Kdo šel v pátek 30. března před půlnocí sídlištěm v Praze Stodůlkách okolo budovy Federace rodičů a přátel sluchově postižených, ten se asi musel divit. Za plotem v zahradě se jako had, jedno za druhým, vinula malá světélka. Že by bludičky? Ale kdepak! Byly to malé svíčky... Za chvíli se dveře velké budovy otevřely a vyběhla z nich holčička, běžela od jedné svíčky ke druhé a pak zmizela za rohem. A za ní vyběhl ze dveří kluk a za chvilku další holčička... To už se asi kolemjdoucí hodně divil. Co to mělo znamenat a kam všechny ty děti běžely? Ale hezky po pořádku...
Možná že jste už slyšeli o Noci s Andersenem... Že ne? To je ale velká škoda. ... Je to Noc, kdy se jako zázrakem otvírají knihovny se všemi svými poklady, kdy je dovoleno hrát si mezi regály plnými pohádek a dobrodružných příběhů, kdy se smí v blízkosti knih mlsat, a dokonce si vedle nich na podlaze rozbalit spacák a doufat, že některý z tajemných příběhů uvězněných v policích nám při spánku tiše vklouzne do snu... V ten tajemný čas vyrůstají v okolí knihoven podivuhodné stromy pohádkovníky, na kterých se rodí opravdové knihy. Děti, které se do té doby domnívaly, že jsou obyčejnými čtenáři, se stávají pohádkovými bytostmi a hrdiny svých oblíbených knih. A ještě mnoho, mnoho tajemného se té Noci děje. Někdy to zavání strašidly a nebezpečím, ale jako v každé pohádce, i v téhle nakonec všechno dobře dopadne. Tak takhle hezky popsala Noc s Andersenem autorka dětských knížek, paní Ivona Březinová. Ale o paní spisovatelce ještě také bude řeč.
Noc Andersenem probíhá vždycky na konci března a je to společná akce Klubu dětských knihoven. Její organizátoři chtějí touto akcí, kromě jiného, připomenout svátek dětské knihy, který je slaven v mnoha zemích světa na památku narození známého dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena. Této noci se prodlužuje pracovní doba v mnoha městských, obecních i školních knihovnách dlouho do noci a až do druhého dne do rána a do knihovny přicházejí děti se spacákem, karimatkou, svou oblíbenou knížkou a hrají tu hry a plní úkoly a hlavně, zůstanou v knihovně přes noc. Hlavním posláním Noci s Andersenem je nejen to, aby si děti zažily spoustu dobrodružství a legrace a zasoutěžily si, nejdůležitější je to, aby se touto tajemnou Nocí podpořila láska dětí ke knížkám a ke čtení. Aby děti přišly na to, že číst je vlastně moc fajn.
Noc s Andersenem se letos konala už sedmým rokem, ale teprve tento rok zůstala poprvé jedna knihovna otevřená speciálně pro neslyšící děti. A právě tuto knihovnu můžete najít v Praze v Stodůlkách ve Federaci rodičů a přátel sluchově postižených. Chcete vědět, jak to v noci v knihovně vypadalo a co všechno děti zažily?
Jak se dělá knížka?
To bylo tak, po šesté hodině do knihovny dorazilo dohromady sedm dětí: Týna, Karolína, Anička, Bětka, Cilka, Honza a Å imon. Všechny děti nebyly neslyšící, byli mezi nimi i jejich slyšící sourozenci. V knihovně už na ně čekali dospělí kamarádi, tlumočnice znakového jazyka a také paní spisovatelka Ivona Březinová. Ta dětem přišla povídat o tom, co to je být spisovatelem a jak se rodí taková knížka a na co všechno se přitom musí myslet. Také dětem přinesla ukázat natištěný, nerozstřižený arch obrázkové knížky... a všechny děti paní spisovatelku napjatě sledovaly div ne s otevřenou pusou...
To ale nebylo všechno. Potom přišla další návštěva. Paní Lucie Půlpánová přišla dětem zase popovídat o tom, jak to vypadá, když se neslyšící člověk rozhodne udělat knížku. Paní Půlpánová takovou knížku vydala. Jsou v ní pohádky, básničky a povídky, které napsali neslyšící autoři a dokonce je uvnitř schované i DVD, na kterém je osm znakovaných pohádek! A aby se jenom nepovídalo, podívaly se děti hned na jednu z nich.
