Rozhovory s neslyšícími Miss o Miss Deaf World 2007

 Tento článek má
   více stran:


  » Rozhovor s Lenkou W...
  » Rozhovor s Marií B...
  » Rozhovor s Karolín...

Přinášíme tři rozhovory s třemi neslyšícími osobnostmi. Ženami, které byly soutěžícími Miss neslyšící ČR, Miss Deaf Europe a Miss Deaf World. Nejenže se soutěže zúčastnily, ale dokonce tyto soutěže vyhrály. Jednou z nich je Lenka Wiesnerová, dvojnásobná vítězka Miss neslyšících ČR v letech 1993 a 1997, a také vítězka Miss Deaf Europe roku 1997. Druhou je Marie Basovníková, vítězka Miss neslyšících ČR 2006. Třetí je Karolína Hyklová, 2. vicemiss (Miss) neslyšících ČR, která reprezentovala Českou republiku na Miss Deaf World 2007. Historie Miss neslyšících ČR sahá až do roku 1992. Tato tradice volby nejkrásnější neslyšící dívky České republiky je mediálně stále oblíbená. Bohužel, jak to bývá, organizátoři této soutěže si v průběhu času mezi sebou „předávali štafetu“, přičemž prvním organizátorem byl Pražský spolek neslyšících a posledním je Czech Model management, s.r.o. A zdá se, že poslední dobou se kolem organizace Miss Neslyšících ČR objevují zejména negativní ohlasy… Anebo je to jinak? Rozhovor s Lenkou Wiesnerovou vás může pobavit. Organizace soutěží Miss pro neslyšící není nic lehkého, ale měly by mít vždy důstojnost a dobrou úroveň... Rozhovor s Marií Basovníkovou by vás mohl přesvědčit o tom, že nynější organizace Miss neslyšících ČR si některé negativní odezvy skutečně zaslouží… K hodnocení organizování Miss Deaf World je to už jen krůček…

Nejhorší je mrtvý přístup k neslyšícím

Marie Basovníková, Miss neslyšících ČR 2006

Přihlásily mě tajně kamarádky. Dozvěděla jsem se to v podstatě až z informačního emailu, ve kterém byly informace s termíny na zkoušky. Dlouho jsem se bránila a nechtěla jsem nastoupit. Dost dlouho mě přemlouvaly, až jednou se mé rozhodnutí změnilo. Má spolužačka z ČNES (Čeština v komunikaci neslyšících) Mirka, která se také soutěže účastnila, mi řekla, ať se taky zúčastním, spolu s ní, kvůli zkušenostem. Proto jsem nastoupila a řekla jsem si, že to bude „jen tak“ pro zábavu a zkušenost.

Ne, samozřejmě, že neočekávala! O vše se postaraly mé kamarádky. Poslaly přihlášku, nějaké fotky. Já jsem se toho všeho zúčastnila jen ze zvědavosti. Chtěla jsem vědět, jak taková soutěž probíhá.

Byl to pro mě šok. Zažila jsem úspěch, ale jen na krátkou dobu. Život se pak vrátil do starých kolejí a jde dál.

Vůbec, akorát už umím mnohem lépe řídit díky autu Roomster, který jsem dostala jako hlavní cenu.

Nic, vůbec nic. Je pravda, že stát se modelkou nebylo mým cílem. Ale ostatní děvčata, která se soutěže zúčastnila, mrzí to, že jim soutěž moc nedala, nepřinesla nic nového. Za celý rok finalistky skoro nedostaly možnost módní přehlídky či nějaký zajímavý kontrakt.

Pokud bude tuto soutěž organizovat stejná agentura, tj. Czech models, tak soutěž určitě nemá smysl. Ze začátku je vidět jakási patrná snaha, která nakonec vyzní naprázdno, nemá žádný výsledek. Kdyby se této soutěže chopil někdo jiný, nějaký neslyšící, a děvčata dostala možnost pracovat na kariéře modelky, pak by ta soutěž smysl měla.

Odstoupila jsem z několika důvodů, ale vše vlastně začalo, už když jsem vyhrála Miss neslyšících ČR 2006. To bylo v listopadu a od té doby mě agentura kontaktovala jen jednou, kvůli tomu, abych převzala auto. Pak byl dlouho klid. Až poté, co agentura řešila svůj spor se SNN, tak nás, děvčata, agentura poprosila, abychom rozesílaly co nejvíce lidem email, ve kterém byl ostře kritizován SNN. Chtěli po nás, abychom to předávaly dál. A co jsme na oplátku dostaly my, missky? Jen plané sliby.

Říkalo se například, že mně budou psát kvůli různým zkouškám šatů, úpravám vlasů, líčení apod. Nic se nedělo a já jsem před soutěží odletěla na třítýdenní stáž do Ameriky. Pro klid své duše jsem na to předtím upozornila agenturu. Když jsem se vrátila, neměla jsem vůbec žádné informace. A dva dny před soutěží mi přišel email, že se mám sbalit a přijet do hotelu na soutěž. A že je to má chyba, že jsem se po návratu neozvala, jak jsem původně napsala. Jenže si myslím, že i tak mi měla agentura psát dříve, neboť znala datum návratu ze stáže. Věděla jsem, že mají problémy se zajištěním tlumočníků.

