Nestává se často, že by se v kině promítal film o neslyšících. Kdo zavítal v pondělí 16. června do pražského kina Mat, mohl zhlédnout hned dva filmy se sedmi neslyšícími v hlavních rolích. V komorním kině Mat se totiž konala premiéra dokumentů Verše pro dvě ruce a Jak já to neslyším. Oba dokumenty jsou výsledkem spolupráce Televizního studia ČT Ostrava s Rozvojovým partnerstvím „Pro plný život“ a režíroval je Pavel Löffelmann. Ten také společně s tiskovou mluvčí Jolandou Pilařovou filmy uvedl a popřál hrstce přítomných diváků, zejména novinářů, příjemný zážitek.
V prvním filmu Verše pro dvě ruce se diváci mohli seznámit s neslyšící básnířkou Eliškou Vyorálkovou ze Zlína, jejíž básně se pokoušely převést z českého do znakového jazyka neslyšící studentky JAMU Michaela Kosiecová a Daniela Pořízková. A výsledek? Úchvatný. Eliščiny slzičky jak v dokumentu, tak při premiéře byly tím nejlepším uznáním výsledného díla obou studentek.
Dokument Jak já to neslyším dokazuje, že i neslyšící lidé mohou žít plnohodnotným životem. Představuje se v něm šest zajímavých a úspěšných lidí. Ladislava Bojara znají neslyšící jako prezidenta České unie neslyšících. Navzdory své těžké sluchové vadě vykonává práci předáka v ostravském Dopravním podniku. Ondřej Bastl z Prahy je těžce nedoslýchavý, přesto přednáší na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a je úspěšný ve svém oboru jako archivář-historik. Pavlína Maléřová z Ostravy je patrně nejúspěšnější českou neslyšící sportovkyní všech dob. I neslyšící může být úspěšným podnikatelem, dokazuje Jaroslav Mlejnek z Karviné, který podniká v oboru malíř-natěrač. Zajímavé srovnání nabízí představení dvou mladých neslyšících studentů z Rakouska. Lydia Tonar studuje práva a její přítel Matthias Fenkhart informatiku. Mimoto jsou oba aktivní v organizacích pro neslyšící. Vše je doplněno záběry z divadelního představení studentů a absolventů Ateliéru výchovné dramatiky neslyšících JAMU. „Všechny osudy, které jsme zaznamenali, byly velmi zajímavé. Obzvlášť zajímavé bylo pro mě setkání se slyšícími dětmi neslyšících hrdinů našich filmů,“ říká Pavel Löffelmann.
„Televizní dokument Jak já to NEslyším čerpal z 5 krátkých dokumentů realizovaných v rámci projektu EQUAL Celoživotní vzudělávání neslyšících. Hlavní protagonisté byli vybíráni tak, aby pokrývali co nejširší spektrum co do stupně postižení, vzdělání, společenského postavení i věku,“ popisuje režisér. „Aby byl úhel pohledu co nejširší, byla realizace původních dokumentů svěřena 3 různým režisérům. Takže logicky, každý film byl jiný. Myslím si, že záměr ukázat většinové společnosti i neslyšícím, že i se sluchovým handicapem se dá žít plnohodnotný život, se právě díky této rozmanitosti podařil. Mé srdíčko ale tíhne k dokumentu Verše pro dvě ruce věnovanému poezii neslyšící básnířky Elišky Vyorálkové. V tomto filmu jsme dali prostor emocím, krásnu, poezii. A to je svět, který já mám rád.“
Ze sedmi protagonistů byli na premiéře přítomní Eliška Vyorálková a Ondřej Bastl. Pavel Löffelmann vzpomíná na natáčení jedné scény v Praze: „Doktor Bastl tam jede na kole po silnici a v komentáři vysvětluje, jakému nebezpečí je neslyšící člověk v takové situaci, když se nemůže orientovat sluchem, vystaven. Natáčeli jsme na klidné silnici uprostřed sídliště. V momentě, kdy jsme spustili kameru a pan Bastl se rozjel, vyřítilo se ze zatáčky auto. Řidič automaticky předpokládal, že cyklista ho za sebou uslyší, a tak ho začal agresivně předjíždět. Cyklista, ale neslyšel, protože byl těžce nedoslýchavý. Nepomohl ani klakson. Naštěstí vše skončilo bez úrazu. Ale jen o chloupek. Natočili jsme tak scénu, o které si všichni myslí, že byla naaranžovaná a nazkoušená. Nebyla. Je to skutečně dokumentární záběr – upozornění pro všechny řidiče, že by při jízdě měli mít na paměti, že v jejich blízkosti se může pohybovat cyklista, chodec nebo jiný řidič, který neslyší.“
Sledování obou filmů na velkém plátně byl skutečně zážitek a je škoda, že si ho nemohlo vychutnat více návštěvníků se sluchovým postižením, protože akce nebyla mezi nimi nijak propagována. Někteří si to však vynahradili u televize. V sobotu 6. července večer dávali oba dokumenty na ČT2.
Připojte se! 