Mezinárodní tábor neslyšících skautů

Jak jsme vás již informovali v květnové Unii, začátkem srpna 2006 se v Dublinu (Irsko) uskutečnil první Mezinárodní skautský tábor pro neslyšící. Tábor zorganizovali irští neslyšící skauti.

Neslyšící skauti v Irsku už několik let snili o tom, zúčastnit se největší mezinárodní skautské události Jamboree (Akce, na které se jednou za 4 roky sjíždí slyšící skauti z celého světa). Tam se ale kvůli komunikační bariéře dosud nikdy nevypravili.

Nápad uspořádat vlastní „Jamboree“ se poprvé objevil před třemi lety. Od té doby začali hledat kontakty a oslovovat skautské oddíly neslyšících po celém světě. Povedlo se jim najít neslyší skauty celkem asi ve 25 zemích po celém světě.

Na mezinárodním táboře letos v srpnu se nás nakonec sjelo přes 60 neslyšících skautů a vedoucích celkem z 6 zemí. Z Irska 34, Švýcarska 12, ČR 7, Anglie 5, Holandska 3, Belgie 1. Čekali jsme ještě na skauty z Pákistánu, ti však nedostali víza, takže bohužel nemohli přijet.

My jsme do Dublinu letěli kvůli levnějším letenkám z Bratislavy. Na letišti už na nás čekali irští vedoucí a mikrobusem nás odvezli až do tábora - do skautského parku Larch Hill, kousek od Dublinu. V Irsku bylo pouhých 20 stupňů Celsia oproti 35 stupňům v Praze. To byla docela příjemná změna. Říkali nám, že Irsko je prý klimatizované, tak proto tam není takové horko:-).

Druhý den dopoledne tábor oficiálně zahájil náčelník irských skautů. To, co říkal, bylo tlumočeno do irského znakového jazyka, do International Signs (mezinárodních znaků) a dále do národních znakových jazyků - švýcarského, českého, holandského.

Po jeho proslovu představil jeden vedoucí z každé země svůj skautský oddíl. Představili se tak jednotlivé země - jak dlouho už funguje jejich skautský oddíl, kolik mají dětí, vedoucích a co čekají od tohoto tábora.

Na závěr irský náčelník dostal křišťálovou vázu s logem tábora na památku na tuto jedinečnou skautskou událost (mezinárodní tábor).

Všichni účastníci dostali trička a kšiltovky s logem tábora (děti žlutá trička, vedoucí červená a tlumočníci modrá).

Denní program byl oproti táborům, na které jsme zvyklí z Čech, o dost volnější a během dne i večera bylo dost prostoru pro rozhovory. Společný program začínal v 10h dopoledne. Protože jsme většinou jeli autobusem někam na výlet, ještě ráno jsme si zabalili chleba k obědu.

Během deseti dnů jsme toho viděli opravdu dost a každý si jistě přišel na své (užil svojí oblíbenou činnost). Navštívili jsme ZOO v Dublinu, malý aquapark, Vikingské muzeum, kde jsme viděli, jak vypadal život v Dublinu před 1200 lety, byli jsme na kánoích, navštívili známý klášter Glendalough, Dublinský stadion + muzeum sportu, oceanárium, vězení...

Pokud byl program v táboře, mohli jsme střílet z luků, vylézt na horolezeckou stěnu… Po návratu z výletu se většinou všichni pustili do vaření. První večery patřily „národním večerům“. Během nich každá země představila stručně historii, zvyky a také národní jídlo, což nás inspirovalo k tomu, že jsme začali vařit večeře společně - každý večer jedno národní jídlo. My jsme vařili bramborový guláš, který měl veliký úspěch a snědly se ho dva obrovské hrnce.

Když se přiblížil poslední den tábora, měli všichni pocit, že tábor netrval 10 dní, ale jen jeden. A přesto, že se už všichni znají roky, nechtěli se rozloučit. Loučení bylo opravdu smutné a hodně dětí loučení oplakalo.

Nikdo však nemusí být smutný, protože za dva roky se uskuteční nyní už druhý mezinárodní tábor, možná právě v Česku. Fotky z tábora si můžete prohlédnout a nadechnout se aspoň trošku atmosféry na http://potkani.ruce.cz..