Ti jsou pro mě a komunikaci s okolím velmi důležití, proto jsem svou účast na soutěži podmínila zajištěním kvalitních tlumočníků. A nakonec agentura mi nebyla ani schopna oznámit, že to tlumočníci na poslední chvíli odvolali. Proto jsem odstoupila. Tím to však neskončilo, v sobotu jsem dostala srdceryvný email s tím, jak se to mohu vůbec takhle chovat, že moje zodpovědnost je „nulová“ atd. Chystala jsem se, že tedy nastoupím, ale že jim budu dělat problémy. „Naštěstí“ sehnali náhradnici, 2. vicemiss.

A kterou soutěž máš na mysli konkrétně – tu Miss neslyšících ČR či Miss neslyšících světa?

Loňská soutěž byla lepší, protože tam byli alespoň kvalitní tlumočníci. Letos byli tlumočníci opravdu nedostateční.

A obecně, největší slabinou soutěže je přístup k neslyšícím ze strany agentury. Proč se organizátoři nezeptají, co by neslyšící zajímalo, co by se jim líbilo? Proč soutěž neuvádí neslyšící moderátor? Toto třeba zarazilo mé neslyšící kamarády z ciziny. Nemohli pochopit, že akci pro neslyšící moderuje slyšící osobnost. Obecně vzato, nejhorší je „mrtvý“ přístup k neslyšícím, který se promítá do všeho, do programu, akce, komunikace.

Určitě vedení soutěže. Ještě by se dalo akceptovat, kdyby pan Uhlíř procitl, vyslyšel a pochopil opravdové potřeby neslyšících a dal této soutěži pevný základ. To znamená kvalitního tlumočníka. Základem všeho je bezproblémová komunikace, a když se jí někde nedostává, pak z chabého základu nic nevznikne. Je to stejné jako když postavíš domeček z karet, který nemá pevný základ. Stačí pak jen vánek či úder a domeček se zboří. Tak je to i v této komunikaci.

Ano, šla jsem se podívat, protože jsem byla moc zvědavá. A hned u vstupu mě přepadl pocit, že akce nebude úspěšná, protože u vchodu do sálu hráli hudebníci na flétnu a ještě nějaký hudební nástroj…

Ano, soutěž nebyla úspěšná. A to hlavně kvůli tlumočníkům. Ano, tlumočníci tam sice byli, ale bylo znát, že nepřekládali vše. Přeložili jen minimum a nedodržovali Etický kodex.

No,… (dlouho přemýšlí), no asi dárky. Ale to jsou materiální dárky. Takové ty duchovní dárečky, které pohladí po duši, mi chyběly. A taky zkušenost pro cílevědomé dívky, které toužily stát na molu a předvádět. Myslím tím například to, že by se mi líbilo, kdyby pan Uhlíř přišel mezi nás děvčata a lidsky si s námi popovídal, jen tak o počasí, o tom co děláme. To se nikdy nestalo, pan Uhlíř přišel, dal pokyny a vzápětí zmizel. Nevytvořil si k nám žádný vztah. A to je škoda.

Taky mi vadilo, že novinář Deníku lhal, ve svém článku o Miss neslyšících ČR napsal, že na soutěž bylo přihlášeno okolo 80 děvčat. Kde to vzal? Vždyť to byla bída, mě museli přemlouvat, protože měli málo děvčat. A další nepravda ve článku byla o mně. Novinář psal, že jsem byla náhradnice a ve výsledku článek vyzněl tak, že soutěž nakonec vyhrála náhradnice, která se chtěla na soutěž dostat za každou cenu. A to nebyla ani trochu pravda.

Ráda bych tu citovala reakci pana Uhlíře na tlumočníky ČZJ: „Nedovedu si vůbec představit, že by se doktor zachoval stejným způsobem, jako to udělali tlumočníci. Položil Tě na operační stůl, rozřízl Ti břicho a potom Ti oznámil, že operovat nebude, protože se nedohodl na financích. Kolik vlastně za to dostane.“

Takhle přesně to napsal Uhlíř. A já jsem mu na to s přítelem Mirkem odpověděla: „Kromě dobrovolníků by normálně doktoři pracovali zadarmo? A Vy byste si nechal, pane Uhlíři, od neprofesionálních doktorů/felčarů nechat rozříznout břicho?“

Doufám, že akce tohoto typu byla poslední. Nechci všechno negovat a kritizovat, to ne. Ale my, neslyšící, máme jiné specificképotřeby, na které máme právo a na které se tímto dovolávám. Pokud budou naše potřeby a nároky splněny, pak bude vše v pořádku.