Neslyšící umí dobře fotit

Už jste někdy slyšeli o PhotoVisualu? Pořádá soutěže o nejlepší a nejkrásnější fotky, které fotí sami neslyšící. Jak se přeloží slovo PhotoVisual? Snadno. Photo = Foto a Visual = zrakový. Znamená to, že všechny fotky jsou vizuálně (pro oči) zajímavé. Neslyšící rádi fotí zajímavé, krásné a mimořádné věci a pak si fotky mezi sebou ukazují. Je známo, že neslyšící mají výbornou zrakovou paměť a vnímají dokonale prostor. Toto všechno napadlo i jednu mladou fotografku Danielu POŘÍZKOVOU. K rozhovoru jsem pozvala nejenom Danielu, ale i webmastera www.neslysici. net/photovisual Lubomíra HYKLA.

L:Znáš mě dobře, vyrůstali jsme a chodili do stejné školy. Ale čtenářům se představím. Jsem neslyšící od narození, moji rodiče také neslyší. Je to u nás dědičné. Vyrůstal jsem ve Frýdku-Místku. Chodil jsem do MŠ a ZŠ pro SP na Svatém Kopečku u Olomouce. Potom jsem studoval pět let na Střední pedagogické škole v Hradci Králové, jako Ty. Po absolvování této školy jsem se přihlásil na Masarykovu univerzitu v Brně, obor Aplikovaná informatika, kde studuji dodnes.

D:Od narození jsem neslyšící, moji rodiče jsou také neslyšící, jen můj bratr je slyšící. Teď už má dceru, jsem na něho pyšná. Chodila jsem do MŠ a ZŠ pro SP tady v Brně. Pak jsem studovala na Biskupském gymnáziu opět v Brně. Od roku 2001 jsem studovala na JAMU v Brně, obor Dramatická výchova neslyšících. No prostě jsem pořád v Brně. :-)

Po bakalářském studiu jsem nastoupila v ČUN Brno jako lektorka ČZJ a později mi nabídli práci v jedné škole pro sluchově postižené děti. Dosud tam pracuji jako asistentka a učitelka znakového jazyka. Ráda bych pracovala pouze jako fotografka, třeba ve fotografickém studiu. Doufám, že se mé přání někdy splní. Miluji zvířátka, mám pejska Huga. A hlavně mám ráda kulturu!

A co teď děláte, čím se živíte?

L:Teď se živím jako student druhého ročníku vysoké školy v Brně. Také pracuji v Unii neslyšících Brno (UNB) v Králově Poli jako správce počítačové sítě. Radím neslyšícím, pokud mají problémy s počítačem nebo potřebují s nimi poradit. Jsem lektorem počítačového kurzu. A pomáhám Awifilmu, pokud něco potřebují.

D:Teď ještě studuji dálkově magisterské studium na JAMU, za rok končím. Mimo jiné pracuji jako asistentka na ZŠ pro sluchově postižené v Brně a jsem tam i lektorkou znakového jazyka. Dále učím ZJ v UNB a spolupracuji s nimi na různých projektech.

Co děláte ve volném čase?

L:Ve volném čase se více věnuji své lásce Daniele, děláme si legraci, bavíme se s kamarády, vytvářím www stránky a další věci. Rád chodím ven. Samozřejmě mě baví pomáhat neslyšícím a organizaci Awifilm.

D:Mezi mé zájmy patří sbírání pohlednic, starých fotek a hlavně focení. Také pomáhám s focením v Awifilmu. Ráda sportuji, hlavně na lyžích. Starám se o pejska, chodím s ním na procházky. Ráda se setkávám s neslyšícími u kafe. :-)

Jak jste se dostali k focení a proč?

L:No, zajímám se o focení, ale nepřemýšlel jsem o tom. Na fotkách miluji vizuální prostor, rád tvořím webové stránky spojené s fotkami. Přitahují mě právě ty fotky, kde je např. hromada paneláků nebo noční světlo ve městě, příroda, americké budovy…

D:Odmalička miluji focení. Důvodem bylo, když jsem jako malá brala fotoaparát rodičům. Zlobili se, že stejně neumím fotit. Mně to ale nevadilo, alespoň jsem se seznámila s focením. Postupně mně přitahovala technika fotoaparátu. Protože neslyším různé zvuky nebo hudbu, o to více vnímám okolí vizuálně. Proto ráda vyfotím. Dříve jsem fotila různé věci, např. krajinu, lidi, přírodu, zvířata. Teď už hledám jeden bod, na který se zaměřuji. Třeba na člověka (detail těla, černobílá fotografie atd.). Ráda bych jednou uspořádala svou výstavu fotek, ale to chce více času. Přihlásila jsem se na kurz digitální fotografie a vytváření fotografií, z něhož mám certifikát. Také je důležitá kvalita fotoaparátu a jeho objektivu.

