Co bude dělat vaše dítě o prázdninách?

Rozhovor vedl Jan Wirth – prostřednictvím programu Skype se setkal se slečnami Michaelou Buřičovou – hlavní vedoucí tábora a se dvěma vedoucími v oddíle neslyšících – Barborou Pejšmanovou a Janou Kvasničkovou. Všechny studují na FF UK v Praze obor Čeština v komunikaci neslyšících a připravují integrační tábor pro slyšící a neslyšící děti Fain Tábor.

Míšo, představila bys nám Fain Tábor?

Míša: Fain Tábor je tábor pro slyšící a neslyšící děti.

Co je to za typ tábora? Víte termín, kdy se Fain Tábor uskuteční?

Míša: Tábor je to jednoznačně integrační, snažíme se spojit dvě kultury a dva jazyky. Zatím si myslím, že se nám to povedlo na výbornou. Termín už samozřejmě víme, tábor se uskuteční od 1. 8. do 14. 8. kousek od Plzně – v rekreačním areálu Letiny.

Jana: Je to letní dětský tábor, abych Míšu doplnila.

Míša: Ano, pro děti od 6 do 16 let.

Báro a Jano, jak vy dvě se těšíte na tábor? Co budete přesně dělat?

Barbora: Na tábor se těším už od loňska, kdy se konal první ročník. Teď je tábor ve fázi velkých příprav a s Janičkou budeme vedoucí oddílu neslyšících.

Jana: Na tábor se těšíme, to je jasné. Kromě nových dětí se těším i na účastníky z minulého roku. Budu dělat vedoucí společně s Mirkou Kvasničkovou, takže budeme takové duo Kvas-Kvas. :–)

(pozn. redakce Unie: Jana Kvasničková a Mirka Kvasničková nejsou sestry, jde o shodu jmen)

Barbora: Loni jsme měli na táboře jeden oddíl neslyšících, kde bylo dohromady 11 dětí ve věku 13–16 let. S Janičkou jsme byly vedoucí toho oddílu. Letos už jsou v plánu dva oddíly pro neslyšící, a to pro starší a mladší děti. Na tábor s námi ale pojedou i dva neslyšící vedoucí. Bude to tedy rozdělené tak, že u každého oddílu neslyšících budou dva vedoucí – jeden slyšící a jeden neslyšící.

Jano a Báro, vy jste se tábora zúčastnily poprvé již vloni. Jak jste to zvládaly s neslyšícími dětmi?

Jana: Myslím, že jsme se s Bárou krásně doplňovaly. Neměly jsme v oddíle žádné malé děti, ale už téměř „dospěláky“, takže nás děti nebraly jen jako vedoucí, ale snad i jako prima kamarádky.

Barbora: Abych pravdu řekla, na začátku jsme měly trochu obavy, ale to má asi každý, když jde do něčeho poprvé. S Janičkou fungovala spolupráce perfektně a s dětmi to bylo skvělé.

Barbora: Přesně – reaguji na Janu – myslím, že nás děti vzaly fakt moc dobře. Pro nás je asi největší odměnou to, že děti s námi chtějí jet letos znovu. :–)

Jak vás napadlo zorganizovat integrační tábor pro slyšící a neslyšící, kde se střetávají dvě kultury a dva jazyky?

Míša: Tábor se konal loni poprvé, ale na jiném místě, v Hedčanech. Je jasné, že tábor jsem nerozjížděla sama, ale společně s Pavlem Flendrem, který mě spoustu věcí naučil. Společně jsme jezdili na jiný tábor a po různých problémech jsme se oba rozhodli tuto spolupráci ukončit a založit si vlastní tábor. Ta myšlenka mě nadchla a hned mě napadlo, že by bylo „fain“ uspořádat tábory společně pro neslyšící a slyšící. Na táboře pro neslyšící jsem již byla jako zdravotnice a spoustu věcí bych tam udělala jinak. Teď už tábor vedu sama podle svého a jsem mnohem spokojenější. :–)

Míšo, ty budeš nyní na táboře vykonávat co?

Míša: Já jsem loni byla ve funkci zástupce hlavního vedoucího a letos jsem „povýšila“.

Jsem hlavní vedoucí Fain Tábora. A mojí zástupkyní je Evička Krejčí.

Takže pro letošní tábor budeš hlavní vedoucí? Jak s neslyšícími dětmi komunikuješ?

Míša: Ano, letos budu hlavní vedoucí. S dětmi komunikuji samozřejmě znakovým jazykem. Je pravda, že na táboře ne všichni vedoucí ovládají znakový jazyk, ale letos s námi pojede i začínající tlumočnice Adélka Efflerová, což určitě usnadní hodně věcí.

