Neslyšící Marek Paděra (36) pracuje jako kabelář u soukromé firmy. Bydlí s manželkou a třemi dětmi ve Vrchlabí a jeho koníčkem jsou vodní sporty. Odvaha mu rozhodně nechybí a nelekne se ani čerta, totiž Čertových proudů. Jezdí v létě i v zimě. Tady je jeho vyprávění…
Jak jsem se k tomuto koníčku dostal? Vše začalo na jedné náhodné akci na řece Vltavě v roce 1999. Tam mne kamarád František Půlpán musel zachraňovat. Dostal jsem od něho vyhubováno a začal mne poučovat ohledně lodí. Jeho vyprávění na mě zapůsobilo tak, že jsem hned šel a koupil vodácké vybavení - a už se jelo. Domluvil jsem se s partou kamarádů (Tichý, Janda, Holec a další). Moc jsme si to užili, když jsme sjížděli naše řeky – zdolali jsme Sázavu, Troji, Ohři, Jizeru, Otavu, Blanici, Mži, Výrovku a Labe.
Časem jsem získával zkušenosti a hlavně začal rozpoznávat vlastnosti a chování vod. Zatoužil jsem stát se jejich „hrdinou“, a tak jsem se chtěl domluvit, že pojedu se stejnou partou. Ale ti měli z nebezpečných vod velkou obavu.
Začal jsem pak putovat jak po českých řekách, tak po zahraničních. Byl jsem v Rakousku, Slovinsku, Německu, Slovensku, Švýcarsku a Itálii. V roce 2006 jsem se připojil ke slyšícím vodákům – ke skupině CVOK. Na větší vodu jsem jel poprvé do Rakouska v srpnu roku 2006, to se mnou jela také moje manželka. Sjížděli jsme řeku Salzu a moc se nám tam líbilo.
I zatoužil jsem po ještě živější vodě, kde bych bojoval jak ve válce. Začal jsem jezdit na zahraniční řeky Inn, Noce, Isarco. Moje manželka už se mnou jet nechtěla. Nakonec se mým cílem stalo naučit se jezdit na gumovém raftu na rozbouřené vodě.
Dále mám pár zkušeností s jízdou na gumovém kajaku. Rád bych měl i svou partu neslyšících s kajakem, ale zatím to nikoho z nich nezaujalo. Mrzí mě to, ale nevadí, aspoň mám partu jak rafťáci.
Stále jezdím poznávat nové řeky – a to jak v Česku, tak v zahraničí. Jak jsem už řekl, jezdím se slyšící skupinou. Sice se tam někdy nudím, ale vše mi nahrazuje voda - to je můj život a moje radost. Zkušenosti získané v zahraničí mi například pomohly zdolat obávané Čertovy proudy pod Lipenskou přehradou.
A jak se na Čertových proudech cítil Marek?
Poprvé jsem tam jel předloni, loni už podruhé. Poprosil jsem kamarády Františka Tichého a Františka Půlpána, aby mne natočili a vyfotografovali.
A jaké to bylo? Samozřejmě jsem měl strach, musel jsem bojovat a spoléhat hodně na sebe. Ale pomohly mi dřívější zkušenosti, především z Itálie. Musel jsem se na to dobře fyzicky připravit a mít se stále na pozoru - zejména tam, kde bylo hodně kamenů. Než nás pustili do proudů, ještě nám slyšící instruktor dával rady a vysvětloval, jak postupovat. Na mne bral ohledy. Protože neslyším, ukazoval mi pomalu rukou. Slovní příkazy nahradila gesta. a jezdci na raftu nesměli na sebe navzájem pokřikovat, museli také ukazovat a používat gesta - kromě výjimečných závažných situací.
Slyšící vodáci ze skupiny CVOK tvrdili, že s nimi ještě nikdy neslyšící vodák nejel. Prý jsem prvním neslyšícím vodákem, který měl odvahu si Čertovy proudy sjet. Jsem za to moc rád.
Chtěl bych jezdit dál, troufnout si i na divočejší řeky v zahraničí - například v Norsku, Ukrajině, Finsku, na horách ve Španělsku. Vše záleží na tom, jak to půjde po finanční, ale i zdravotní stránce.