Kdy jste založili PhotoVisual?

L:V září 2007, od října slouží soutěže veřejnosti. V září jsme se jenom domlouvali, jak to bude vypadat, jak to půjde postupně dál, jaká témata apod.

Jak vás to napadlo?

D:Vím, že neslyšící rádi fotí, tak jsem požádala Luboše, aby založil nové webové stránky. Nejprve jsme sháněli sponzory, některé se nám podařilo přesvědčit. Rozhodli jsme se, že to budeme dělat dobrovolně, bez výdělku. Ostatním porotcům to také nevadí. Hlavní je, dávat všem radost, že mohou soutěžit.

L:Přemýšlel jsem, jak to bude vypadat – v časopise, nebo na webové stránce? Časopis má velké náklady, v tom byl problém. Webová stránka je mnohem levnější. Díky spolupráci s UNB mám možnost na Photo- Visualu pracovat. Také je výhoda, že miluji počítače, webové stránky. Učím se stále novým věcem, upravuji, přidávám, hledám tam chyby. Také s fotkami si hraji. Zatím to funguje už necelý rok.

Proč se váš projekt nazývá v cizím jazyce zrovna „PhotoVisual“?

D:Vymyslel ho náš tým porotců po dohodě. Nejprve bylo slovo Visual, ale to má širší smysl, např. video, film, foto, atd. Pak jsme to rozšířili na FotoVisual, ale to zní trochu divně, tak jsme nakonec vybrali Photo- Visual. Vypadá to aspoň celosvětově. :-)

L:Ano, nerad bych, aby soutěž PhotoVisual byla pouze v ČR. Plánujeme ji rozšířit i do zahraničí. Kdyby se soutěž jmenovala FotoVisual, a později se stala i mezinárodní, tak bychom ji museli přejmenovat kvůli logu, a to je moc práce. Lepší je slovo PhotoVisual, protože je univerzální.

Jak dlouho bude trvat soutěž PhotoVisual?

L:Asi celý život. :-) Ale to záleží i na sponzorech a zaslaných fotkách od neslyšících. Pokud budou sponzoři ubývat, tak to asi zanikne.

D:A záleží to také na porotcích. Časem vytvoříme nějaký nápad, aby se soutěžící nenudili. A zkusíme požádat o nový projekt. Pokud se nám to podaří, bude to velká akce.

Pokud dobře vím, už máte 7 témat za sebou. Jaká budou další témata?

L:Už máme 8. téma – Architekturu. Na webové stránce PhotoVisualu je zveřejněno od 1. června. 7. téma (Nápoj) bylo do 21. června. Téma Architektura je do 27. června. Výhodou webové stránky je to, že je jednoduché vložit nové téma. Kdybychom to dělali pro noviny nebo časopis, tak bychom to museli připravit hodně dopředu.

D:9. téma by mělo souviset s létem, např. zážitek, zvláštní momenty, nebo něco na ten způsob. Až se tým našich porotců v tomto týdnu sejde, dohodneme se na novém prázdninovém tématu. Potom to zveřejníme na webové stránce.

Proč máte témata v nepravidelném termínu? Třeba Doprava byla skoro na dva měsíce, ale téma Nápoj na jeden měsíc.

L:To záleží na našem času a vybraném tématu. Např. budovy (téma Architektura) může být obtížnější vyfotit zajímavě a umělecky. Kdyby bylo jiné téma těžké, tak to prodloužíme. Na začátku jsme se rozhodli poskytnout čas na dva měsíce, ale zjistili jsme, že někteří neslyšící pak na tu soutěž zapomněli. Proto jsme to zkrátili na jeden měsíc. To si myslím, že je ideální. Také záleží na sponzorech, jaké ceny nám poskytnou. Některé platí půl roku, jiné se musí vybrat do dvou měsíců, některé jen do tří týdnů. Proto máme po sobě tři témata.

Kdo všechno tvoří tým PhotoVisualu?

D:Stálými porotci jsou Robert Milič, Pavel Kučera, Marta Kounková a já.

L:Ano, jsou na webové stránce. Dále máme i porotní hosty.

Proč porotní hosty?

