru jsme často naráželi na jeho kamaráda Erika, který takové štěstí neměl.
Bolek začal vyprávět: „Předtím jsem byl normální slušnej kluk a jen svátečně jsem chodil do hospody na dobrý pivo, jako to dělá každý chlap. Problémy jsem začal mít až když mi bylo kolem 35 let, to už jsem měl rodinu. Manželka o ničem nevěděla. Jsem docela citlivý člověk a nerad někomu ubližuji. Nechtěl jsem naše manželství komplikovat. O peníze jsme se s manželkou starali každý sám. Jednou jedinkrát na to přišla, a to už jsem byl gamblerem čtyři roky.“
Bolek a jeho kamarád Erik rádi chodili na pivo společně, probírali své životy a manželství a všechno bylo tehdy v pohodě…
Psal se rok 1997. Ten den byli pánové v hospodě a v sobě měli pár piv. Pak si začali objednávat vodku, další vodky a další. Erik po nějaké chvíli řekl Bolkovi, že by si rád šel zahrát na automatech a že tedy půjde na bar a rozmění si peníze. Lákal Bolka, ať jde taky. Bolek neváhal a šel. Řekl si, že to zkusí pro štěstí. První hra byla opravdu úspěšná a oba vybrali přes dva tisíce korun. Rozdělili se.
Bolka by nikdy nenapadlo, že se touhle událostí něco změní.
Pak se stalo, že se na Erika vykašlala manželka. Bezdůvodně - asi ho přestala milovat. Pro Erika to byl velký šok. Přestal se o sebe starat, přestal být zodpověděný.
„Chvíli se mi vůbec neozýval. Nechal jsem ho být, myslel jsem si, že potřebuje být sám. Myslel jsem, že chce být zavřený doma a srovnat si vše v hlavě. Když utekl nějaký čas a Erik se pořád neozýval, tak jsem se vydal za ním. Chtěl jsem mít jistotu, že je v pořádku.“
Bolek se nakonec vydal za Erikem. Chtěl zjistit, co se děje, co je s Erikovou manželkou a jejich rozvodem. Chtěl ho vytáhnout na vzduch.
Ale cestou, když šel za ním, se zastavil v hospodě, kam společně chodili na pivo. Erika tam našel stát u automatu – byl opilý.
Ten začal Bolkovi vysvětlovat: „Promiň, že jsem se neozval, nemám mobil, prodal jsem ho, potřeboval jsem peníze. Manželka mě prostě vyhodila. Bydlím u kamaráda, tady jsem každý den. Čekal jsem, jestli vůbec přijdeš. Doufal jsem, že jo. Tohle je asi jediný místo, kam občas chodíš a kde tě můžu potkat.“
Bolek si sedl. Jeho omluvu přijal a začal se ptát, co se děje. Erikovi se ale povídat moc nechtělo.
„Bolku, nechce se mi o tom mluvit, prosím tě… nekaž mi náladu. Až jindy, jo? Hele, pojď si zahrát automaty, nedokončil jsem hru, zatím vyhrávám. Pojď se podívat.“
Bolek se ho snažil trošku rozveselit, a tak šli hrát. Pomalu popíjeli. Bolek si vybral starý automat a hodil minci. Vibrace z automatu ho zaujaly, líbilo se mu blikání, obrázečky, cigareta mu voněla, zkrátka pohádka. Díval se na Erika a v tu chvíli měl pro něj pochopení.
Domluvili si další hru, hráli spolu na jednom automatu a opět vyhráli. Bolek si však myslel, že si rozdělí peníze. Erik ale nechtěl a řekl:
„Rozdělil bych se, ale myslím si, že je budu potřebovat. Mohl bys mi je půjčit do pátku? Vrátím ti to.“
Bolek byl opilý a peníze tedy Erikovi půjčil.
Bolek: „Erik pak za mnou začal chodit, aby si půjčoval peníze. Pořád sliboval, že je vrátí. Časem jsem toho měl dost a nabídl jsem mu písemnou smlouvu. Ve smlouvě bylo uvedeno, kolik si celkem půjčil a kolik mi má nakonec vrátit. Erik odmítl podepsat. Od té doby si přestal půjčovat.“
Jenže i sám Bolek začal hrát automaty čím dál tím častěji. A začal utrácet čím dál
více. Jednou se vůbec neozval manželce. Ta se o něj začala bát.
„Hledala mě. Zastihla mě v hospodě a nestačila se divit, protože mě nikdy neviděla hrát.“
Když Bolek uviděl svou ženu, něco se v něm pohnulo. Řekla mu prý jenom toto: „Uvidíme se doma a promluvíme si.“
Bolek: „V tu chvíli jsem si uvědomil, že u automatů stojím pravidelně již čtyři roky. To, že jsem si to uvědomil, to mě zachránilo. Pomalu jsem se vracel do normálního života. Bohužel, kamarád Erik je na tom hůř. Pomoci si musí sám. Ale můj názor je, že to bude mít hodně těžké, všechno ve svém životě ztratil. Celou dobu jsem si myslel, že je to dobrý člověk. Teď už ho ale nerespektuji. Jsem pyšný na to, že jsem s tím přestal a nerozvedl se.“
Bolek neví, jak to dopadlo s Erikovou manželkou. Bolek si přeje, aby si Erik přečetl tento příběh - možná by si tak uvědomil, že jeho cesta nikam nevede.
Jména neslyšících osob byla v tomto příběhu na jejich přání změněna.
Připojte se! Podpořte nás na Facebooku