Možná někoho napadne, že je to nemožné, aby mohli nedoslýchaví poslouchat hudbu. Vždyť ji nemohou dobře slyšet! Ale opak je pravdou. Znám mnoho nedoslýchavých lidí, pro které je hudba velice podstatnou součástí jejich života.
šinou hudbu poslouchám pouze bez sluchadla, neboť mi poslech se sluchadlem nevyhovuje.
Většina nedoslýchavých lidí se při poslechu hudby setká s problémem, že bez sluchadla slyší hudbu špatně, ale se sluchadlem ji slyší zkresleně. Dokonce některé nástroje mají tak ostrý zvuk, že při poslouchání sluchadlem vyvolávají u nedoslýchavého pocit bolesti nebo mu jsou nepříjemné. (Moje spolužačka musela kvůli ostrému zvuku flétny dokonce odcházet z hodiny hudební výchovy, kde jsme se učili hrát na zobcovou flétnu.)
Již jsem se zmínila o tom, že i sluchově postižení lidé rádi poslouchají hudbu, zvláště potom ti, u kterých dochází k postupnému ubývání sluchu v dospělosti. Tito lidé se většinou nemohou tak snadno smířit s tím, že by se snad díky zhoršování sluchu měli něčeho vzdát. Rádi hudbu poslouchají a často ji i sami aktivně provozují. Pro nedoslýchavé je lepší spíše sólová hra, kdy jsou odkázáni pouze sami na sebe a nemusí tolik sledovat, jak hrají ostatní. Také je velice důležitá správná volba vhodného nástroje. Záleží velice na míře a druhu nedoslýchavosti, neboť ne každý nástroj je pro nedoslýchavého dobře a příjemně slyšitelný.
U převodní nedoslýchavosti jsou velmi vhodný nástroj například housle, které mají vysoký zvuk, a naopak méně vhodné jsou nástroje jako kontrabas nebo bicí, které mají hluboce položený zvuk a pro nedoslýchavého s převodní poruchou tedy hůře slyšitelné (Zíma, 1946).
Pokud hraje například orchestr, kde je mnoho různých nástrojů pohromadě, tak může být jeho zvuk pro nedoslýchavého velice nepříjemný, zvláště při ladění nástrojů. Často také začne při poslouchání hudby působit zpětná vazba sluchadla, které začne pískat, což znovu negativně ovlivňuje psychiku nedoslýchavého.
Mnozí nedoslýchaví lidé si také stěžují na to, že když chtějí mít dobrý zážitek z nějakého koncertu či divadelního představení, musí si kupovat většinou lístky do předních řad, aby lépe slyšeli a musí znát obsah děje předem, kdyby něčemu nerozuměli.
Další problémy mívají nedoslýchaví také se zpěvem. Často rádi zpívají, ale nejsou si jisti, zda zpívají dobře. Sluchadla často zvuk vlastního hlasu zkreslují a tak mívají nedoslýchaví často pocit, že zpívají falešně, i když to nemusí být pravda. Mnohdy se pak kvůli nejistotě vyhýbají zpívání na veřejnosti.
Zde je velice důležité, aby byl nedoslýchavý dobře seznámen se všemi dostupnými pomůckami, které může využívat a tedy i se všemi sluchadly, která jsou pro jeho druh postižení vhodná. Nedoslýchavý by měl mít právo si sám vybrat z dnes již široké škály výrobků, které mu usnadní jeho komunikaci, a to nejenom podle jejich vzhledu, ale hlavně podle jejich funkcí a kvality.
V dnešní době jsou již na trhu dostupné velice kvalitní sluchové pomůcky, které jsou seřizovány individuálně pro každého člověka podle jeho sluchového postižení. Jedinou překážkou v jejich používání je jejich vysoká cena. (Bohužel i dnes se najdou lékaři, kteří toto právo opomenou, neseznámí nedoslýchavého podrobně se všemi pomůckami a nedají mu možnost vybrat.)