D:U každého tématu jsou jiní porotní hosté, vždy se střídají. Důvod? Máme 4 porotce a navíc 3 porotní hosty. Lépe se tak hodnotí fotky, když je nás lichý počet.

L:Porotním hostem může být člověk pouze jednou za rok. Nemůžeme mít pořád stálého a stejného porotního hosta.

Proč je dobré mít PhotoVisual na webové stránce?

L:Prvním důvodem je, že kdybychom vydávali časopis, tak na něj jsou potřeba finance. Musel by se zajistit náklad, výtisk, distribuce atd. Všechno bychom to museli uhradit sami a to není levná záležitost. Myslím si, že je to zbytečné. Proto mě hned napadla webová stránka. Nic se nemusí uhradit, stačí jen kdykoliv aktualizovat, upravovat, přidávat, odstraňovat atd.

Druhým důvodem je to, že neslyšící se mě stále ještě často ptají, co to je PhotoVisual. Snadno jim odpovím – podívejte se na www.neslysici.net/photovisual. Kdyby to bylo v časopise, těžko bych jim popisoval adresu, místo.

Třetím důvodem je, že neslyšící těžko rozumí psaným textům v časopise, nevidí tam ten znakový jazyk. Proto máme na naší webové stránce v každém odkazu text vysvětlen i ve znakovém jazyce. Neslyšící si tam mohou vybrat buď text nebo znakový jazyk nebo obojí. Díky tomu se i vzdělávají. Proto je podle mého názoru lepší být na webové stránce.

D:Výhoda je i v tom, že neslyšící se můžou podívat do fotogalerií opakovaně a kolikrát chtějí.

L:Neslyšící mi občas pošlou třeba desítky fotek. Mám je všechny schované (archivované), aby nedošlo k nedorozumění, ke stížnostem a aby se to dalo kdykoliv reklamovat. Proto jsou na webové stránce všechny fotky, co jsme dostali, aby se neslyšící mohli podívat a zavzpomínat si na starší fotky.

Jaký vztah mají k webové stránce neslyšící?

L:S kritikou a hodnocením se setkávám běžně. Někomu se líbí černé a bílé pozadí, jiný by chtěl barevné. Některým se nelíbí styl našich stránek. Kritika musí být, bez ní bychom neměli zpětnou vazbu. Ale jsem spokojený, když mi někdo poradí nebo má připomínky k webové stránce PhotoVisual. Dostanu tak informace a názory od dalších lidí. Po poradě s ostatními stránky průběžně upravuji. Časem bych rád tuto webovou stránku výrazněji změnil.

D:Například já mám úplně jinou představu o podobě této webové stránky, ale musím se přizpůsobit názoru ostatních a už jsem si na to zvykla.

Na vaší stránce www.neslysici.net/photovisual je u každého odkazu také verze ve znakovém jazyce. Je to dost náročná práce?

L:Ano, docela dost. Navíc to musím většinou dělat jen v noci. Přes den máme docela hodně návštěvníků. Kdybych něco upravil, ostatní dostanou výzvu kvůli viru. Není to opravdový vir, jen oznámení, že byla provedena nějaká změna. Program si pak myslí, že hrozí virové nebezpečí. Kvůli tomu pracuji v noci, kdy tam není hodně návštěvníků. Hned to upravím a totéž na náhradním serveru. A pak to zaktualizuji.

D:Právě to se mi nelíbí, že Luboš pracuje v noci. Pak to vypadá, že ho do toho nutím. Chudáček můj.

Kolik vám to zabere času?

L:Pokud by to byl jenom text, tak je to jednoduchá práce. Ale my máme hlavně fotky, odkazy, natáčení, schůze atd., takže nám to zabere opravdu hodně času.

D:Musím poděkovat celému týmu za trpělivost a čas, který tomu věnují. Jsme všichni dobrovolníci, nemáme z toho ani korunu.

L:S naším týmem jsem spokojený, je to bezproblémová týmová práce. Na začátku jsem nevěděl, jak a co dělat. Postupně už vím, jak pracovně komunikovat. Tým porotců už je na mne zvyklý.

Máte pravdu. Ale také štěstí, že máte tým z Brna. Kdyby byl někdo z jiného města, např. z Prahy, co byste dělali?

L:Bez problémů by byl jako porotní host. Hodně také konzultujeme přes email nebo webové stránky. Existují i jiné možnosti…

Ale co kdyby byl někdo z vašeho týmu porotců mimobrněnský?

D:Těžko říct, záleželo by na jeho vůli, ochotě… To bychom velmi uvítali, kdyby byl ochotný dojíždět a komunikovat. Jinak by to mohl byl velký problém.

