Darina Novotná je šikovná neslyšící dívka z Hradce Králové. Mezi neslyšícími je známá jako vynikající kadeřnice. Já jí říkám Byblu – podle značky brýlí, které hodně nosívala. Je kreativní, umí poradit s účesem a ráda vám jej osobně udělá. Za studiem se vydala až na Slovensko – a nelituje toho!
Jako malá holčička Byblu vůbec nevěděla, že bude kadeřnicí. Maminka byla učitelkou, a tak jednu dobu chtěla být taky učitelka jako ona. Zpočátku se jí to líbilo, ale později změnila názor. Pro učitelské povolání je třeba veliká odpovědnost a trpělivost. Zjistila, že tohle zkrátka není pro ni a chtěla dělat nějakou ruční práci, protože ráda experimentuje.
Touha být kadeřnicí se zrodila poté, co začala stříhat kamarádky a dělávala mamince melíry. Kamarád jí doporučil, aby se zkusila přihlásit na školu pro neslyšící, na obor kadeřnice. Škola však byla až na Slovensku. Byblu přesto neváhala a zkusila to.
„Cesta vlakem trvala 3 až 4 hodiny, zas až tak daleko to nebylo,“ směje se Byblu, když se jí ptám, jestli se nebála jet tak daleko, do nového prostředí. „Nebála jsem se, jsem společenský typ, takže se nebojím ničeho.“
Na Slovensku zůstala 5 let. Nasbírala zkušenosti a vůbec nelituje. Dostudovala obor, který ji bavil a baví stále.
Začátky ale byly docela těžké. „Neuměla jsem slovensky a slovenština je těžká, alespoň mně se tenkrát zdála. Měla jsem ale spolužačku, která uměla česky díky mamince Češce a ta mi v začátcích moc pomohla,“ vzpomíná. „Co se týče techniky stříhání, každá jsme musela mít vlastní speciální nůžky na vlasy, trénovaly jsme, jak ty nůžky správně držet, jak správně stříhat. Díky přísné mistrové jsme se časem hodně zlepšily. Její přísnost nás naučila. Dokonce jsem vyhrála školní kadeřnickou soutěž – společenský účes a střih.“
A jak to šlo dál? „Ráda jsem zkoušela něco nového, radila jsem, co by měli zákazníci nosit za účes nebo jaký odstín barvy vlasů používat. Stříhala jsem hodně lidí. Rádi se ke mně vracejí.“
Protože jsem v tomto oboru neznalec, Byblu mi vysvětlila, co je dneska v módě za účesy: „Teď jsou moderní asymetrické střihy. Jedna strana je dlouhá a druhá strana s krátkým sestřihem, barvy červené, výrazně.“
(Uau, alespoň vím, jak se příště nechat ostříhat!)
Inspiraci čerpá Byblu všude kolem sebe, z fotek, v televizi. Má ráda barevnost, říká, že vypovídá o vlastnostech a charakteru lidí.
Po ukončení studia a po roce hledání konečně našla práci v novém luxusním salonu, který se právě v té době otevíral. První tři měsíce práce byly náročné, ale naučila se nové techniky stříhání a foukání. Byly jiné než ve škole – modernější, jednodušší a časově rychlejší. S komunikací neměla problémy. „Musela jsem jim nejdřív říct, že jsem neslyšící, že odezírám. Problémy nebyly, byli ke mně milí.“
Práci našla na inzerát. „S šéfovou jsme se sešly na pohovoru. Líbila jsem se jí, nebála se to se mnou, s neslyšící kadeřnicí, zkusit, tak mě vzala. Pracovala jsem tam tři měsíce, pak mi skončila zkušební lhůta a šéfová mi už smlouvu neprodloužila. Bylo to pro mě veliké zklamání, že jsem tam nemohla dál pracovat. Nevadí, svět se nezboří, život jde dál.“
Byblu je optimistka a určitě se ve světě neztratí. Má chuť zkoušet nové věci, například ji zajímá bytový design. Budu jí držet palečky!
Připojte se! 