Vozíčkář: Reforma bude lidi s postižením bolet

Měl by pan Krása i nyní důvod pro takové tvrzení, nebo je reforma teď nastavena s větší citlivostí k lidem těžce zdravotně postiženým a sociálně znevýhodněným? - začíná rozhovor Vozíčkáře.

Základní filosofie reformy se nezměnila. Je nadále založena na restrikci. Nemění se ani její zaměření na to, že hlavním – dá se říci jediným – zdrojem úspor finančních prostředků mají být osoby se zdravotním postižením. Bohužel jde o přímou návaznost na dosavadní přístup státu k těmto lidem.

Již od roku 2010 jsou například přiznávány nižší invalidní důchody. Důvodem není jen zavedení invalidity prvního stupně, kde průměrný důchod zejména žen je takový, že bez výdělečné činnosti jsou osobami v hmotné nouzi, ale i nový způsob započítávání tzv. dopočtené doby.

Vysvětlím to. Zatímco do konce roku 2009 byla doba od vzniku invalidity do důchodového věku započítávána plně, od roku 2010 jen v poměru, v jakém je doba pojištění od 18 let do vzniku invalidity k celkové době od 18 let do vzniku invalidity. Pokud např. nastane invalidita ve věku 27 let a doba krytá pojištěním činí 4 roky, budou roky do dosažení důchodového věku započítány jen 4/9, nikoli plně jako dříve.

Naprosto bez povšimnutí se přešla likvidace okresních poraden Národní rady, které v roce 2009 poskytly pomoc více než 21 000 lidem, a likvidace teď již i krajských poraden pokračuje dále. Dovedete si představit ten rámus a humbuk, pokud by bylo likvidováno poradenství pro jakoukoliv jinou skupinu lidí?

Proč tyto věci zmiňuji v souvislosti s reformou? Protože svou povahou dotvářejí její rámec. Všechny podstatné informace o původním návrhu reformy a o tom, co se podařilo vyjednat, jsou v úvodním článku letošního 3. čísla časopisu Mosty (na stránkách www.nrzp.cz). Nemohu však nezmínit až děsivou komplexnost původně navrhovaných opatření. Kromě restrikce sociálních dávek zahrnovala i opatření omezující mobilitu, zejména těžce tělesně, zrakově a mentálně postižených občanů. Původně navrhované započítávání příspěvku na péči do jejich příjmu by dramaticky snížilo jejich možnost života mimo sociální ústavy. Buď by nezaplatili náklady na bydlení, nebo by ztratili prostředky na 30 a v Praze na 35 % sociálních služeb.

Opominuta nebyla a není ani oblast zaměstnávání. Kromě navrhovaného a stále aktuálního zrušení daňové úlevy za zaměstnání člověka se zdravotním postižením, což může mít za následek jeho praktické vytěsnění z volného trhu práce, bylo navrhováno i zrušení tzv. náhradního plnění, což by vedlo ke krachu i zaměstnavatele zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením.

Již zmínÄ›ná likvidace poraden a zmÄ›ny v důchodovém pojiÅ¡tÄ›ní jsou z tohoto pohledu výmluvným ideovým rámcem sociální reformy. Likvidace poradenství znamená s ohledem na rozsah, charakter a dopady zmÄ›n, že mnoho lidí zůstane bez potÅ™ebných informací a pomoci. OtevÅ™enÄ› říkám, že neznám jiný obdobnÄ› koncipovaný návrh zákonodárství zaměřený na určitou skupinu obyvatel. HoÅ™kým paradoxem je, že tato opatÅ™ení byla navrhována v roce, kdy je ÄŒeská republika povinna podat Výboru pro práva osob se zdravotním postižením prostÅ™ednictvím generálního tajemníka OSN zprávu o plnÄ›ní Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Pro  úplnost dodávám, že svoji vlastní „stínovou zprávu“ pÅ™ipravuje i naÅ¡e Národní rada.

- V čem vidíte rizika chystané reformy pro každodenní život dospělého člověka s těžkým tělesným postižením? (Pokud v těch návrzích opravdu nějaká rizika existují.)