Máte pravidla, která musí neslyšící v této soutěži splňovat? Jaká pravidla?

L:Ano, máme. Podívejte se na naši webové stránce na odkaz Pravidla. Ale budeme to upravovat, dolaďovat. Budeme zvát odborníka – fotografa z Brna kvůli pravidlům a myslím si, že mi poradí ještě další detaily. Protože neslyšící jsou menšina, tak s tím nechci v soutěži dělat zbytečné problémy. Na internetu jsem našel srovnání různých pravidel slyšících v podobných fotografických soutěžích. Některá pravidla něco povolují, jiná zase zakazují, proto jsem z toho trochu zmatený. Radši to budu konzultovat s odborníkem.

D:Někteří neslyšící nedodržují pravidla, i když ještě ne všechna máme v Pravidlech uvedená, např. ostrost snímku, nebo stříhání fotek na počítači. Ale to já poznám, když někdo udělá na své fotce počítačovou grafiku nebo ji jinak upravuje.

Jak umí nebo neumí neslyšící fotit?

D:Někteří se snaží na svých snímcích upravit ostrost nebo jinými grafickými efekty ještě vylepšit svou fotku, ale to já bohužel poznám podle typu vlastnosti fotoaparátu. Někdo jiný zase fotí tak, že objekt umístí doprostřed fotky. To se také moc nehodí, lepší je posunovat lidi nebo předměty více do rohu. To jsou asi nejčastější chyby, které neslyšící dělají. Navrhneme jim nějaký fotografický kurz, kde se budeme učit, jak správně fotit. Kurz bude určen všem, kdo moc neumí fotit. Nejdůležitější jsou však nápady. Pak budou fotky zajímavé a třeba i krásné.

L:Ano. Někteří zase fotí dobře, ale vyberou si špatné místo. Nebo jiný posun místa na fotografii.

Jak rozhodujete o vítězi a nejlepší fotce?

D:Na začátku dostane Luboš fotky, všechny je přejmenuje na čísla. Potom my porotci rozhodujeme, kolik která fotka dostane bodů. Např. Luboš dostane 100 fotek, které anonymně očísluje. My z nich pak máme vybrat TOP nejlepších 10. Každý porotce ale fotky ohodnotí sám za sebe, jak jemu se líbí. Nehodnotíme je dohromady, ale vždy zvlášť. Pak na schůzi ukážeme čísla fotek, které od nás dostaly nejvíce bodů. Jejich autor se stává vítězem tématu.

Kdyby se náhodou stalo to, že třeba 3 fotky mají stejný počet bodů, tak se rozhodujeme a diskutujeme nad svými názory, až postupně jedna z fotek vyhraje. Ale před měsícem se to už změnilo. Proč? Někteří si stěžovali a mysleli si, že snad přijímáme úplatky nebo spolupracujeme na podvodu. Protože dříve vyhrávaly v každém tématu jen fotky Moravanů, nikoliv Čechů. A to jsme se rozhodli změnit.

Luboš postupuje stejným způsobem. Také my od něj dostaneme všechny fotky. Za úkol máme opět vybrat několik krásných snímků, podle množství fotek, které do soutěže dorazily. Tentokrát však hodnotíme a bodujeme od 5 do 1 a čísla píšeme do excelu, opět každý zvlášť sám za sebe. Svou tabulku pak pošleme zpátky Lubošovi. On výsledky zkompletuje do jedné tabulky a na schůzi se dozvíme, které fotky se umístily s nejvíce a nejméně body. Na naše diskuze porotců už nedochází.

L:Ano, dřív snímky hodnotili a vybírali pouze porotci. Teď už máme i porotní hosty, např. Petru Novotnou. Porotní host, který prošel systémem našeho hodnocení, může každému neslyšícímu říci, jak to probíhalo a tak dále. Aby se předešlo spekulacím a dohadům, že se podvádí. Petra u nás byla překvapená a potvrdila, že je to v pořádku. My to neděláme načerno. Nemáme žádný důvod vymýšlet si body nebo manipulovat s hodnocením. Když už je znám vítěz, co od vás dostane?

L:Dostane věci vždy od sponzorů, např. pivo Starobrno, vyhlídkový let balónem, dopravu nebo zájezd od Student Agency nebo Eurolines, dárek od firmy Kompone nebo KFC a tak různě. Ještě máme spoustu různých sponzorů pro další vítěze v jednotlivých tématech.

