Ivana Tetauerová, Mezinárodní znakový systém. Česká komora tlumočníků znakového jazyka, Praha 2008.
Publikace se věnuje mezinárodnímu znakového systému (dále MZS), především jeho terminologickému vymezení a problematice tlumočení mezi ním a mluvenými či národními znakovými jazyky. Je určena praktikujícím tlumočníkům (slyšícím i neslyšícím) i širší veřejnosti.
Cílem publikace je poskytnout základní informace o MZS, a to jak v teoretické rovině, tak v rovině praktické. Pokouší se vyměřit termín mezinárodní znakový systém a odlišit jej od dříve používaných termínů (např. Gestuno) či od termínů paralelně se objevujících (především mezinárodní znakový jazyk, mezinárodní znak, mezinárodní znaky). Stručně shrnuje historii a vývoj tlumočení pří mezinárodních událostech z oblasti kultury neslyšících i snahy o vytvoření a kodifikaci stabilní znakové zásoby MZS prostřednictvím slovníků. Zdůrazňuje však zároveň, že MZS je „živý organismus", který se neustále vyvíjí díky setkáváni neslyšících z různých koutů světa při mezinárodních akcích a jejich snahám o mezinárodní komunikaci.
Jako nezbytné předpoklady pro zvládnutí komunikace v MZS se v publikaci uvádí perfektní ovládáni alespoň jednoho národního znakového jazyka (neslyšící mají v tomto případě bezesporu výhodu), dobrá vizuální i operační paměť (nutná pro podržení informace před jejím předáním v cílovém jazyce), schopnost dobře analyzovat přijatou zprávu, kreativita, kulturní informovanost a vnímavost a schopnost týmové práce. Pro dobré osvojeni je však nezbytná především praxe a časté setkávání s neslyšícími z různých zemí. Mezi základní charakteristiky MZS pak patří větší ikoničnost, důraz na využití prostoru, sdělování co největšího množství informací prostřednictvím co nejmenšího počtu znaků, pomalejší produkce, větší zdůraznění klíčových informací a časté zdvojení artikulace znaků (tj. artikulace znaků oběma rukama - tam, kde je to možné) v celkově větším znakovacím prostoru ve srovnání s běžnou komunikací ve znakovém jazyce.
Autorka se také zmiňuje o silném vlivu amerického znakového jazyka na MZS, který nebývá neslyšícími mluvčími z Evropy vždy pozitivně přijímán, a o problematice většího zastoupení znakové zásoby vypůjčené z amerického znakového jazyka a evropských znakových jazyků ve srovnání s množstvím znaků pocházejících z asijských a afrických zemí, které zapříčiňuje obecně snazší srozumitelnost MZS pro Američany a Evropany než pro obyvatele ostatních kontinentů.
Velice zajímavá je kapitola věnující se problematice tlumočení z/do MZS, které je doménou především neslyšících tlumočníků. Popisuje tlumočnické strategie při tomto typu tlumočeni a porovnává je se strategiemi a procesy pfi běžném tlumočení mezi národními mluvenými a znakovými jazyky. Ve srovnání sním je tlumočeni do MZS nápadně pomaiejší, probíhá často s delší časovou prodlevou, více využívá znalostí vyplývajících ze souvislostí, pracuje se zhuštěnějšími informacemi a dochází u něj k větší redukci předáváných informací (tzv. selektivní redukce - vynechání méně podstatných informací, např. odkazů na neznámé osoby) při současném zdůraznění hlavních bodů daného textu/sděleni. Při tlumočení do MZS se také hodně využívá rétorických otázek, které fungují jako spojovací můstky jednotlivých částí promluvy, střídání roli, klasifikátorů a vyjadřování z pohledu mluvčího, nikoli líčení událostí z neutrálního pohledu.
Předposlední kapitola publikace shrnuje výsledky ankety mezi několika slyšícími i neslyšícími uživateli MZS, kteří hovoří o svých zkušenostech s MZS a o svých názorech na něj. Poslední kapitola pak shrnuje deset bodů nezbytných pro komunikaci v MZS, mezi něž kromě výše uvedeného patří například větši využití mimiky a gest, vyvarování se artikulace slov z národního mluveného jazyka a její nahrazení nulovou artikulací (např. u sloves a klasifikátorů) či artikulací anglických slov (především u podstatných jmen, názvů, osobních jmen atd.) a snaha o co největší explicitnost a jasnost vlastního vyjádření.
Praktickou část publikace představuje poslední oddíl, který má podobu mínislovničku základních znaků používaných v MZS. Kromě fotografií těchto znaků obsahuje také tabulku s tvary ruky několika mezinárodně užívaných prstových abeced a základní číslovky 1 - 20 s příklady jejích tvoření u vyšších čísel, Pro snazší pochopeni správné artikulace znaků autorka doporučuje DVD Mezinárodní znakový systém a překladový slovník základních frází CZJ, NZJ, ASL, BSL a PZJ od R. Novákové, jež tuto publikaci vhodně doplňuje (DVD obsahuje mimo jiné základní fráze v pěti rozdílných znakových jazycích a porovnává je s analogickými vyjádřeními v MZS).
Publikace dobře splňuje svůj cíl - posloužit jako základní příručka o MZS. Dobře shrnuje doposud známá fakta o MZS a vhodně je doplňuje zkušenostmi z vlastní praxe i postřehy tlumočníků i běžných uživatelů MZS. Laikům, kteří se neorientují v problematice tlumočení znakového jazyka, ani nemají alespoň základní znalosti o znakovém jazyce a jeho fungováni, by však publikace nemusela být po prvním přečtení snadno srozumitelná. Porozumění brání v některých případech také ne úplně zdařilé překlady z angličtiny v citacích a parafrázích z odborné iteratury a místy se vyskytující terminologická nejednotnost oproti běžnému I úzu (například „hra rolí" namísto „střídání rolí" nebo užití spojeni „vnitřní perspektiva" a v tomtéž významu „začleněná perspektiva" namísto „vyprávěni z pohledu mluvčího"). Celkově ale poskytuje publikace zatim největší množství informací o MZS v našem prostředí a vzhledem ke složitosti a prozatímní nejednotnosti některých charakteristik MZS je vhodným materiálem pro zamyšlení nad problematikou interkulturní komunikace obecně.
Připojte se! 