Hlavní rizika spatřuji:

- V novém systému posuzování míry závislosti na pomoci druhé osoby se navrhuje jeho použití i pro průkazky TP, ZTP a ZTP/P. Jinak řečeno je prosazováno, aby typ průkazu byl odvozen od míry závislosti. Prvnímu stupni by při 3-4 základních potřebách odpovídal průkaz TP. Druhému stupni při nezvládnutí 5-6 životních potřeb by odpovídal průkaz ZTP a třetímu nebo čtvrtému stupni průkaz ZTP/P. Je pravdou, že mezi posuzované základní životní potřeby patří i mobilita a orientace člověka že se při jejich nezvládnutí navrhuje přiznat průkaz ZTP/P, ale mohlo by docházet i k tomu, že držitelé průkazu ZTP by o něj přišli.

- Další velké nebezpečí je v již zmíněném navrhovaném zrušení daňových úlev pro zaměstnavatele zaměstnávající osoby se zdravotním postižením. Přestože částky 18 000, resp. 60 000 Kč nyní už nemají takový motivační účinek, jako v době kdy byly přijaty, jde o jediný nárokový nástroj podpory dostupný pro všechny zaměstnavatele. Jeho zrušením by přestala existovat nároková podpora zaměstnání na volném trhu práce.

- Do tří let pak může vzniknout vážný problém s osobami zdravotně znevýhodněnými, neboť je navrhováno zrušení této legislativní kategorie. Zaměstnavatelé těchto osob by pak přišli o podporu, která jim náleží z důvodu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. To by způsobilo hrozbu zániku řady zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % osob se zdravotním postižením neboť ztrátou tohoto statusu by zřejmě přišli o odběratele svých výrobků a služeb. Aby tomu předešli, budou tyto lidi propouštět. Šance na získání místa na volném trhu práce (i v případě zachování daňového zvýhodnění) by přitom měli minimální, neboť by již nebyli považováni za osoby se zdravotním postižením a jejich potenciální zaměstnavatelé by neměli na žádnou podporu nárok. V současné době je takto ohrožených lidí asi 40 000. Z toho je 9 000 evidováno jako uchazeči o zaměstnání a více než 4 000 lidí je zaměstnáno u specializovaných zaměstnavatelů. V důsledku změny posuzování však bude tato skupina velmi rychle růst a výše uvedené dopady tak postihnou mnohem více lidí.

- Může reforma ohrozit kvalitu života rodin, které pečují o dítě s těžkým postižením?

Nejen může, ale pokud nedojde ke změnám, tak je opravdu těžce postihne. Nejvíce ohroženi budou rodiče dětí postižených interními nemocemi. Dosavadní právní úprava jim poskytuje jistý stupeň ochrany: instituty dítěte dlouhodobě zdravotně postiženého nebo dlouhodobě těžce zdravotně postiženého, které umožňují výplatu rodičovského příspěvku ve výši 7 600 Kč ve věku do 7 let a do 15 let věku ve výši 3 600 Kč v případě, že dítěti nenáleží příspěvek na péči ani I. stupně. Tato možnost od 1. 1. 2012 zanikne, neboť navrhované zákony již počítají s výplatou rodičovského příspěvku nejvýše do věku 4 let dítěte.

Nový systém hodnocení, který vychází ze základních životních potřeb (jsou jimi mobilita; orientace; komunikace; stravování; oblékání a obouvání; tělesná hygiena; výkon fyziologické potřeby; péče o zdraví; osobní aktivity; péče o domácnost), dává až na výjimky reálnou možnost na nezvládnutí jen dvou základních potřeb: stravování a péče o zdraví. V důsledku toho pak nebudou děti splňovat ani podmínky pro přiznání I. stupně příspěvku na péči. Kromě ztráty příspěvku na péči nebudou mít rodiče ani dobu péče od 4 let započítávanou do důchodového pojištění. V dosavadním systému je věc řešena snížením počtu úkonů potřebných pro I. stupeň u osob do 18 let ze šesti na pět.

