Ples se podařil

Nedávno proběhla velká společenská akce, na jejímž bohatém a hodnotném programu se z větší části podíleli neslyšící účinkující. V pražském kulturním domě Eden se konal již II. ročník Společenského plesu Neslyšících, pořádaný Českou unií neslyšících v Praze. Ples byl utěšeným dokladem toho, že se kultura neslyšících nadále vyvíjí, je živá a rok od roku svébytnější. Vzpomenete si někdo, jak vypadal takový ples před deseti lety?

Celý večer vtipně a pohotově uváděli neslyšící moderátoři Lucie Kastnerová a David Wagner, simultánní překlad spolehlivě zajistili Kateřina Červinková-Houšková a Pavel Kučera. Program byl rozdělen do bloků a v přestávkách mezi nimi vyhrávala k tanci kapela Gambit. Zahájení plesu předcházela vernisáž malé výstavy výtvarných prací neslyšících a velkého množství fotografií ukazujících bohatou a záslužnou činnost pražské ČUN. Vystaveny byly olejové obrazy Ivany Tetauerové se surrealistickými motivy nebo tajuplným organickými formami a černobílé fotografie jejího skotského přítele Gordona Haye, vytvořené během studií na londýnské škole fotografie a digitálních médií.

Kdo jiný by měl uvést velkou společenskou událost na parket než děti? Žákům z radlické ZŠ se dostalo cti předvést se se svým příspěvkem latinskoamerického tance jako první.

Po zahájení plesu moderátory zazpívala skupina Tichá hudba ve znakovém jazyce píseň "Step by step" převzatou od W. Houstonové. Zanícená snaha skupiny předat divákovi obsah písně byla sympatická, ale nezastřela určitou prkennost a monotónnost celkové pohybové složky na pódiu. Velice dobře vyzněl dramatický přednes Andrey Kalců, která sama zazpívala ve ZJ "Kleopatřinu píseň o Nilu" z muzikálu Kleopatra. I nezasvěcený divák poznal, že se před ním odvíjí příběh lásky plný života. Andrea pak vystoupila ještě jednou spolu se Zuzanou Hájkovou v duetu s písní "Mít rád bližního svého" z muzikálu Ježíš.

Alan Ptáček předvedl svou již známou, ale stále působivou, přitom uvolněnou interpretaci Jacksonovy "Heal the world", která upoutá a snad i dojme mnohého. K tomu přidal novou píseň "Síla vůle Bohů", taktéž z muzikálu Kleopatra.

Zdařilá spolupráce slyšícího s neslyšícím vždy potěší a tak společné vystoupení známého zpěváka Martina France s Veronikou Chladovou bylo příjemným zážitkem pro každého, kdo fandí rozšiřování kulturních a společenských hranic komunity neslyšících.

Bára Šálková se svou skupinou Tappy Dancers zatančili veselý, škádlivý charleston, tanec ze 30. let, původem z USA, a v druhém příspěvku, o němž nemohu pro nečekaný časový posun jeho začátku referovat, zastepovali, jistě stejně dobře. Organizátoři pozvali na pódium také neznámé dívčí trio Sabrina, které za zvuků pop music spustilo dynamickou taneční show.

Jinou, silnější kávu přinesla dech beroucí exhibice bývalých mistrů ČR v cyklistické krasojízdě, Davida Baláska a Martina Digoně. Byť se se sportovní kariérou rozloučili již před rokem a půl, na jejich artistickém výkonu to nebylo znát. A to si připomněli své umění jen jedním tréninkem týden před vystoupením, z něhož si David odnesl natažené šlachy na ruce.

Došlo i na známé osobnosti ze světa filmu. Režisér Jan Hřebejk a herečka Eva Holubová spolu s neslyšícím Lukášem Baborským představili nový český film Pupendo, který se již brzy objeví v kinech, a odpovídali na otázky moderátorů. Dobrá zpráva, v kinech poběží také titulkovaná kopie filmu speciálně pro neslyšící. Pak byly promítnuty ukázky z Pupenda, bohužel bez zvuku, který ne a ne ze zlobivého projektoru vyjít.

Hana Malíková a Severa Trevino ve svém znakovaném zpěvu "Cesta života" vyprávěli rozdílný příběh dvou žen s optimistickou duchovní pointou.

Malým překvapením pro samotné moderátory se stalo vyhlášení Královny a Krále plesu. Při odtajnění verdiktu pětičlenné poroty četli na papírcích s výsledkem svá jména. I když přesvědčivé, osobité vystupování měli v popisu práce, korunky na hlavě jim slušely plným právem.

Ples byl již tradičně zakončen bohatou tombolou, která ale málem skončila bez výherce hlavní ceny, a to ne ledasjaké - zbrusu nové mikrovlnné trouby. Šťastné číslo 50, za kterým se ukrývala osoba pana Františka Němce, se nakonec přihlásilo pár dní po plese a cena mu byla připravenými pořadateli pohotově předána. Značná část pěkných výher však na své majitele dosud čeká.

Kdo neměl dost, mohl pokračovat v zábavě na noční diskotéce ve vedlejší části Edenu až do ranního kuropění.

Vše klapalo, návštěvnost dokonce mírně převýšila kapacitu sálu, obsluha u pultů s občerstvením se nezastavila ani na chvíli a v paměti zůstane typický obrázek, u akcí tohoto druhu v poslední době již neodmyslitelný: mumraj komíhajících se rukou, vzrušených gest a mimik létajících v nesčetných setkáních mezi neslyšícími, kteří si užívají dobrou zábavu. Dík patří všem organizátorům z ČUN, a také přání neutuchající inspirace a energie do pořádání dalších skvělých akcí.