Neslyšící jako členové jazykové a kulturní menšiny

Redaktorka (R): Milí posluchači, už jsme si řekli něco o tom, proč vůbec budeme vysílat seriál s názvem "Slyšitelné ticho" u  nás na rádiu Clasic FM. A já dnes velmi ráda vítám ve studiu paní magistru Andreu Hudákovou, která je odbornou asistentkou oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Dobrý den paní Hudáková.

Andrea Hudáková (AH): Dobrý den.

R: Dnes bychom měli především rozlišit terminologii neslyšících, protože v této terminologii dochází určitě k mnoha nedorozuměním a měli bychom si to tedy nějakým způsobem vysvětlit. V životě se setkáváme s mnoha termíny, které nám označují jedince s vadou sluchu a tak bych Vás poprosila o to rozlišení.

AH: většinou se setkáváme s tím, že bývají rozlišováni lidé na lidi nedoslýchavé, lidi neslyšící, lidi ohluchlé, ale někdy se setkáváme i s tím, že všichni, kteří mají nějakou vadu sluchu, bývají souhrnně označováni jako neslyšící. A někdy dokonce s tím že jsou nějací neslyšící kteří mají na začátku velké "N". Když to vezmeme po pořádku, tak nedoslýchavý je ten člověk, který má nějakou vadu sluchu, má nějakou ztrátu sluchu, ale pomocí techniky může slyšet a důležité je, že může rozumět mluvené řeči. Alespoň v tichém prostředí. Člověk neslyšící toto nemůže. Ten má tak velikou ztrátu sluchu, že ani s technickým pomůckami to není možné. Člověk ohluchlý bývá většinou ten, který ohluchl až po té, co se naučil přirozeným způsobem mluvený jazyk. To znamená zhruba tak po tom šestém roku věku. A velmi důležité je ještě oddělovat lidi, kteří se nazývají lidé prelingválně neslyšící a to jsou lidé, kteří se buď narodili neslyšící, anebo ztratili sluch právě před tím, než se mohli přirozeným způsobem naučit mluvený jazyk. To znamená také .. zhruba se udává před tím šestým rokem věku.

R: Ještě byste mi mohla vysvětlit a všem posluchačům, jak se vůbec postavit třeba k termínu, se kterým se také často setkáváme: hluchoněmý a  hluchý.

AH: Myslím si, že v současné době tyto termíny jsou vnímány jako pejorativní a nebylo by vhodné tak někoho oslovovat. Ten člověk by se mohl cítit uražený a myslím si, že máme lepší termíny. Ale zajímavá je třeba zkušenost z Finska, kde nejdříve byli lidé nazýváni hluchoněmými, pak se zjistilo, že můžou mluvit, takže byli nazýváni jenom hluchými. Potom nastal čas, kdy se nazývali neslyšící a v současné době už se často jmenují "uživatelé znakového jazyka".

R: Vy jste se už zmínila o tom, že můžeme rozdělit neslyšící na dvě skupinky. Neslyšící s velkým "N" a neslyšící s malým "n". Jak tomu mají posluchači rozumět?

AH: U toho, aby člověk byl označován za neslyšící s malým "n" je důležité právě to, jak moc neslyší. To je to, co jsme si řekli před chvilkou. A u toho, aby byl označován za Neslyšícího s velkým "N", vůbec není stav jeho sluchu důležitý. Tady je důležité to, jestli člověk sám se cítí členem kulturní a jazykové menšiny Neslyšících. A co je pro tuto menšinu nejdůležitější je preference komunikace ve znakovém jazyce, v našem případě v českém znakovém jazyce. Jednotliví vědci se liší v tom, jestli za Neslyší, jako členy kulturní a jazykové menšiny, můžou být považováni třeba slyšící děti neslyšících rodičů, které vyrůstali v neslyšícím prostředí, které vyrůstaly tak, že jejich prvním jazyk je znakový jazyk. Jestli to můžou být někteří tlumočníci, jestli to můžou být lidé, kteří třeba žijou od svých dvaceti let v komunitě neslyšících, protože si vzali neslyšícího partnera. Někteří říkají že můžou, někteří říkají že nemůžou být považováni za členy Neslyšících, jako menšiny s velkým "N". Ale vždy se uvádí, že nejdůležitější je samotný postoj toho člověka. Jestli on se cítí tím členem být, nebo ne. Takže mnoho lidí, kteří špatně slyší se vůbec za členy komunity Neslyšících nepovažují. A ještě důležité je říci, že toto je trend, který k nám přišel po revoluci, většinou ze západu, to znamená ze Spojených států, ale i ze severských zemí Evropy. A neztotožňují se s tímto přístupem, že někdo takový existuje, ani všichni odborníci, ani všichni lidé, kteří nějak špatně slyší.

R: A jaká jsou tedy kritéria existence jazykové a kulturní menšiny obecně?

AH: Kritéria existence jazykové a kulturní menšiny jsou za prvé kulturní a za druhé jazyková. Jazyková, to je jasné: preference ...

R: Určitého typu jazyka?

AH:... určitého typu jazyka, v našem případě českého znakového jazyka a druhá je stejný životní styl. U neslyšících lidí v České republice bychom třeba řekli i společní neslyšící nepřátelé, protože svět okolo nás má nějaké nástrahy. A když neslyšíme a vnímáme jenom vizuálně, tak ty nástrahy jsou jiné, než u lidí, kteří slyší. Potom je to společné vzdělávání, společné trávení volného času, postoje, myšlení a důležité je to vizuální vnímání světa.

R: Pokud v případě Neslyšících hovoříme o kulturní a jazykové menšině, tak jak pak vypadá kultura Neslyšících? Jak se projevuje ?

AH: Jak vypadá život takového člověka?

R: Tak nějak to myslím...

AH: ... Nedá se to samozřejmě říci paušálně, protože lidí,kteří špatně slyší, je v naší republice asi půl milionu. Z toho ale většina, jsou ti nedoslýchaví a ohluchlý nedoslýchaví. To znamená, že jsou to lidé, kteří se identifikují se slyšícím světem. Těch lidí, kteří opravdu neslyší je mnohem méně a lidí, kteří se považují za členy kulturní a jazykové menšiny Neslyšících, je ještě mnohem méně. Ale takoví lidé například mnoho kilometrů nacestují po Evropě i po světě. Je to dáno určitě tím, že hledají spřízněné duše po světě. Protože znakové jazyky ve světě, jsou do jisté míry srozumitelné, takže se snáze domluví, než my, kteří jedeme do země, kde ten jazyk je úplně jiný. Je to dáno možná i slevami, slevami na cestování. Hodně se tito lidé třeba scházejí v klubech neslyšících. A v poslední době hodně používají techniku. A že mají svoje speciální "chaty", mají svoje akce, které právě probíhají, na bázi internetu. Hodně se setkávají, pořádají různé besídky, plesy. Jde o to, najít si lidi, se kterými si budou rozumět bez problémů. A protože neslyšící lidé jsou roztroušeni po republice i po světě, tak jde hodně o to setkávání.

R: No a jaký je vlastně jazyk neslyšících, o tom bychom si mohli povídat v některém z příštích dílů.

Takže já pro dnešek děkuji za návštěvu u nás ve studiu paní magistře Andereje Hudákové, odborné asistence v oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Děkuji a na shledanou.

AH: Na shledanou.

seznam všech dílů slyšitelného ticha najdete na stránce http://ruce.cz/slysitelne-ticho