Barbora: Ještě bych doplnila, že loni jsme na táboře ovládaly znakový jazyk jenom tři, letos to už ale bude mnohem více lidí. Pět dalších slyšících vedoucích se začalo učit znakový jazyk, buď v Pevnosti, nebo soukromě. Jedou také dva neslyšící vedoucí a tlumočnice.

Jana: Reaguji na Míšu - myslím, že stojí za zmínku, že po loňském ročníku Fain Tábora se několik vedoucích dalo na lekce znakového jazyka.

Co myslíte, že vás letos potěší ze strany dětí?

Barbora: Myslím, že se dala dohromady perfektní skupina dětí, které si navzájem dobře rozuměly, což bylo velké plus. Hrály se různé hry, děti například hodně vzpomínají na tři dny strávené na raftech, ze kterých přijely úplně nadšené, taky na paintball a různé doprovodné programy… To ale ještě netuší, co všechno se pro ně chystá letos…

Míša: Báro a Jano, vy dvě mě musíte vždy doplnit. :–)

Povídaly jste, že ne všichni vedoucí ovládají znakový jazyk. Co když se ale stane, že děti potřebují něco sdělit vedoucímu, který neovládá znakový jazyk?

Jana: No, já myslím, že jsme s holkami a kluky v našem oddíle neslyšících neměly žádný problém. Mohli za námi přijít s čímkoli. Věděli, že se s námi můžou domluvit na všem. Nebudeme je do ničeho nutit, nebudeme nic lámat přes koleno.

Míša: Je to neuvěřitelné, ale děti se vždy domluvily, stejně tak i vedoucí, pokud něco dětem potřebovali. Nikdy se mi nestalo, že by mě nějaké dítě volalo, že se s někým nedomluví. Myslím, že si děti mezi sebou vždy našly nějaký způsob komunikace. Postupně se slyšící děti učily znakový jazyk, používaly prstovou abecedu, obrázky, psaní, pantomimu. Myslím, že děti se vždy domluví. Zpětně mám hroznou radost, že se to povedlo… A věřím tomu, že letos to bude ještě lepší!

Jana: Já taky, bylo moc příjemné pozorovat, jak pomyslné bariéry padají během prvních pár dnů.

Je to skvělé, že komunikační bariéry padají. Neslyšící děti se naučí v každodenním životě komunikovat se slyšícími lidmi. Míšo, abych nezapomněl ještě jednu věc, na co se letos děti mohou těšit?

Míša: Tak to je výborná otázka. Bude toho strašně moc, takže vyberu to nejzajímavější. Na táboře zvládneme cestu kolem světa za 14 dní, podíváme se do Řecka, Číny, Brazílie, Rwandy, Grónska a USA. Dále nás přijedou navštívit instruktoři z Lanového centra PROUD, takže budeme mít i trochu adrenalinu. Děti se budou moct svézt i na koních a zahrát si oblíbený paintball. Také za námi přijedou kluci z Awi filmu, Divadlo Neslyším a dvě hudební kapely, které pro nás připraví koncert tlumočený samozřejmě do ZJ. Nejoblíbenější je noční bojová hra, ta určitě taky nebude chybět.

Báro a Jano, jaktože umíte znakovat?

Barbora: Všechny tři studujeme na FF UK obor ČNES, jsme v posledním ročníku bakalářského studia. Já jsem od prosince nastoupila do APPN jako online tlumočník a ve volných chvílích pracuji i jako „hlídačka“ – hlídám děti v několika rodinách. Nevím ale, kolik mi na to bude ještě zbývat času. Znakový jazyk jsem se začala učit až v prvním ročníku na ČNES a zároveň jsem absolvovala několik modulů v Pevnosti. Snažím se ale ve znakovém jazyce a i v tlumočení soustavně se vzdělávat a s Neslyšícími jsem ve velmi častém kontaktu. Takže tábor, kde jsem v kontaktu s dětmi a ještě se znakovým jazykem, je pro mě nadmíru osvěžující událostí.

Jana: Jsme studentky třetího ročníku Filozof cké fakulty, přesněji oboru Čeština v komunikaci neslyšících. Obě nás baví trávit čas s dětmi, rády se bavíme, hrajeme hry, jsme docela akční. Znakovat jsem se já osobně naučila až v prvním roce na FF UK, předtím jsem s neslyšícími neměla téměř žádnou zkušenost. Teď mám ale díky spolužákům, táboru a různým akcím neslyšících spoustu nových přátel, které bych nevyměnila, kteří ke mně už tak nějak patří…

Barbora: :–) Vyzýváme všechny „fain děti“, které si o prázdninách chtějí pořádně užít, ať se přidají k nám, protože nejlepší zážitky a vzpomínky jsou vždycky z táborů!

Slečny, děkuji vám za rozhovor a držím palce „Fain Táboru“.