Rád bych nyní využil svoje zkušenosti a dál pár užitečných rad těm, kteří se chystají vyrazit na vodu. Řeky vhodné pro začátečníky jsou Vltava, Sázava, Lužnice Nová řeka, Berounka, Metuje, Ohře, dolní Jizera, Ploučnice, Otava, Nežárka, Orlice, Úpa, Hron, Mže, Bílina, Mrlina a dolní Divoká Orlice.
Pro znalé jsou vhodné úseky na Sázavě od Týnce n/S a Světlé n/S, horní Metuje, z Vilémova na Jizeru, z Vír II na Svratku, z Husince na Blanici (voďnanská), Tiroler Ache, Hinterrhein, Oleška, Či–stá (krkonošská), Kněžná, Bělá (orlická), Smědá.
Zkušeným doporučuji úsek Praha 300m–Trojská, horní Labe, z Mýta na Jizeru, z Čeňkovy pily na Otavu, Salza, Enns, Steyr, Saalach, Gail, Vorderrhein, Isel, Moll, Soča, Výrovka, Malé Labe, letos bude Hamerský potok.
Pro velmi zkušené je vhodná Kamenice (tanvaldská), horní Inn, Sanna, Isarco (Eisack), Noce. Nejtěžší v České republice jsou pak Čertovy proudy na Vltavě, Mumlava a Vydra. Mumlava a Vydra jsou však nevhodné pro raft, pouze pro kajak, neboť řeka je zde úzká.
Vodáci rozlišují stupně obtížnosti podle značek.
ZWA – stojaté vody (přehrady, jezera, rybníky apod.), nutná znalost základního záběru a řízení,
ZWB – klidné,slabě proudící vody (2-3 km/h), stejné nároky jako u ZWA.
ZWC – mírně proudící vody(3-5 km/h),nebo slabě proudící toky v meandrujícím a zarostlém řečišti s občasnými krátkými peřejkami,nutná znalost základního záběru a včasného přistávání u
nenadálých překážek.
WWI – lehká voda, pravidelné proudnice a vlny, malé peřeje, přehledné meandrující toky,
nutná znalost ovládání lodě na tekoucí vodě a znalost čtení vody.
WWII – mírně těžká voda,větší peřeje s vlnami a častými meandry s rychle tekoucí vodou.
Na splutí je nutná znalost všech záběrů a obratné otevřené lodě zajištěné proti potopení,
lépe však lodě zavřené, plovací vesta, přilba.
WWIII – těžká voda, peřeje s vysokými nepravidelnými vlnami, peřeje v nepřehledných meandrech, válce a víry, vhodná prohlídka exponovaných míst,nutná znalost techniky i taktiky na divoké vodě, rychlého ovládání lodi apod., nutné jsou zavřené lodě, lépe singlové, doporučen ochranný oděv a záchranářské vybavení, plovací vesty a přilby jsou podmínkou.
WWIV – velmi těžká voda,velké a silné peřeje s vysokými vlnami,velké válce,víry a karfioly,
zablokované koryto s úzkými průjezdy se stupni a skluzy, málo přehledný průjezd, potřebná
prohlídka jednotlivých úseků,nutná znalost eskymáckého obratu, komplikovaná samozáchrana,
dobrá kondice a trénovanost, kryté lodě, ochranný oděv, plovací vesty a přilby.
WWV - mimořádně těžká voda, extrémní peřeje, velké vlny, válce a víry, velká rychlost proudu,
nepřehledné zablokování průjezdu, znalost terénu nutná, prohlídka životně důležitá, záchrana
problematická, jízda jen ve skupinách s velkými zkušenosti a praxi, stoprocentní znalost eskymáckého obratu a praxe v záchranné činnosti a zajištění, terén vhodný jen pro specialisty a špičkové jezdce s vysokou psychickou fyzickou kondicí, ostatní jako u WWIV
WWVI – hranice sjízdnosti, všeobecně nesjízdné terény, eventuelně sjízdné při vysokém riziku a jen za určitého vodního stavu, ostatní jako u WWV.
Připojte se! 