Otevřený dopis – dotazy k požadavkům na odbornou způsobilost tlumočníků ... CZTN

velmi si vážím Vaší zodpovědné práce, kterou odvádíte jménem velké části neslyšících občanů této země. Protože mi není život členů této komunity lhostejný, dovoluji si položit Vám své dotazy otevřeným dopisem. Jsem totiž přesvědčen, že se tento problém netýká pouze mě, ale i dalších tlumočníků, kteří s ASNEP spolupracovali, spolupracují nebo by rádi v budoucnu spolupracovali. Rovněž se domnívám, že se tento dopis týká i cílové skupiny CZTN. Myslím si, že řada Vašich rozhodnutí nebyla doposud dostatečně vysvětlena ani jedné ze zainteresovaných skupin. Na základě těchto nejasných okolností jsem vytvořil tento dopis a věřím, že tak přispěji k dobru věci. Své dotazy z důvodu přehlednosti čísluji. Jako doplněk svých dotazů jsem si rovněž dovolil navrhnout dílčí řešení, a to jen z toho důvodu, aby se tento dopis stal i konstruktivně kritickým.

Na základě nabytí účinnosti novely zákona o sociálních službách od 1.8.2009 jste vyzvali tlumočníky elektronickou a poštovní korespondencí ze dne 13.10.2009, aby doložili do 15.1.2010 odborné vzdělání za rok 2009 v rozsahu 30 hodin a to individuální formou. Dne 11.12.2009 jste tlumočníky informovali pouze prostřednictvím webového portálu ASNEP, že se nejedná o 30 hodin, ale pouze o 10 hodin. Tlumočník, který nedoložil ani těchto 10 hodin byl vyřazen z databáze CZTN. Vyřazenému tlumočníkovi umožňujete doložit svou odbornou způsobilost až v polovině tohoto roku. Po tlumočníkovi požadujete jak vzdělání za rok 2009, tak i za celý rok 2010. Přitom běžný požadavek na ostatní tlumočníky, kteří v databázi zůstali, je doložit vzdělání za rok 2010 až ke dni 15.1.2011. Tyto požadavky si dle mého názoru odporují a pro tlumočníky v důsledku vytváří nerovné příležitosti. Dále se domnívám, že takový požadavek ani nemá oporu v právní legislativě ČR.

1) Proč je nutné vyřazovat tlumočníka z databáze po dobu 6 měsíců, když si tlumočník mohl teoreticky vzdělání doplnit např. už v lednu t.r.?

2) Proč vyřazený tlumočník musí už v polovině roku dokládat vzdělání i za druhou polovinu roku a tlumočník, který odbornou způsobilost za rok 2009 doložil, své vzdělání za rok 2010 může doložit až v lednu 2011?

Pro rok 2010 vyžadujete po tlumočnících, aby dokládali takové odborné vzdělání, které získají na kurzech uvedených pouze na seznamu, který jste pro tuto příležitost vydali dne 11.12.2009. Tlumočníkům nabízíte, že takové vzdělání budete spolufinancovat. Jiné vzdělání však akceptovat nebudete. Dle mého názoru se jedná o rozpor se zákonem o sociálních službách. Neexistuje právní norma, která nařizuje poskytovateli tlumočnické, tj. sociální služby, aby po tlumočnících vyžadoval akreditované vzdělávání, které bude takto specializované.

Analogicky by šlo uvažovat i o požadavcích na nové tlumočníky, kteří chtějí pro CZTN pracovat. Po těchto zájemcích požaduje od 1.1. 2010 doložení dokladů o absolvování 150 hodin kurzu znakového jazyka a 50 hodin tlumočnického vzdělání určeného pro tlumočníky pro neslyšící (semináře a kurzy s touto tématikou) nebo doklad o absolvování tlumočnického vzdělání v oblasti tlumočení pro neslyšící na VŠ. Poté tyto zájemce pozvete na nejbližší pohovor Centra. (viz. Zápis ze zasedání ASNEP ze dne 2. 12. 2009)

3) Proč tlumočníky nevyzvete k tomu, aby doložili vzdělání v  souladu se zákonem o sociálních službách, tj. „jakékoliv“ akreditované vzdělávání pro pracovníky v sociálních službách?

4) Proč nedostačují výsledky ze vstupních testů (pohovory Centra), na jejichž základě se hodnotí, zda uchazeč splňuje minimální požadavky na tlumočnickou profesi? Nebylo by vhodnější a nakonec i právně lépe obhajitelné vyžadovat po nových tlumočnících „jakékoliv“ akreditované kurzy ze sociálních služeb?