V nově navrhovaném systému pak bude záviset na tom, zda a do jaké míry bude přihlíženo k dopadu na osobní aktivity a zda skutečnost, že dítě navštěvuje běžnou školu, nebude brána za zvládání osobních aktivit – což je ona třetí životní potřeba nezbytná k přiznání příspěvku na péči v prvním stupni. Protože byl schválen přijat náš pozměňovací návrh, budou mít rodiny se zdravotně postiženým dítětem s I. stupněm závislosti ve věku do 10 let nárok na pomoc v hmotné nouzi, tj. příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení i mimořádnou okamžitou pomoc. V každém případě však rodiče těchto dětí ve věku od 4 do 7 let budou přicházet měsíčně o 4 600 Kč, což je rozdíl mezi rodičovským příspěvkem zvýšeným pro postižení dítěte a příspěvkem na péči v prvním stupni. I na rodiče dětí téhož věku s vyšším stupněm závislosti negativně dopadne to, že rodičovský příspěvek bude náležet nejdéle do 4. roku věku dítěte. Dosavadní právní úprava totiž umožňovala souběh příspěvku na péči a rodičovského příspěvku s tím, že příspěvek na péči náležel v plné výši a rodičovský příspěvek ve výši 50 %, tj. 3800 Kč.

- Co Národní rada soudí o novém příspěvku na mobilitu? Může jeho zavedení od ledna 2012 způsobit vážné problémy vozíčkářům, kteří se neobejdou bez automobilu? Pokud ano, uveďte prosím modelový příklad.

Myslím, že příspěvek na mobilitu ve verzi navrhované vládou po dohodě s NRZP ČR velké většině vozíčkářů vážné problémy nezpůsobí. Je pravda, že jeho výše 7 200 Kč za rok je nižší o 720 Kč než současná výše příspěvku. Velká většina lidí na vozíku bude vlastníkem motorového vozidla.

Výše příspěvku v ostatních případech (tedy 250 Kč) odpovídá výši příspěvku, který nyní dostávají držitelé průkazu ZTP, a je o 500 Kč nižší, než činí výše příspěvku na individuální dopravu. Vzhledem k výši příspěvku a cenám benzínu však jistě vzrostou problémy těch, kteří jsou bez dalšího příjmu z výdělečné činnosti a používají automobil k častým návštěvám lékaře, nákupům apod. Mnohem horší dopady by však mělo přijetí poslaneckého návrhu předneseného ve druhém čtení, který stanovil výši příspěvku na 400 Kč měsíčně, tj. 4 800 Kč ročně, což by bylo méně o 3 120 Kč oproti současné výši a o 2 400 Kč oproti verzi navrhované vládou.

Nakonec byl přijat náš návrh na ponechání vládního návrhu, takže vyšší náklady spojené s pojištěním, technickými prohlídkami, opravami vozidla apod. budou alespoň částečně zohledněny.

- Jak hodnotíte navrhovaných 250 Kč na měsíc coby příspěvek na mobilitu lidem, kteří zatím pobírají příspěvek na individuální dopravu?

Je řada i těžce tělesně postižených lidí, kteří nemají automobil a k dopravě používají taxi nebo třeba sousedskou pomoc. I v rámci města, zejména většího, jsou místa, kam se těžce pohyblivý nebo nevidomý člověk dostane hromadnou dopravou jen s velkými potížemi. Proto si myslím, že tento příspěvek má svůj smysl, i když zde bude docházet k duplicitě s využíváním hromadnou dopravou, ale to platí i v současnosti.

- Proveďte prosím malou bilanci. Které zásadní návrhy a podněty k sociální reformě se Národní radě podařilo prosadit v rámci připomínkovacího řízení a které nikoli?

Nejzávažnější změnou, která se týká státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi, je upuštění od záměru započítávat příspěvek na péči jako součást příjmu. To by vedlo k těžkým následkům v oblasti bydlení a služeb. Jen pro ilustraci: u III. stupně postižení by roční ztráta na příspěvku na bydlení činila 28 800 Kč mimo Prahu a u IV. stupně 43 200Kč. Pokud jde o Prahu, tam by tyto částky byly vyšší: 33 600Kč u III. stupně a 50 400 Kč u IV. stupně. Chybějící peníze by bylo nutno přisunout z příspěvku na péči. Pokud by šlo o rodiny s nezaopatřenými dětmi, ztratily by navíc nárok na přídavek na dítě.

