Variace znamená obměnu, střídání či přeměnu. Pod názvem "Variace" proběhla od 20. ledna do 1. března v klientské hale Stavební spořitelny ČR v Praze 3 na Vinohradech výstava obrazů neslyšící výtvarnice Mgr. Ivany Tetauerové. Halou prošlo velké množství lidí, kteří si se zájmem její obrazy prohlédli.
Peněžní či bankovní ústavy, spořitelny či záložny jsou všude ve světě známy tím, že podporují umění. Tomu tak bylo i u nás až do roku 1948. Nyní to byla Česká spořitelna, která poskytla příležitost Ivaně Tetauerové k velké samostatné výstavě.
Je to tvoje první výstava?
"Není. Má dílka byla poprvé vystavena v roce 1999 v Praze na výstavě neslyšících umělců v Klášteře premonstrátů na Strahově. Další má výstavka byla v roce 2000, kdy jsem prezentovala svá díla ve Svitavách při příležitosti celostátního výtvarně - dramatického festivalu pro sluchově postižené děti a mládež. O rok později jsem vystavovala v galerii v Třebíči, kde spolu se mnou své keramické výrobky vystavovali též studenti z JAMU. Dále jsem prezentovala své obrazy ve Znojmě a v divadle "V 7 a půl" v Brně. Vloni pak při příležitosti II. společenského plesu neslyšících v Praze. Když jsem nyní dostala příležitost uspořádat svoji první dlouhodobou výstavu ve veřejných prostorách, byla jsem samozřejmě moc ráda."
Pomáhal ti někdo při přípravě výstavy?
"Mám to štěstí, že máme s přítelem podobné zájmy. Umí pracovat s grafickými programy na počítači, a tak mi vyrobil pozvánky na výstavu a vizitky. Spolu s tatínkem mi pomohli obrazy nainstalovat."
Jaká je hlavní myšlenka výstavy? Co jsi chtěla svými díly sdělit lidem?
"Protože nemaluji stále na jedno téma, ale podle nálady a momentálních dojmů, má výstava je různorodá. Proto jsem jí také dala název "Variace". Lidé mohou zhlédnout různé obrazy, které vyjadřují například takové pocity jako je Touha, Bolest, Moc, Čas, Budoucnost, Nekonečno. Jsou to vesměs abstraktní obrazy. Dalšími takovými názvy jsou Uzly, Tkanina, Trojice, Sněhové koule, Tok informací, Slyším trávu růst, Já počkám..."
Kolik obrazů vystavuješ a proč vystavuješ právě je?
"Měla to být kolekce podobných obrazů, které jsou malovány stejným způsobem. Mám samozřejmě více obrazů, ty jsou však malovány jinou technikou než akrylovými barvami a na jiný podklad. Takže jsem uspořádala výstavu pouze svých pláten, kterých mám momentálně jedenáct."
Z jakého období pocházejí vystavené obrazy?
"Z let 1999 až 2003."
Počítáš s tím, že některé obrazy prodáš?
"Jeden obraz je již zamluven zákazníkem. Právě o něj byl zájem ze strany více lidí, ale může jej vlastnit jen jeden, že? (Smích) Jinak vystavuji i obrazy, které nejsou na prodej, též o ně byl zájem. Takže se jen utvrzuji v tom, že se mé obrazy lidem líbí."
Zájem o umění u nás není obrovský, ale nedávno se objevila zpráva o obrazech českých malířů prodaných za několikamilionové částky. Co si o tom myslíš? Proč tomu tak je? Jak Filla, tak Šíma přece nemalovali hlavně pro peníze. Neobracejí se dnes nad těmi sumami v hrobě?
"Jsou to malíři, kteří se postupem doby stali slavnými, a cena jejich dobových obrazů po jejich smrti přirozeně stoupla. Sama jsem se na benefiční akci Podepsáno srdcem poprvé stala divákem aukce, a nestačila jsem žasnout, jak se lidé baví přihazováním peněz. Inu, kdo na to má... (Pozn. redakce: obraz herce Jana Kanyzy byl na této aukci vydražen za 160 tisíc korun.) Nevím sice, podle čeho se ceny obrazů upravují, patrně se jedná o ceny, které stanoví poptávka po uměleckém díle. Někdy je zájemce koupí proto, že jde o zcela unikátní dílo, o obraz se zajímavou historií původu nebo třeba jen o to, že se mu skvěle hodí k barvě pohovky... Sběratelé se předhánějí, i když většinou anonymně, aby měli svoji sbírku kompletní. Ač jsou finanční částky za obrazy neuvěřitelně vysoké, je to jejich koníček. Nevím, zda by se měli ti malíři obracet v hrobě, mě by spíš naopak potěšilo, že je o mé obrazy i po těch letech takový zájem." (Smích)
Jaké máš další umělecké plány?
"Další umělecké plány? Ráda bych pokračovala s malováním ve svém volném čase, kterého bohužel teď nemám nazbyt. Snažím se však ilustrovat tam, kde je to potřeba (Gong, Unie apod.) Když jsem byla na studijním pobytu v Anglii, při studiu oboru Ilustrace pro děti a mládež jsem měla možnost zjistit, jaké vymoženosti jsou tam pro neslyšící děti. Vydávají nepřeberná množství knížeček a leporel, které jsou trojrozměrné, tj. mohou se rozkládat a kromě psané angličtiny jsou zde obrázky ve znakovém jazyce - takže si neslyšící děti mohou "číst", pokud psané angličtině zcela neporozuměly. V Anglii mají vytvořen speciální program na znaky, takže se nemusí již zatěžovat malováním samotných znaků v britském znakovém jazyce. Toto si myslím, že je fakt skvělá věc. Ráda bych něco takového vytvořila i u nás v ČR. To však vyžaduje spolupráci týmu několika schopných lidí. Protože nyní pokračuji ve studiu na FFUK, myslím, že by se pár takových "nadšenců" našlo. Uvidíme."
Učíš výtvarnou výchovu neslyšící děti. Myslíš, že se změnilo jejich estetické cítění?
"To nemohu posoudit, protože jsem nastoupila teprve před měsícem." (Smích)
Připojte se! 