Jak se děti staly spisovateli
Tak teč už děti věděly, jak se taková knížka vlastně dělá. A pak přišel ten největší a nejtěžší a nejhezčí a vůbec nej nej úkol! Než se do něj ale děti pustily, musely se nejdřív pořádně protáhnout. Stejně jako v průběhu celého večera si zahrály několik her a soutěží. Ale nebyly to soutěže a hry ledajaké. Děti si při nich pěkně zaskotačily a navrch ještě dostaly barevný papír, na kterém bylo napsáno jedno slovo. Takhle celý večer sbíraly slova a když přišel ten nej nej úkol, bylo jasné, k čemu jsou a co s nimi dělat.
Děti se najednou měly proměnit v malé spisovatele, redaktory a ilustrátory a vyrobit si vlastní knížku. Ze slov, které nasbíraly, měly vymyslet příběh, potom ho zapsat do počítače a nakreslit k němu obrázky. Říkáte si, že je to moc těžké? Ale kdepak, pro děti to byla hračka. Daly hlavy dohromady a najednou byl na světě příběh o kouzelném stromu, který plodí zázračné ovoce! A takhle se na malé slyšící a neslyšící spisovatele dívala jejich kolegyně paní Březinová: Chvilku se radili rukama, aby si všichni rozuměli ... A ilustrovat svou knížku o kouzelném stromu svedli dokonale. Karolína ji pak přepsala do počítače a všichni si svou novou knihu mohli společně vytisknout a svázat. Jenže to ještě nebylo všechno. Karolína si potom stoupla před kameru a celý příběh nám rukama vyprávěla, aby si ho pak mohli očima poslechnout i ti, kteří tu Noc v knihovně nespali. A tak jsme očima poslouchali právě vzniklou pohádku, i já, která na cizí jazyky moc nejsem, a znakovým jazykem neumím ani slovo, a bylo nám moc fajn. Protože příběhy se opravdu dají i vyprávět rukama a poslouchat očima. A ne jen během kouzelné Noci s Andersenem, kdy je možné úplně všechno...
Tam, kde rostou stromy Pohádkovníky...
A jak to vlastně bylo s těmi svíčkami, ptáte se? To už se pomalu schylovala půlnoc, ale dětem se ještě ani trochu nechtělo zalézt si do spacáku a jít spát. Tak dobře, řekli jsme si, teč přijde úkol jen pro odvážné! Je ten, kdo se nebál - a nakonec byli nebojsové úplně všichni - mohl pomalu otevřít dveře velké budovy a vyběhnout úplně sám do tmy a jenom po svíčkách hledat cestu až tam, kde stál velký strom, kouzelný strom Pohádkovník, na kterém rostou ty nejbáječnější knížky pro děti, které se nebojí ničeho, ani tmy, a které moc rády čtou. Na stromě nezbyla ani jedna knížka, děti všechny otrhaly! Ale pak už honem vyčistit zuby a alou do spacáku! Potom ještě dospělí spolu s dětmi napsali emailovou zprávu, malý pozdrav dětem v ostatních knihovnách v České republice, a pak už se všem zavřely oči a nastoupil před ně nastoupil sen plný knížek a tajemných stromů Pohádkovníků.
Tak takhle to vypadalo v knihovně ve Stodůlkách v noci z 30. na 31. března. Ráno si všichni spolu s paní Březinovou, která s dětmi zůstala až do rána, pochutnali na dobrých buchtách od maminek, zahráli si poslední hry a už tu byli máma s tátou a odvedli si své ratolístky domů. A děti si hrdě nesly v rukou své knížky a cédéčka, na kterých byl příběh, který samy vymyslely, napsaly, nakreslily a přeznakovaly. A všichni už se těšili na příští rok, až zase bude knihovna otevřená přes noc až do rána a kdy dovnitř budou moct vstoupit jen děti (a dospělí) se spacákem a s karimatkou...
Připojte se! 