Druhou nejzávažnější změnou je zachování dosavadního rozsahu tzv. mimořádných výhod i na nově koncipované průkazy ZTP a ZTP/P, kde ministerstvo původně navrhovalo jen právo na přednost při osobním projednání záležitostí a použití vyhrazeného místa k sezení. Nároky na bezplatnou MHD a slevy autobusové a vlakové dopravy měly být zrušeny, resp. být součástí pokynu ministerstva financí.

V oblasti sociálních služeb považuji za nejdůležitÄ›jší zachování principu, že příspÄ›vek na péči patří postižené osobÄ›. I když nÄ›kterými poslanci byla a je vyvíjena velká snaha, aby náležel poskytovateli. Tím se podaÅ™ilo uchovat pozici človÄ›ka se zdravotním postižením jako plnoprávného příjemce příspÄ›vku a nedoÅ¡lo k  degradaci jeho role na distributora, který by hlásil úřadu práce, kam má kolik penÄ›z z příspÄ›vku poslat. SoučasnÄ› tak doÅ¡lo k úspoÅ™e finančních prostÅ™edků úřadu práce, neboÅ¥ ten by musel vynaložit podstatnÄ› více penÄ›z na agendu spojenou s rozdÄ›lováním finančních prostÅ™edků více poskytovatelům a s jejich vlastním rozesíláním. Velký význam má možnost výplaty příspÄ›vku v hotovosti a také prosazení principu, že provádÄ›cí vyhláška stanoví nejen obsah, ale i způsob posuzování zvládání základních životních potÅ™eb.

Je třeba zmínit i oblast zaměstnávání. Zde byla zachována možnost poskytování náhradního plnění formou odběrů výrobků a služeb, jejíž zrušení by přivodilo prakticky kolaps specializovaných zaměstnavatelů. Podařilo se také oddálit účinnost ustanovení o zániku kategorie osob se zdravotním znevýhodněním o dva roky s tím, že o této věci budeme nadále jednat.

Pozitivní změny doznala i úprava příspěvku na pomůcky, která počítala s poskytnutím příspěvku na pomůcku, jejíž cena je nižší než 35 000 Kč, jen v případě, že příjem osoby či společně posuzovaných osob nedosahuje 6násobku částky životního minima. Podařilo se snížení ceny pomůcky na 24 000 Kč a zvýšení násobku příjmu na 8násobek. Došlo též ke snížení míry spoluúčasti z předpokládaných 20 na 10 % ceny pomůcky.

Z věcí které se nepodařilo změnit, bude mít asi nejširší dopad změna kritérií pro přiznání průkazů TP, ZTP a ZTP/P. Jak už jsem uvedl, dosavadní systém vycházející z druhu a stupně postižení a jeho vlivu na pohybovou a orientační schopnost bude nahrazen klasifikací nově navrhovanou pro stanovení míry závislosti. Dopad zatím nelze přesně určit, neboť na prováděcí vyhlášce se teprve pracuje.

Jak jsem už zmínil, přijímaná opatření se citelně dotknou rodičů se zdravotně postiženými dětmi zejména v případech, kdy jde o děti s interními nemocemi, děti v prvním stupni závislosti a také o děti s vyšším stupněm závislosti a jiným postižením ve věku 4–7 let. Bude tomu tak i přes schválení námi připraveného pozměňovacího návrhu. Navíc rodiny ztratí nárok na sociální příplatek, který se nám podařilo zachovat v plné výši jen pro rok 2011. Pro rodiny s měsíčním příjmem do dvojnásobku životního minima jsme získali částečnou kompenzaci ve zvýšení příspěvku na péči o 2 000 Kč. V oblasti pomůcek nebude možné získat doplatek na pomůcku, kterou hradí zdravotní pojišťovna jen zčásti.

Pozn. red. Vozíčkáře: V rozhovoru jsou zahrnuty i výsledky zářijového projednávání sociální reformy v parlamentu. Na dotazy čtenářů pan Hutař odpoví na telefonech 266 753 425 a 724 039 994 či na e-mailu j.hutar@nrzp.cz.

autor: Miloš Pelikán

zdroj: Vozíčkář