Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje hluchoslepotu za druhé nejzávažnější zdravotní postižení člověka (na prvním místě uvádí hlubokou mentální retardaci – IQ je nižší než 20). Postižení je závažné především kvůli značně omezeným možnostem komunikovat s okolím a sníženému přístupu k informacím. Osoba s vadou sluchu i zraku potřebuje k dorozumívání využívat jiné, alternativní systémy.
Jedním z nich je nový přístroj DeafBlind Communicator (DBC), komunikátor hluchoslepých, vyvinutý kanadskou firmou HumanWare, vhodný zejména v kontaktu mezi hluchoslepou a slyšící osobou. Jedná se o dvoudílné zařízení vzájemně propojené technologií Bluetooth, tedy bezdrátovým spojením. Jednu část tvoří aparát velikosti notebooku se speciální Braillovou klávesnicí, druhou částí je malý kapesní záznamník (známý pod zkratkou PDA – personal digital assistant). Komunikace pomocí tohoto přístroje vypadá následovně: hluchoslepá osoba pošle zprávu napsanou Braillovým písmem, ta se zobrazí na displeji PDA jako psaný text mluveného jazyka a zároveň je přečtena umělým hlasem. Příjemce si zprávu přečte a současně poslechne. Svou odpověď napíše do PDA a odešle zpět. Informace je následně převedena do Braillova písma a hluchoslepý uživatel si ji v klidu přečte. Tímto způsobem mohou oba bez problémů pokračovat v konverzaci.
Firma HumanWare se pochopitelně neobešla bez asistence odborníků. DBC vyvíjeli ve spolupráci se Státním úřadem pro neslyšící a nedoslýchavé v americkém Washingtonu (Washington State Office of Deaf and Hard of Hearing). Na přípravě projektu se však podíleli také ti, pro něž je přístroj určen – samotní hluchoslepí.
Jak DBC funguje v praxi, vyzkoušel už nejeden z nich. Kupříkladu Robert J. Steppler (54 let) od narození neslyší, o zrak přišel ve svých deseti letech. Rozhodl se komunikátor poprvé otestovat při návštěvě čajovny. Sám si bez potíží objednal zelený čaj a navrch zapředl hovor s obsluhou. To vše díky novému technickému zázraku nazývanému DBC. Stejně dobře může posloužit při komunikaci na úřadě, u lékaře, v obchodě nebo kdekoliv jinde. Není pochyb, že i u nás by si našel své příznivce. Otázka je, kdy a jestli vůbec se k nám bude přístroj dovážet. A tím otazníky nekončí – byl by uznán jako kompenzační pomůcka? Dostali by na něj hluchoslepí alespoň částečnou státní dotaci, nebo by si ho museli hradit z vlastní kapsy? Považme, že základní model stojí přes šest tisíc dolarů…
Připojte se! Podpořte nás na Facebooku