Znakový jazyk je prvním jazykem neslyšícího dítěte. K tomu, aby se jej naučilo, potřebuje vhodnou přirozenou jazykovou interakci s okolím. Neslyšící dítě potřebuje kontakt s neslyšícími dospělými a také s ostatními neslyšícími dětmi.
Pracovní program, Northern Council of the Deaf, 1987 (Gregory, Hartley 1991)
Již několik let probíhají diskuse nad možnostmi přijetí bilingválního výchovně-vzdělávacího modelu na našich speciálních školách pro sluchově postižené. Bilingvismem neslyšících se rozumí znalost a používání znakového jazyka a jazyka majoritní společnosti země, v níž neslyšící žijí (Jabůrek 1998).
Bilingválně vzdělávaný český neslyšící by měl:
- komunikovat v českém znakovém jazyce,
- číst s porozuměním texty v českém jazyce,
- být schopen písemně se vyjadřovat v českém jazyce.
Zavádění nových přístupů do stávajícího systému s sebou přináší mnoho změn. Jednou z nezbytně nutných podmínek pro přijetí bilingválního (a s ním neoddělitelně spjatého bikulturního) modelu výchovy a vzdělávání neslyšících dětí je zajišt.ní pedagogického personálu se znalostí českého znakového jazyka.
Jak potvrzují zkušenosti zahraničních odborníků, bilingvální výchovně-vzdělávací přístup nelze uplatnit bez zapojení kvalifikovaných neslyšících pedagogů.
Na školách s bilingválním přístupem v zahraničí se přiklánějí ke kooperativnímu stylu vyučování, jehož cílem je u neslyšících dětí vzbudit zájem o jazyk, úctu k němu. Jako vzor má sloužit také rovnocenný vztah mezi neslyšícími a slyšícími pedagogy. Tam, kde slyšící pedagog respektuje znakový jazyk jako plnohodnotný a souhlasí se vzájemnou spoluprací, již zaznamenali pozitivní přínos přítomnosti neslyšícího pedagoga:
- Neslyšící pedagog ovládající znakový jazyk je nejlepším jazykovým vzorem. Zejména prelingválně neslyšící druhé a další generace užívají znakový jazyk na takové úrovni, jaké slyšící pedagog, jehož mateřským jazykem není znakový jazyk, nemůže prakticky dosáhnout.
- Pokud neslyšící pedagog dokáže komunikovat ve znakovém jazyce a v psané podobě jazyka majoritní společnosti, je vzorem bilingvální osoby.
- U dětí je setkáním s neslyšícím pedagogem posilováno vědomí příslušnosti ke kulturní a jazykové minoritě Neslyšících; jeho prostřednictvím mohou svou kulturu lépe poznat.
- Neslyšící pedagog má pozitivní vliv na socializaci dětí. Dochází tak k sociálně-kulturní identifikaci, k podpoře sebedůvěry a sebeúcty žáků.
- Neslyšící pedagog se může pro své neslyšící žáky stát vhodným vzorem chování a rovnocenných partnerských vztahů ke slyšícím.
- Na základě bohatých osobních zkušeností pomáhá neslyšící pedagog neslyšícím dětem lépe se orientovat v životních situacích souvisejících se sluchovým deficitem.
- Neslyšící pedagog může usnadnit slyšícímu kolegovi jednání s neslyšícími rodiči.
Jednou z cest, jakou mohou školy zajistit prostředí k optimálnímu komunikačnímu rozvoji neslyšících dětí, je tým složený z neslyšícího a slyšícího učitele v každé třídě. Toto uspořádání neumožňuje pouze setkávání dětí s přirozenými uživateli znakového jazyka, ale zároveň může demonstrovat produktivní spolupráci mezi slyšícími a neslyšícími lidmi, kteří respektují jeden druhého a své kompetence. Kromě toho tak učitelé sami získají příležitost vzájemně se učit o svých jazycích a kulturách (Erting 1998).
Literatura
GREGORY, S., HARTLEY, G. M. Constructing Deafness. London: A Casell Imprint, 1991.
JAB.REK, J. Bilingvální vzdělávání neslyšících. Praha: SEPTIMA, 1998.
KYLE, J. Sign and School: Using Signs in Deaf Children´s Development. Avon: Multilingual Matters Ltd., 1987.