V Japonsku byl natočen dokumentární film „3.11 Without Sound“ (český překlad: 11.3. – Bez zvuku“), který natočila neslyšící filmařka Ayako Imamura (33 let). Tento 23 minutový film popisuje hrůzné zážitky neslyšících ze zemětřesení a následným tsunami, které postihlo Japonsko 11. března 2011.
Imamura učinila od katastrofy sedm návštěv na různých místech, aby si popovídala s neslyšícími obětmi katastrofy. Její film je hořkou připomínkou toho, jak jsou lidé s postižením během katastrofy zanedbáváni. Je jim odepřen druh informací, který může znamenat doslova rozdíl mezi životem a
verze zprávy s překladem do ČZJ
V dokumentu popisuje své dojmy například neslyšící Nobuko Kikuchi (72 let), obyvatelka města Iwanuma. Ta neslyšela nouzové sirény, které následovaly po zemětřesení. Neslyšela ani veřejné oznámení vybízející obyvatele k evakuaci do vyšších poloh, neboť se následně na pobřeží severovýchodního Japonsko do Tóhoka blížila ohromná vlna tsunami. Za svůj život vděčí sousedovi, který ji varoval.
V další části města přežil pár neslyšících, kteří vlastnili kosmetický salon. Po zemětřesení ucítili „podivný zápach“ a vyběhli do druhého patra jejich domu. Ale poté, co se vlna tsunami přehnala přes jejich dům a zničila veškeré vybavení v jejich salonu, strávili zde bez pomoci a osamělí celou noc. Neměli žádné informace o rozsahu katastrofy nebo o tom, kde by mohli hledat pomoc.
Statistiky o počtu neslyšících lidí postižených touto přírodní katastrofou jsou těžko k sehnání. Podle údajů ministerstva z května 2011 bylo 14 neslyšících nebo nedoslýchavých lidí v prefektuře Miyagi zabito v souvislosti se zemětřesením nebo vlnou tsunami. Dalších 736 neslyšících prokazatelně katastrofu přežilo. Ministerstvo nemá žádné statistické údaje o obětech v Iwate a Fukušimě.
Google záložky
vybrali.sme.sk
Připojte se!