Zavři uši, otevři oči

Studentka speciální pedagogiky Milena Čámková jako součást své diplomové práce připravila projekt Zavři uši, otevři oči. Spolupracovala s neslyšícími maturanty ze střední pedagogické školy v Hradci Králové, kteří pod jejím vedením vytvořili několik souborů fotografií. Vybrané fotografické práce vystavovali v březnu na několika místech v Praze. Na vernisáži fotografické výstavy v Kulturním centru Novodvorská se studenti představili nejen jako fotografové, ale také jako herci a moderátoři. V doprovodném programu dále vystoupila skupina Tichá hudba, divadelní soubor Nepanto a recitátorka Lucie Půlpánová.

Bc. Milena Čámková končí 5. ročník oborového studia speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kulturní akci Zavři uši, otevři oči, jejíž součástí byla vernisáž fotografií neslyšících studentů, uspořádala v rámci své diplomové práce.

Asi začátkem studia bakalářského oboru speciální pedagogika – vychovatelství ve speciálních zařízeních v Hradci Králové. Studium jsemzakončila bakalářskou prací na téma Enkulturace neslyšících. Mezitím jsem začala studovat speciální pedagogiku na pražské pedagogické fakultě. Znakovku se učím pět let, nejdřív jsem měla ve škole paní Březinovou a pak paní Mirovskou. Teď chodím na kurzy do ČUN k panu Ptáčkovi.

Před dvěma lety jsem strávila půl roku na stáži v belgickém Hasseltu. Na praxi jsem tam chodila k neslyšícím do zařízení K.I.D.S. jako slyšící asistent. Byl to velký komplex pro sluchově postižené děti a mládež, vedle škol a internátu tam bylo i audiologické pracoviště a centrum pro kochleární implantáty. Já jsem měla skupinu neslyšících dětí od 12 do 18 let. Ze začátku bylo pro mě těžké se s nimi dorozumět, znaky jsou tam hodně založené na začátečních písmenech holandských slov. Ten jazyk jsem neuměla, se slyšícími jsem komunikovala anglicky. Když jsem se naučila základní znaky, byla komunikace s dětmi dobrá.

Mezi naším a tamějším školstvím pro sluchově postižené je velký rozdíl. Byla jsem ve vlámské části Belgie. V každé provinci je jedno velké zařízení pro sluchově postižené. Tam mají všechno pohromadě, všechny stupně škol, mimoškolní péči, odborná pracoviště a další služby. Hodně dětí je na internátě, kde jsou pořád se svojí skupinou a mají na každý den program – například v pondělí chodí do bazénu, ve středu na výstavy, další den jezdí na kolech. Pro menší děti je to podle mě u nás lepší, mohou chodit do školy blízko bydliště. Škola není ve velkém komplexu se všemi službami, což je donutí víc chodit ven, poznávat běžný život. V Hasseltu bylo 200 sluchově postižených dětí a mládeže. Byly tam i učební obory a střední škola s maturitou hlavně pro nedoslýchavé. Pár studentů z internátu dojíždělo do jiných škol mimo komplex.

Asi před rokem, když jsem se rozhodla, že budu dělat diplomovou práci ze surdopedie. Mám specializaci na logopedii a surdopedii, surdopedie mi byla bližší. Zajímá mě divadlo a kultura, proto jsem se zaměřila na kulturu neslyšících. Nechtěla jsem psát práci jen do univerzitní knihovny, chtěla jsem, aby má diplomová práce nejen popisovala kulturu neslyšících, ale také k ní trochu přispěla a přiblížila ji slyšícím. Akce byla určena primárně pro slyšící. O neslyšících existuje spousta mýtů a předsudků například, že znakový jazyk je jednotný. Chtěla jsem slyšící veřejnosti předat nenásilnou formou informace o Neslyšících, jejich jazyku a kultuře.

Pracovali jsme spolu docela krátce, asi půl roku. Možnost spolupráce na projektu jsem nabídla škole v Ječné, v Radlicích, a protože se dlouho nikdo neozýval zkontaktovala jsem se s Kateřinou Houškovou-Červinkovou. Maturanti v Hradci Králové okamžitě projevili zájem.

Nejdřív jim fotograf, můj kamarád, udělal přednášku o fotoaparátech, vzal je do fotoateliéru. Další přednáška jiného fotografa – kamaráda se týkala kompozice; co je to dobrá a špatná fotka. Jezdili jsme do divadel, aby na fotkách byl někdo známý, aby byly fotky pro slyšící veřejnost přitažlivé. Spolupracovali jsme s Činoherním klubem, Divadlem Radka Brzobohatého a Divadlem Broadway. Odborné přednášky o fotografování byly tlumočené, do divadel jsme se studenty chodili sami bez tlumočníka.

Někteří ze studentů už měli s fotografováním zkušenosti. Maruška s Mirkem už byli na kempu zaměřeném na práci s digitálním fotoaparátem. Maruška se v soutěži fotografií v rámci projektu Youth umístila na 2. místě. Luboš měl zkušenosti s vlastním digitálním fotoaparátem. Studentům byl zapůjčen analogový fotoaparát a fotili na černobílé filmy. Černobílé analogové fotografie mají své zvláštní kouzlo. Neslyšící si více všímají světa kolem sebe. Jsou věci, kolem kterých by slyšící jen prošel, neslyšící se u nich zastaví… Každý, kdo viděl ty fotky, říkal, že jsou dobré. I podle profesionálních fotografů bylo víc dobrých, kvalitních fotek než špatných. Někteří studenti budou ve fotografování určitě pokračovat, šanci na úspěch mají.

Nejnáročnější byl začátek, sehnat peníze na fotky, zaplatit filmy, vyvolat je. Nakonec se peníze sehnaly. Také bylo těžké se sejít všichni dohromady, najít volný termín. Ale studenti byli opravdu úžasní i nadšení, snažili se mi vycházet vstříc, nejen při fotografování, ale i při přípravě samotné akce, která byla především jejich prací.

Její název je Průvodce kulturou Neslyšících, takže je především o kultuře neslyšících, kultuře ve smyslu umění. Literárního, pohybového, výtvarného umění. Popisuji v ní kulturní tvorbu současných neslyšících autorů. Součástí práce je výzkum informovanosti slyšících o neslyšících, při kterém použiji dotazníky z akce.

Začátkem května budou další dvě vernisáže těchto fotografií. Jedna na radnici Městské části Prahy 4 a druhá v Pizzerii Václavka přímo na Václavském náměstí. Určitě v projektu chci pokračovat, další akce by měla proběhnout kolem listopadu. Chtěla bych se dostat na doktorandské studium, kdyby se to podařilo, bude pro mě pořádání další akce snazší. Akce by už neměla být určena primárně pro slyšící. Chtěla bych uspořádat něco pro neslyšící i slyšící. Kde by vystupovaly obě skupiny, moderovali neslyšící a součástí by byla i fotografická výstava. Uvažuji, že tématem by tentokrát mohly být loutky. Neslyšící nemají loutky moc rádi, protože tam není žádná mimika. V létě se má v Praze konat loutkový festival, což by byla dobrá příležitost k focení.