„Jakýmikoliv“ akreditovanými kurzy zde mám namysli kurzy, které jdou svou odborností napříč všemi sociálními službami, tzn. jsou obecnějšího rázu, např. základní odborné poradenství, jednotlivé standardy kvality atp. Bylo by však v této souvislosti žádoucí posuzovat, zda jednotlivé kurzy jsou obecného rázu, a nebo zda už jsou úzce specializované. Myslím, že by se doložené vzdělání mohlo posuzovat spíše tolerantně a v souladu s individuálním vzdělávacím plánem tlumočníka.

Pro tlumočníky, kteří se ve své profesi vzdělávají více než jiní, by mohla existovat vyšší kategorie, např. zmíněných 30 hodin (i více), kde by nad rámec zákonného limitu byly uznávány pouze hodiny absolvované v rámci vzdělávání „z vašeho seznamu“. Stejným způsobem byste mohli rozlišit i příspěvek na vzdělávání. Vámi nabízenou částku byste mohli rozdělit na dvě položky, jednu by bylo možné čerpat na kurzy „obecnějšího rázu“ a druhou na kurzy „z vašeho seznamu“. Pro nejambicióznější tlumočníky by bylo jistě motivující složit specializovanou zkoušku, která by rozhodla o zařazení daného tlumočníka do kategorie garantovaných tlumočníků. Tlumočníci by tak byli finančně motivováni a tlumočnické služby by se postupně zkvalitňovaly.

Ve výše uvedeném zápisu ze zasedání ASNEP mě zarazila i další věc, která se týká příspěvku na vzdělávání u neslyšících tlumočníků. Od roku 2010 jste neslyšícím tlumočníkům udělili výjimku v nároku na příspěvek, i když jejich objem odtlumočených hodin nesplňuje vámi dané minimum. Argumentujete tím, že ve srovnání se slyšícími tlumočníky mají menší pracovní příležitosti. Uvědomuji si důležitost neslyšících tlumočníků, rozumím i uvedenému argumentu. Jsou však tlumočníci, kteří vykonávají jako svou hlavní pracovní činnost třeba úplně jinou profesi, která jim neumožňuje tlumočit natolik, aby splnili požadovaný počet hodin.

5) Proč je stanoven absolutní limit, který rozhoduje o tom, zda tlumočník má nebo nemá nárok na příspěvek na vzdělávání, a nebylo by možné tento příspěvek diferenciovat v souladu s počtem odtlumočených hodin?

Příspěvek na vzdělávání tlumočníků je myslím velmi zajímavou alternativou, jak splňujete svou zákonnou povinnost, tj. zabezpečení dalšího vzdělávání svých zaměstnanců - sociálních pracovníků (zda se to vztahuje i na dodavatele tlumočnických služeb by mohlo být otázkou). Ale vámi stanovená pravidla dle mého názoru znevýhodňují tlumočníky, kteří chtějí nebo musí tlumočit pouze příležitostně. Myslím, že nemusím více vysvětlovat, že tlumočení českého znakového jazyka není pro tlumočníka natolik pravidelná činnost, aby ho uživila na celý ba ani na poloviční úvazek. Výjimky tvoří samozřejmě tlumočníci pracující v některých velkých městech, kde žije početná komunita Neslyšících, ale ani u takových tlumočníků to není pravidlem. Diferenciace příspěvků na vzdělávání by zohlednila i tuto skutečnost. Neslyšícím tlumočníkům by pak mohla být udělena výjimka např. o automatickém zařazení do skupiny s nejvyšším příspěvkem na vzdělávání, protože se rozhoduje o existenci a tudíž i dostupnosti této tlumočnické služby.

Závěrem bych rád znovu zdůraznil, že tlumočnická služba je financována z veřejných prostředků jako sociální služba, a proto se na ní vztahují související legislativní normy. ASNEP zajišťuje tlumočnickou službu pro celou ČR a jedná se o velmi potřebný projekt, který sebou nese dle mého názoru i jistá etická dilemata na rozdíl od projektů jiných poskytovatelů tlumočnických služeb, které mají spíše regionální charakter. Jedním z těchto dilemat je podle mého názoru vztah kvality a dostupnosti služby. CZTN vzniklo s myšlenkou, že sami neslyšící se mohou podílet na tom, zda tlumočníkům v databázi CZTN dají nebo nedají důvěru. Jinak řečeno, zda si tlumočníka objednají nebo neobjednají. V této souvislosti se mi zdá velmi potřebné vytvořit kategorii garantovaných tlumočníků, kteří budou pro uživatele CZTN zárukou profesionality. Jen nerad bych však přihlížel tomu, že největší poskytovatel tlumočnických služeb pro neslyšící v této republice svými progresivními metodami docílí toho, že sehnat tlumočníka bude luxus. Osobně se mi jeví, že vaše rozhodnutí pramení z toho, že vidíte jen výsek skutečnosti v zajetí své specializace a přestáváte vidět okolnosti z obecnější perspektivy.

Na závěr bych rád vyzval představitele ASNEP k odpovědi na výše uvedené dotazy.