2. Mezinárodní skautský tábor neslyšících

V roce 2006 se konal 1. mezinárodní skautský tábor neslyšících v Irsku, v Larch Hill, nedaleko Dublinu. Na závěr tábora nás Irové požádali, zda bychom po nich převzali štafetu a uspořádali další tábor za dva roky v ČR. S tím jsme nakonec souhlasili.

Na přípravě velkého tábora v Čechách jsme pracovali už od roku 2007. Museli jsme sice plánovaný program trochu proškrtat, abychom vyšli s penězi, neboť oficiální místa v ČR nám na tuto akci nic nepřispěla, ale věděli jsme, že druhý mezinárodní tábor se u nás uskuteční a rozeslali jsme o tom informace do světa. Neslyšící skauti z toho měli radost. Nejvíce se přihlásilo Irů (28 -smíšený oddíl dětí a vedoucích), 8 Švýcarů (také smíšený oddíl), 8 skautů z Finska (dívčí oddíl), 2 Holanďané a 13 Čechů. K naší radosti se přihlásili dva noví skauti z jiných oddílů, ve kterých byli integrováni se slyšícími – z Valašského Meziříčí a Hradce Králové.

Najít místo pro tábor nebylo snadné, protože jsme potřebovali tábořiště s kapacitou pro 60 osob a s potřebným zázemím vhodným pro mezinárodní akci (např. elektřina, sprchy, wc). Toto místo jsme nakonec našli nedaleko Českých Budějovic – v Žumberku. V tábořišti byl domek s kuchyní, chatičky, umývárna a wc. Ostatní jsme postavili - ozdobou tábořiště bylo i jedno pravé indiánské tee-pee.

Tábor jsme oficiálně zahájili 22. července. Při slavnostním nástupu představili zástupci z jednotlivých států svůj oddíl a slavnostně zapíchli uprostřed tábora svoji vlajku. Přes den jsme si zahráli ještě několik seznamovacích her a připravovali se na slavnostní táborák. Během něj se každý představil a každý stát předvedl svou skautskou nebo národní píseň ve znakovém jazyce.

V dalších dnech jsme si prohlédli Český Krumlov a hrad, který se zahraničním účastníkům velmi líbil, i grafitový důl, ze kterého se všichni vrátili pomalovaní pro štěstí. Jeden deštivý den jsme strávili na kanoích a raftech, na nichž jsme ujeli 20 km. To bylo 4x víc, než irští skauti podle jejich předpisů smí na vodě za jeden den ujet, takže to v nich zanechalo silný zážitek. Odměnou nám byl následující den, kdy konečně vysvitlo sluníčko a rozjasnilo tváře všech mokrých dětí. Tento den zaplnil program o životě v chudinských čtvrtích v Brazílii, který zajistila nadace Divoké Husy. Pak přišel víkend a my se věnovali hlavně pohybu. Vyrazili jsme do 10 km vzdálených Nových hradů k vodopádu a v neděli si užili opičí dráhu přímo v tábořišti.

V pondělí jsme na přání zahraničních skautů navštívili Prahu a zahráli si naučnou hru o její historii. Večer jsme se zajeli ochladit a vyřádit do aquaparku v Průhonicích.

Ale další den už byl poslední, bylo nutné opět připravit táborák. V průběhu jeho přípravy jsme se my, vedoucí, dohodli na tom, že by bylo dobré vytvořit vlajku mezinárodního skautingu. Proto jsme vyhlásili soutěž o nejlepší návrh nové vlajky. Celkem se sešlo 12 návrhů - vyhrál český návrh! Ještě před večerním táborákem si děti zahrály hru na hledání pokladu.

Potom už jsme se s radostí i smutkem připravovali na poslední večerní nástup. Samozřejmě všichni ve skautských krojích. Večer jsme symbolicky zahájili zapálením pěti pochodní (pět států), jimiž jsme později zapálili táborák Každý zástupce státu si vzal zpět svou vlajku a všem stručně řekl, co mu tábor přinesl. Na závěr jsme si ještě předali drobné věci na památku. Pak už jsme jen znakovali a znakovali a stihli i promítnout fotky z předchozích dní. Slzy loučení a dojetí ale tentokrát vyprchaly rychleji než v Irsku. Teď už víme, že se zase za dva roky sejdeme. Tentokrát ve Finsku a již s novou vlajkou!

Na závěr tohoto článku připojím malou prosbu. Četla jsem článek na http://www.reflex.cz/Clanek33321.html, kde psali, že kdysi jeden skautský vedoucí bral do svého oddílu neslyšící, a  proto se vás ptám: Pamatujete se někdo z vás na Káďu (pan Zděněk Zelený) a skautský oddíl Maják?
Pokud ano, prosím ozvěte se na tyto kontakty: l.cvrcek@seznam.cz nebo sms: 608 743 350.
Proč se ptám?
Především proto, že náš oddíl neslyšících Potkani se snaží dát dohromady slovník základních skautských pojmů ve znakovém jazyce. A uvědomili jsme si při jeho sestavování, že to dost dobře nejde dělat bez znalostí o tom, jak skautovaly minulé generace neslyšících. Takže: zajímají nás nejen vaše přímé vzpomínky na Káďu, ale - pokud máte někdo nějaké (jakékoli) vzpomínky na své skautování (i mimo Prahu) po roce 1945 ( i dřív) či po roce 1968, určitě se s námi o ně podělte. Prosíme vás o navázání kontaktu. Budeme se vás ptát jak na vaše vzpomínky, ale také na to, jak jste v oddíle znakovali slova jako skaut, skautská lilie, uzlovačka, KPZ, bobřík apod.
Díky, moc se těšíme!