Z mé osobní zkušenosti dobře vím, že sehnat sponzory není legrace. Je tedy pravda, že je těžké sehnat sponzory?

D:Ano, je to těžké. Zkusila jsem poslat za den 100 emailů sponzorům, a dostala jsem odpověď pouze od jednoho sponzora…

L:Postupně se to rozšiřovalo, ale musí to mít smysl a souvislost s focením.

Závisí počet sponzorů na tématu, které právě probíhá?

L:Ne, většině sponzorům na tématu nezáleží, je jim to jedno. Hlavně musí vidět své logo. To chápu, takže jim bez problému vyhovím.

D:Proto hledáme sponzory ke konkrétním tématům, aby to vypadalo hezky.

Proč máte v jednotlivých tématech různě hodnotné ceny?

L:Od některých sponzorů dostáváme různě hodnotné ceny, průměrně od pěti stovek do několika tisíců. Ale já hledám sponzory, kteří by nám přispěli od tisíce nahoru. Hodnoty cen také závisí na jednotlivých termínech témat, proto máme nepravidelné termíny.

Jaké máte plány do budoucna?

L:V budoucnu budou velké změny PhotoVisualu. Budou upravená pravidla, natáčení videa i jiné nápady, možná nějaké velké akce. Také chci, aby ve PhotoVisualu byli pouze neslyšící, nikoli slyšící. Zvládneme bez potíží zařizovat akce, požádat sponzory, hodnotit fotky…

D:Také je výhodná spolupráce s Awifilmem. Oni natáčí filmy a jsou multimediální. Proto chceme naši spolupráci ještě prohloubit, aby byla kvalitnější a lepší.

Nedávno jsem si zkusila skládat puzzle jedné vaší fotky. Opravdu, bylo to dost zajímavé. Ale nemám jasnou představu, jak to děláte, vytvářet z fotek skládanky puzzle?

D:Z toho si nic nedělej, já to také neumím. :-) Ale zeptáme se na to Luboše.

L:Fotografické puzzle se vyrábí přes speciální počítačový program a je to docela těžká práce. Naštěstí jsem ho nemusel vytvářet, už dávno existuje. Přes speciální program to jde snadno a rychle. :-)

Aha. A jak dlouho jsi dělal na jednom puzzle?

L:No, jedno puzzle mi zabere přes ten speciální program asi 5–7 minut. Jen ten, kdo tomu speciálnímu programu rozumí, tak to udělá za pár minut.

5–7 minut, to je rychlá práce. V každém tématu už máte 20 puzzlí, myslela jsem, že to musela být těžká práce. Nebo ne?

L:Ano, dříve byly jenom 4 puzzle, ale neslyšící chtěli ještě více puzzle, proto jsem udělal v každém tématu 20 puzzle. Teď už mají přes 100 puzzlí. Je to vhodné např. i pro děti. Tato puzzle byla vyfocena neslyšícími, ne slyšícími. A někoho to i potěší, že v puzzlích jsou právě jeho fotky. :-)

Chcete něco vzkázat čtenářům Unie?

D:Připomínám, že je důležité, abyste se nebáli fotit. A pak už stačí jen ty fotky poslat k nám do fotosoutěže. Stydět se nemáte proč. Je to zbytečné, díky nám se naučíte něco nového, zdokonalíte se. Vím dobře, že neslyšící jako vy máte rádi vizuální prostor. Věřím, že máte krásné fotky, tak je prosím pošlete do naší soutěže. Držím vám všem palce, aby se vám dařilo v naší soutěži. Kdybyste náhodou nevyhráli, nevadí. Aspoň se naučíte ještě víc a budete se motivovat více fotit.

L:Myslíte si, že třeba rozmazané fotky automaticky nevyhrají? Prosím, nemyslete si to a zkuste poslat i rozmazané fotky. Možná jsou nejlepší a nejkrásnější. Důležité je mít nápady k focení.

D:Kdybyste se báli, klidně se zeptejte a kontaktujte nás, na webové stránce www. neslysici.net/photovisual jsou kontakty na nás porotce. Můžete se zeptat nás všech nebo jen někoho z nás. Všichni vám ochotně poradíme.

L:Prosím ještě jednou, abyste všichni brali vážně, že tu dodržujeme přísná pravidla pro hodnocení fotek. Nemyslete si, že tu děláme podvody, spekulace nebo chceme, aby vyhrál nějaký náš známý nebo kamarád.

Moc vám oběma, Danielo i Luboši, děkuji za zajímavý rozhovor!

.